Úžasná sopka Etna (Mungibeddu, Mongibello) aneb krásná hora na Sicílii
Turistické cíle • Příroda • Sopka
Symbolem Sicílie, autonomní oblasti Itálie a největšího ostrova celého Středomoří (25.703 km²), je přes 3000 metrů vysoká sopka Etna, která se vypíná na východě ostrova. Kdysi k ní domorodci vzhlíželi jako k božstvu, dnes ji téměř pět milionů zdejších obyvatel sleduje s úctou, ale stále s mírnými obavami.
Etna je známá jako „Mungibeddu“, což v sicilštině znamená „krásná hora“, ale častěji lze na mapách vidět italský název „Mongibello“. Jméno sopky je možno vykládat různými způsoby. Podle jednoho je složen z latinského „mons“ a arabského „gibel“, přičemž oboje znamená v překladu „hora“. Tudíž je to „hora hor“.
Jedná se o nejvyšší činnou sopku v Evropě a současně nejvyšší horu v Itálii jižně od Alp. Údaje o její výšce se na mapách uvádějí různě. Já jsem viděl číslo 3.321 metrů nad mořem, což měla dosahovat v roce 2009. Výška je však variabilní. Je totiž odvislá od momentální vrcholové aktivity. Následkem sopečné erupce a uvolnění magmatu dochází ke změnám její výšky i tvaru. Sopka má přibližně elipsovitou základnu o délce cca 47 kilometrů ve směru sever – jih a šířce asi o deset kilometrů menší v opačném směru. Obvod by měl dosahovat necelých 200 kilometrů. Záleží však na tom, kde a jak se tyto údaje měří.
Vrchol Etny však není tvořen jedním, ale hned čtyřmi krátery, které se zdvihají z vrcholové plošiny Torre del Filosofo ve výšce 2.900 metrů. Nejmohutnější je Bocca Nuovo, dále Voragine, severovýchodní a jihovýchodní kráter.
Etna je jedna z nejvíce aktivních sopek na zemi, ona je v podstatě aktivní pořád. Patří k jedné z mála sopek na světě, které lidé sledují starostlivě dlouhou dobu, a tudíž existuje přesný záznam erupcí. Do konce dvacátého stolení je popsáno okolo 135 velkých výbuchů. Největší se odehrála v roce 1669 a předcházelo jí tří dni trvající zemětřesení. Vlastní erupce skončila až po 122 dnech. Láva si tehdy prorazila cestu k moři středem města Catania.
Etna však prochází neustále bouřlivým vývojem. Od začátku třetího tisíciletí o sobě dává vědět více či méně snad každý rok (s výjimkou let 2006, 2009 a 2010). Občas se největší evropský vulkán „jenom trochu více“ probudí k životu, jindy chrlí kráter italské sopky masy lávy a stará se o spektakulární ohnivou show na noční obloze.
Poslední větší erupce žhavé lávy vycházely celkem ze tří kráterů, naštěstí se doposud nejednalo o žádné vážné nebezpečí pro hustě obydlenou oblast v okolí Etny. V různých publikacích je Etna uváděna jako stratovulkán, ale vulkanologové ji neumějí tak jednoduše klasifikovat. Podle nich je to na základě morfologie stratovulkán i štítová sopka se čtyřmi velkými aktivními krátery.
Životu na Sicílii vládli dlouhou dobu řečtí bohové. Podle jedné z bájí byla Etna považována za kovárnu boha ohně – Héfaista. Ve starověkém Řecku byla sopka nazývána „Ohnivý vrch“ a podle mytologie vznikla v mezigeneračním boji bohů z Olympu pod vedením Jupitera proti Titanům. Odborníci však došli k názoru, že Etna vznikla jako důsledek zasouvání africké litosférické desky pod euroasijskou desku. Samozřejmě nezvratné vědecké údaje poslední doby nelze zpochybňovat, ale mně se více líbí mytologické pojetí vzniku této královny mezi evropskými vulkány.
Kdo by chtěl získat nějaké bližší údaje na místě, ten může zavítat do města Linguaglossa na úpatí Etny a navštívit tady muzeum o přírodě a vulkanologii Etny. Otevřeno má (podle údajů z internetu) pouze dopoledne. Nemohu potvrdit, nebyl jsem tam.
Možných výstupových tras na Etnu je několik. Každá je jinak dlouhá a náročná. Já jsem se nechal vyvézt do místa zvaného Piana Provenzana (1.754 m.n.m.) s lyžařskou oblastí Etna sever. Jsou zde parkoviště, kiosky, prodejní stánky a spousta dalších potřebných věcí pro návštěvníky. V jednom ze stánků lze také zakoupit mapu Etny a okolí v měřítku 1:25 000 za 8 Eur.
Většinou je zde také vyvěšeno upozornění, do jaké výšky je povoleno vystoupat a kam již není chůze vzhledem ke zvýšené činnosti sopky možná. Občas totiž Etna zlobí víc než je zdrávo. Po většinu roku sice pouze spokojeně oddychuje, ale přijdou také dny, když sopka zabafá odvážněji. Trochu by mohl člověka v její blízkosti uklidnit odborný výraz, že Etna nemá díky poměrně velké viskozitě "rychlou" lávu, která by tekla jako voda. Láva prý teče uvážlivě, pomalu a jen tak ztěžka se hrne ze svahu dolů. Ale věřte tomu. Jak jsem alespoň já na tu Etnu koukal, tak myslím, že má zcela určitě dost energie na to, aby člověku znepříjemnila život.
Směrem vzhůru vede ze střediska široká zpevněná cesta, po níž jezdí v sezóně vyhlídkové autobusy a terénní auta s motorizovanými výpravami. Jedna z možností, jak se dostat rychle, nenáročně a draho blíž k vrcholu. Také cyklisty na horských kolech jsem zahlédl. Dokonce je tady i půjčují.
Když však putuje člověk pěšky, podstatně více si uvědomí, že se ocitl v úplně v jiném světě. Je vidět, že zde vládne Etna. Okolo jsou lávová pole, která kdysi tekla jako široká řeka. Dva nejvýraznější proudy pocházejí z roku 2002. Jsou vidět také pozůstatky nějaké budovy nebo konstrukce, do které vstoupila jako nezvaný host a pod jejíž střechou protekla žhavá láva při této poslední zvýšené sopečné činnosti. Mezi černými lávovými kameny rostou bujné žlutě kvetoucí byliny i trnitá keřová vegetace či ojedinělé stromy. Některé z nich však svůj boj s tekoucí lávou prohrály a zůstaly jen z černé lávy čouhající světlehnědé pahýly. Na holé či ohořelé kmeny stromů je občas velice zajímavý pohled.
Poutník může stále stoupat vzhůru serpentinami a kolem silnice si prohlížet černé škvárové balvany nejbizarnějších tvarů nebo odbočit na některou z mnoha pěšinek. Například je možné se vydat podle ukazatele „Monte Nero – Rif. Timpa Rossa“, který láká k návštěvě nedalekého kráteru.
Ale když člověk vystoupá do určité nadmořské výšky, zjistí, že vidí jeden kráter vedle druhého. A podobnými pohledy se může kochat celý den. Je neskutečné, co je schopna příroda vytvořit. Stromy už zde nerostou, ale občas lze zahlédnout zbytky sněhu, jinak prach a slunce. Množství sněhu je závislé samozřejmě od doby návštěvy. Z ničeho nic se občas nečekaně také objeví vegetace v podobě zajímavých trsů žluté trávy mezi ztuhlou lávou.
Nezáleží, zda jde člověk po některé vyšlapané cestičce nebo po hlavní cestě, vrcholový kráter Etny nelze přehlédnout. V minulých dnech vypadala sopka z dálky jako celkem pravidelný kužel, ale čím víc se k ní člověk blíží, tím víc začíná mít různé podoby. Kam oko dohlédne, obklopuje nás různobarevná láva. Černá, šedá, šedohnědá i šedočervená, tmavší i světlejší.
Vidíme také velké kameny, kusy lávy, které byly vyvrženy při erupcích a ztuhly ve vzduchu. Každý má jiný povrch a jiný tvar podle toho, jak byl vržen a jak rotoval vzduchem. Národní park Etna, vyhlášený v roce 1987, chrání tuto dynamicky se měnící krajinu. Co tu vidíme dneska, již zítra nemusí existovat nebo může vypadat jinak. Krajina pod časovanou bombou.
Jeden kráter vedle druhého. Celé těleso sopky totiž protíná v severovýchodním směru zlomová oblast, ve které vznikají různé praskliny přivádějící občasné magma na povrch. Následně dochází nad těmito puklinami k vytvoření menších parazitických kuželů ze strusky či tufů. Výška těchto nových malých sopek je rozličná, od několika desítek až po stovky metrů. Celkem se na svazích Etny podle odhadů nachází 250 až 300 menších těles, ze kterých může příležitostně proudit láva. Tyto boční či parazitické krátery mohou totiž fungovat jako ventilek pro případný přetlak.
Čím více člověk stoupá, tím se objevují úchvatnější pohledy do dáli přes vrstvy lávy a množství kráterů. Kromě staré dámy, jak Etnu přezdívají, jsou vidět Liparské ostrovy, okolní města a vesnice i parkoviště, od kterého jsme ráno vyšli. V pozadí se rýsuje italský kontinent, ta proslulá špička boty, kterou zná každý z mapy. Bližší břeh patří nejvýchodnějšímu cípu Sicílie. Vidět je také dobře úžina, široká asi 1,5 km, která je odděluje. Ani jsem dříve netušil, že mezi těmito dvěma útvary leží historie stará miliony let. Ostrov Sicílie se totiž přibližoval k italskému subkontinentu ze západního středomoří od oblasti současného Španělska. Tento proces probíhal v pozdních třetihorách a během něj se chovala Sicílie jako malý kontinent. Proto se také vegetace i zvířena dvou blízkých částí, tak podstatně liší.
Nevím, jak jiní návštěvníci této oblasti, ale já opouštím Etnu s vědomím, že se mi bude stýskat. Úžasné místo i romantická krajina.
Cestopis o mém putování po Sicílii je zde:
Sicílie – I. část (něco o Sicílii, přípravy na cestu, přílet na ostrov, začátek putování):
Sicílie – II. část (San Fratello, Portella Fémmina Morta): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-ii-cast-san-fratello-portella-femmina-morta
Sicílie – III. část (Cesaro, Bronte, Randazzo, Linguaglossa): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-iii-cast-cesaro-bronte-randazzo-linguaglossa
Sicílie – IV. část (Etna): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-iv-cast-etna
Sicílie – V. část (Etna): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-v-cast-etna
Sicílie – VI. část (Linguaglossa, železnice Circumetnea, Riposto, Giarre): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-vi-cast-linguaglossa-zeleznice-circumetnea-riposto-giarre
Sicílie – VII. část (Catania): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-vii-cast-catania
Sicílie – VIII. část (Syrakusy, Cavagrande del Cassibile): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-viii-cast-syrakusy-cavagrande-del-cassibile
Sicílie – IX. část (Cavagrande del Cassibile, Ferla, Pantalica): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-ix-cast-cavagrande-del-cassibile-ferla-pantalica
Sicílie – X. část (Morgantina, Madonie): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-x-cast-morgantina-madonie
Sicílie – XI. část (Madonie, Castelbuono, Isnello, Cáccamo): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xi-cast-madonie-castelbuono-isnello-caccamo
Sicílie – XII. část (Cáccamo, Solunto): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xii-cast-caccamo-solunto
Sicílie – XIII. část (Palermo I): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xiii-cast-palermo-i
Sicílie – XIV. část (Palermo II): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xiv-cast-palermo-ii
Sicílie – XV. část (Palermo, Trapani): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xv-cast-palermo-trapani
Sicílie – XVI. část (Trapani, odlet): https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xvi-cast-trapani-odlet