Ze Skřítku na Skřítek, okolo Ostružné

V nížinách i středních polohách je sice zima vrtkavá, nebo žádná. Řízením příznivějších okolností přece jen ve vyšších polohách něco zůstává, tak se nabízí zase občerstvit paměť a zajet do míst, které jsme loni na běžkách jaksi vynechali. Vlastně jde o zažitou trasu ze Skřítku k Alfrédce a zpět.

Přeci jen i tady máme nějaké resty, tak se dá nějaký ten zatím neprojetý úsek přidat.

Jak známo sedlo Skřítek je jedno z hlavních nástupních míst do hlavních partií Hrubého Jeseníku z té jižní strany. Tím zásadním cílem je samozřejmě hlavní hřebenovka, ale tam je to s průjezdností v zimním období všelijaké (zvlášť za blbého počasí), tak pokud neputujeme na Praděd, není potřeba si kazit náladu.

Takže k Alfrédce. K běžkování by sice stačil i nějaký ten Skřítecký okruh, ale tam je to přeci jen se sněhem poněkud vachrlaté.

Nástupní místo přes silnici od motorestu je všeobecně známé i díky pestré směsici turistických značek (kompletní pěší červenomodrozelenožluté) i nějaké cyklistické.

K rozhýbání je od rozcestí krátká rovinka k rozcestí Nad Skřítkem, načež končí veškerá zábava a následuje přeci jen poctivý výšlap k rozcestí Pod Ztracenými kameny. Nakonec stačí jednoduché počty, na vzdálenost nějakých 1,5 km máme převýšení téměř 200 m. Spousta běžkařů ani nenasadí lyže a jdou pěšky (hlavně ti bruslící), my staromilci namažeme (šlo to na modrý) a byť je to přemrzlé, lyže drží. Kamarádka, co jsme spolu byli má nový typ skluznice nanogrip, to se maže jen na sjezd, skluznice má nějaké mikrovlákna (není tam nic vidět). Které brání k opačnému skluzu, tak taky nemusí stoupací vosk.

Pod Ztracenými kameny už je zase pohoda, od značky na hřebenovku (zelená) se pokračuje po téměř vrstevnicové lesní cestě (žlutá TZ), ač již od Skřítku jela nahoru rolba, tady už je jasně patrná záslužná činnost, kterou rolbaři vykonávají. Cesta je zatím užší (tak 3–4 m) takže je vyvedená jedna stopa na klasiku a zbytek využívají ti bruslící. Trasa tu ještě překonává malé převýšení, obtáčí výběžek z hřebene a u rozcestníku Pod Zelenými kameny se připojí další výstupová trasa z oblasti sedla Skřítek, tentokrát červeně značená lyžařské trasa (znalci vědí, že jde o tzv. 70, je pojmenování připomíná slavný lyžařský závod, co se tady jezdí).

Od zmíněného rozcestí je lesní cesta daleko širší, takže rolbař tu dělá klasickou stopu v obou směrech a mezi tím je min. 4 m na bruslení. I díky solidní nadmořské výšce (přes 1100 m) jsou tu dobré sněhové podmínky a tomu odpovídá i nával běžkařů (i nějakých známých tváří). Žlutá značka tu v podstatě kopíruje ve vrstevnici masiv hlavního hřebene až k úžlabině mezi Břidličnou horou a Jelenkou, kde protéká Podolský potok. Tady se cesta otáčí k východu až jihovýchodu k Mravenčímu sedlu. Vlastně by to byl kousek k Alfrédce (0,5km), bohužel už druhou (nebo třetí?) sezonu je bufet zavřený, tak co tam (musíme si vozit v batohu čaj a něco k tomu, samozřejmě i ploché láhve). Trošku jsem zkoumali důvod zavřenosti a opět jeden drb. Dva majitelé se nemohlo dohodnout, jeden by chatu provozoval, ale druhý ho udal na hygieně, ta mu to zavřela snad kvůli záchodkům (byli tam takové chemické). To, že je to v Jeseníkách s horskými chatami mizerné jsem už napsal vícekrát, ale všude jsou různé omezení a všemožní opatrovatelé se nás snaží uchránit bůhví před čím. Nebylo by lepší, aby v horách nějaké útočiště bylo, byť by se tam člověk třeba i posral, ale v teple (počasí se může leckdy změnit velmi náhle, zvlášť na horách).

Promiňte malou odbočku. Odbočku dělám i na Mravenčím sedle, protože máme čas, přidáváme si kilometry kolem Ostružné. To je ta ještě nepoznaná část. Jde vlastně o okruh kolem blízké hory. I tady je využitá příjemná vrstevnicová lesní cesta kolem hory, která se vypíná nad Žďárským Potokem. Klasická stopa je najetí po pravé straně, tak okruh najíždíme proti směru hodinových ručiček. Škoda jen, že se vše odehrává v lese, takže Vyhlídky jsou tu omezené nebo žádné (beztak bylo zataženo), trošku řídší les je až na východní straně. Udávaná délka okruhu je asi 4,5km a protože to vskutku jelo pěkně, netrvalo nám to ani hodinu. Skoro stejně rychle i zpět Pod Zelené kameny. Až tady si dáme ten čaj, abychom se trošku ohřáli před sjezdem. Dolů po té Sedmdesátce. Klesání je sice poměrně slušné, ale naštěstí se dalo plužit, i když to bylo dosti tvrdé, jen tak mezi stromy se ohlédnu na přehrádku na Splavském potoce, podle kterého dojíždíme až k rozcestí Žlutý potok. Ač je to trošku níže než samotný Skřítek, je tu ještě dost sněhu. Ostatně musí se zase překonat pár výškových metrů po červené TZ k rozcestí Nad Skřítkem a známou rovinkou zpět k motorestu.