Výstup na Etnu.
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Výstup na tuto bájnou sopku jsme uskutečnili v rámci naší cesty po Kalábrii, Sicílii a Liparských ostrovech. Stany jsme postavili večer při příjezdu pod sopku na parkovišti. Těšili jsme se, jak si před výstupem pořádně odpočineme, ale v noci jsme měli nezvaného hosta - lišku, která hledala v okolí potravu a kromě jiného nám roznesla po parkovišti všechny boty, které jsme měli před stany. Ráno jsme se probudili do krásného dne a tak jsme hned vyrazili, abychom si Etnu užili. Na parkoviště jsme přijeli jako první a vyrazili jsme, samozřejmě pěšky , k vrcholu. Cesta vedla nejdříve pod lanovkou a následně se napojila na cestu, kterou jezdí na vrchol terénní nákladní auta a autobusy a vozí tam turisty, kteří nechtějí nebo nemohou chodit. My však šlapeme po svých, ale zanedlouho začínají po cestě jezdit auta a vířit sopečný prach. Avšak pěších turistů je stále víc a najednou nás předjíždí borec na horském kole . Později nahoře u vulkanologické stanice se od něho dozvídáme, že je to profesionální vulkanolog, který sem takto několikrát týdně jezdí do práce. Asi v polovině výstupu odbočujeme na jeden z menších činných kráterů. Je to úžasný zážitek... Poté pokračujeme pod hlavní vrchol. Počasí nám přeje a výhledy do údolí jsou parádní. Dojdeme až k chatě, kterou zasypal poslední výbuch. Dál je vstup zakázán! Fotíme se u chaty a na sněhu si chladíme zasloužené pivo. V tomto ročním období bývá vrchol sopky pokryt sněhem. Ale poslední menší aktivita sopky, která se odehrála několik dní před naším výstupem, zasypala sníh vrstvou popílku. Nemůžeme odtrhnout oči od soptícího vrcholu, ale musíme se vydat na zpáteční cestu. Začíná se zvedat prudký vítr a vhání nám sopečný prach do očí a tak nasazujeme brýle a přidáváme do kroku. Po dvou hodinách Ostré chůze jsme na parkovišti. Ještě poslední pohledy k vrcholu a náš úžasný zážitek končí. Opravdu to stálo za to...