Ze Skřítku do Rýmařova (tak trošku cik cak)

V týdnu sympaticky nasněžilo, takže konečně se dá vyrazit i do řekněme středních poloh, kde to zatím nebylo zcela možné. A protože máme v do hor celkem blízko, navíc nám v aktuálním jízdním řádu přibyl výhodný spoj na Skřítek, než nám ta nadílka roztaje, mám vymyšlenou takovou trasu od Skřítku na východ. Ne, že by to pro nás byly končiny neznámé, ale přeci jen, více sem zajíždíme od jara do podzimu a v zimě tu najdeme místa nenavštívená.

Podle osazenstva na autobusáku spoj za pět minut osm láká dosti zájemců, hned ze Šumperka je plno. Na Skřítku jsme něco po půl deváté, akorát tak na pivko a polévku.

První kilometry ve směru po „70“ jsou všeobecně známé, půl kilometr do kopečku k rozcestí Nad Skřítkem, pak odbočit doprava, sledujeme červenou TZ, která mírně klesá k závěru mírně prudšímu sjezdu na Žlutý potok. Dál opouštíme lyžařskou magistrálu, ale stále sledujeme červenou TZ podél potoka. V rozcestí U Huberta se nezapomeneme zastavit u zasněžené ukázky dřevouhelného milíře. Zde vlastně přitéká z hor Podolský potok, do kterého se vlévá zmíněný Žlutý. Celkem často tu jezdíme na kole, ale na běžkách jsme sem zatím nejeli. Pod sněhem je lesní asfaltka, na jízdu příjemná, trasa se tu upravuje skútrem. Není to nic prudkého, takže se přeci jen musí zapojit končetiny do zrychlení pohybu.

Cestou míjíme i řadu protijedoucích běžkařů, takže nadílka sněhu vábí i lyžaře od této strany. Asfaltku opustíme U Škaredé jedle, lesem se přibližujeme do Žďárského Potoka. Na chvíli se dokonce objeví sluníčko, takže v malebné horské vesničce máme i pohodovou zimní atmosféru.

Sníh je napadaný i na silničce, takže na čas opouštíme stopu a protože cesta není ani posypaná, jedeme po uježděném sněhu. Bližším cílem je lyžařský areálek na Ptáčníku ve Staré Vsi. Hned u sjezdovky je sympatický penzion Severka, kde činíme kratší zastávku, na dlouhou dobu, vlastně až do cíle to bude poslední hospoda.

Stopa je od sjezdovky vedená pod lesíkem a aby to bylo jednodušší, po domluvě s vlekařem si pár metrů ušetříme. Vrch Ptáčník objíždíme k severu až západu, stopa je upravená přes zasněženou pláň, ale trošku jí vynecháme blíž k motorestu Zastávka a pokračujeme přes silnici č. 11 na zelenou TZ k jihozápadu pod vrchem Výhledy. Není tu sice přímo upravená stopa, sníh je projetý nějakým autem, takže jedeme v kolejích, ale podle protijedoucích běžkařů to využívají místní znalci. Po cca 1,5 km jsme u rozcestí Pod Výhledy, zde značenou trasu opustíme, ale čeká nás opjet upravená stopa. Bohužel padá mlha (vjeli jsme do nízkých mraků), takže jsou nám zatřené výhledy na ploché vrcholky Nízkého Jeseníku. Vlastně jsme v oblasti, kde je rozhraní Hrubého Jeseníku /na sever, Nízkého na východ a na západě je Hraběšická hornatina.

Zdejší sdružení obcí Rýmařovsko tu v zimě upravuje stopy většinou po pláních (louky, pole). Trasa tu sleduje žlutou značku k Návrší (779 m) a další Kamenné hoře (799 m). Západně od vrcholu je k vidění malý ale zajímavý skalní útvar, v mapách bývá označován jako Ovečka nebo Sfinga, ale podle naučné tabule jde o Čertův kámen, takže si výletník může vybrat.

Přes louku míříme k silničce do Ferdinandova, kterou využijeme k dojezdu do Stříbrných hor. Silnička se v zimě moc neprojíždí, takže se dá po ní. Trošku jsme odjeli ze stop, tak osadu objíždíme vlastní stopou. Přeci jen jsme se trošku odchýlili, tak přes Stříbrné hory procházíme pěšky, narážíme na stopu, ale ta směřuje příliš k Hornímu Městu, tak po druhé zamíříme na silnici a Skalami (severní část Horního Města) po svých k návrší nad vesnicí. Tam doufáme by zase měla někde stopa být. Po zaváté polní cestě tedy asi 300 m, doufáme že kolem elektrického vedení stopa bude. Byla asi o 50 m dál a vlastně už se blížíme k cíli. Jedeme téměř přímo k severu, mírně sjíždíme, ještě jeden kopeček (689 m) objížďkou od východu a závěr sjezd do parku na jihu Rýmařova. Nadmořská výška města tu umožňuje vytvořit i malý běžkařský areálek, kde jsou v zatáčkách vyvedeny široké stopy, které si místní užívají i na večer, třebas po šichtě.

Tak přes krátké bloudění kolem Stříbrných Hor úspěšně dorážíme, abychom stihli pivko v Excelentu. Na místní autobusák je to pět minut, tak i autobus k domovu stíháme včas.