Městečko Giardini Naxos.
Při nádherné zátoce Jónského moře se na dohled od známé Taorminy nachází velmi staré město Giardini Naxos. V roce 734 p. n. l. se toto místo zalíbilo Řekům, kteří zde založili osadu Naxos. Sicílie byla v minulosti v zájmu mnoha dobyvatelů a toto místo bylo vhodné i pro vylodění vojska a tak se zde dosti často bojovalo. V roce 493 se místo ocitlo v hledáčku tyrana z Gela, Hippokrata. Ještě hůře dopadlo po nájezdu syrakuského Dionýsa v roce 403 p. n. l. Tehdy se část obyvatelů dostala do otroctví a ti co přežili se rozhodli pro hledaní nového místa, kterým se měla stát Taormina. Ve středověku se zde dosti často objevovali turečtí korzáři, kteří decimovali vesnice na celém pobřeží. Na ochranu bylo město opevněno a byl postaven hrad Schiso. Z významného místa se stala poklidná rybářská vesnice a tak tomu bylo až do roku 1970. Příliv turistů dosti rychle narůstal a dnes je tady celá řada hotelů a dalších zařízení, pro turistický průmysl, která neustále přibývají.
Do městečka jsme se dostali před polednem s tím, že se zde zastavíme na oběd. Pár hodin času jsme využili k jeho poznání. Živěji je při pobřeží, především na Via Naxos a Via Schisó. Nejlákavějším místem je jistě zdejší zátoka, ale v dubnu je i tady na koupání chladno. Mají zde větší archeologický park a muzeum. Řeka Santa Venera, která v blízkosti parku protéká, byla skoro bez vody a hrad byl uzavřen. V parku mají pozůstatky Apollonova chrámu a jsou vidět i městské hradby. Zcela zachovalá je strážní věž Vignazza. Ulice lemují především palmy a rostlinou, které se tu velmi zalíbilo, je šťavel kozí noha. V restauraci, přímo na břehu zátoky, jsme měli utišit hlad a pochutnat si na sicilské specialitě. Jíst se to sice dalo, ale zřejmě se kuchař špatně vyspal anebo si tu tímto způsobem vaří stále. Nemělo to chuť ani říz a tak vyhlášená sicilská kuchyně dostala řádnou facku. Ale přeci jen jsme tu něco kouzelného objevili. Je odtud nádherný výhled na Taorminu a Etnu.