Ze Stražiska do Bílovic ještě jednou a jinak - závěr
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Pokračování z 1. a 2. dílu, viz zde https://www.turistika.cz/trasy/ze-straziska-do-bilovic-jeste-jednou-a-jinak-1-dil a zde https://www.turistika.cz/trasy/ze-straziska-do-bilovic-jeste-jednou-a-jinak-2-dil
Při cestě do Podomí visí po levé straně v malém kopci na stromě svatý obrázek a nad ním výjev lidového kreslíře, znázorňující dopravní nehodu chodkyně s kolem. V popisku se říká, že se to stalo v roce 1937 a že jmenovaná silně věřící na následky střetu zemřela. V Podomí procházím kolem kostela, kolem výrobce trezorů, je tady obchod a už se těším na konec obce, kde by měl být podle webu Hotel Vrchovina, kde mám v úmyslu si dát oběd. A je tady. Hlad moc nemám, ale zastávku určitě potřebuju. Je zde liduprázno, na ceduli slibují menu za 79,- mají vrabce se zelím nebo karboš s kaší. Karboš bych si dal, ale s bramborama, na vrabce chuť nemám, je to na pochodu moc těžké jídlo. Tak si objednávám raději klasiku: smažák s vařeným bramborem a desítku. Po 10 minutách mi paní přináší malý předkrm, prý abych to vydržel, než bude jídlo připraveno. Vypadá to jako couvert, je to rohlík z koblihového těsta, smažený, s tvarohovou pomazánkou ala budapešť. Není špatný, ale cítím kulišárnu. Za chvíli je tu sýr, je to standard, dva prefa mražené trojúhelníčky. Brambory jsou čerstvé, tatarky je dost a není v pytlíku. Hodnotím to tak 2-. Přichází placení a zorničky se mi protáčejí. Je to 161,- Kč. Smažák 89, -, brambory 30, -, tatarka 20,- a pivo 22,-. No – bude to jeden z nejdražších sýrů na Moravě. Ale néšť, z něčeho žít musí, za celou dobu jsem zde byl sám, jen 3 místní asizaměstnanci měli polívku.
Venku si prohlížím hotel, nejlepší časy má za sebou. Před hotelem stojí červená, krásně zrekonstruovaná tramvaj. Pražská tramvaj na Drahanské vrchovině. Je to asi jako lokomotiva na Lomnickém štítě. Prostě pěst na oko. Chápu zálibu majitele v tramvajích, ale nemyslím si, že by ji hosté sdíleli. No tak dál. Je 12:45 a mám 32,5 km za sebou. Jdu mimo turistické trasy, bude zkratka, potřebuju se dostat přes les do Rakoveckého údolí. Po pár metrech na rušné silnici odbočuji u křížku na polní / lesní cestu, což je cyklotrasa 5080 do Jedovnice. Ale musím být na pozoru, abych po ní nešel příliš daleko a správně odbočil. Zde mi pomůže velmi podrobná vytištěná mapa a samozřejmě navigace. Vystoupal jsem až na kopec, je zde pěkný výhled na Ruprechtov. Později se ukáže, že fotky z tohoto úseku nestojí za nic, protože byl zapocený nebo zamaštěný objektiv. Vedle je vrcholek kopce Malina, má 571 m n.m. a doleva. Copak je to tady za stavbu? Ukazuje se, že je to velký vojenský bunkr z II. světové války. Na webu se později dočtu, že jej postavili Němci jako součást místní střelnice ke cvičným účelům, sloužil jako strojovna pro tahání cvičných cílů. Dveře jsou zamčeny na několik řetězů, v bunkru se zdá, je vyklizeno.
Směr se zdá být jasný, řídím se navigací a po asi 1 km lesními cestami se dostávám na modrou značku, spojující Ruprechtov s Rakoveckým údolím. Cesta vede mírně z kopce, svahem malého žlíbku, kolem skály, na mapě je ta největší označena jako Bílá skála. Je tady Rakovecké údolí, křižovatka s červenou, která přichází z Lulče a vede do Jedovnice a bůhvíkam dál. Místo má svůj příběh, v roce 1922 zde zabili ševcovského učedníka pro nové boty, které nesl klientovi. Je tady posezení, tak na lavičce odpočívám, s nohama opřenýma nahoru o sloupek. Projíždějící cyklisté raději nezastavují, aby nerušili. Já se jim nedivím. Všechno jsem si už vypil, zbývá džusík poslední záchrany 0,2 l, ten nechávám až na tu poslední záchranu a přemýšlím, že se v Bukovince napiju. A v Ochoze taky. A v Řícmanicích. Fuj, to bude drahý.
Po mostku se přejde potok Rakovec, pak louka a následuje lesní asfaltka do Bukovinky. Předjíždí mne offroad se skauty. Mají zde tábor, to místo je tím známé. Kopec je značný a je horko, ale nestěžuju si. V 14:30 docházím do Bukovinky. A vida, je zde otevřený obchod a v něm v ledničce velká dvoulitrová žlutá limonáda. Paní se trochu diví, že se to do mě vejde, ale v zásadě je jí to jedno. Před obchodem lavička a šup, půl litru leju do mašiny. Je to hned mnohem lepší. Zbývá projít kolem kostela, který stojí na konci obce a namířit si to cestou přes pole do lesa, který je asi 0,5 km vzdálený. U kostela modrá značka skončila a začala červená do Křtin, Babic, Bílovic a Obřan. Za lesem následuje vzorová chatařsko zahrádkářská osada Lhotky, už jsme o ní psali zde: https://www.turistika.cz/mista/lhotky . Je to kilometrová přímka po lesní asfaltce a po rovině.
Lhotky končí myslivnou a krásným turistickým posezením s rozcestníkem. Tady červená odbočuje Doprava a modrá, která se na Lhotkách přidala od Lulče a Olšan mne dovede přes vrch Skalka do Ochozi u Brna. Po krátkém odpočinku (další 0,5 l žluté) pokračuju lesem k samotě Nový Dvůr. Bývalo to velmi romantické místo, mezi poli, z jedné strany les, nikde nic. Bývalo. Dnes jsou zde na dohled farmy – ranče chovatelů koní, romantika jinak, spíše jakási umělá. Ta pravá je pryč. Na lavičce dávám další 0,5 l. Je to super, lepší než všechny hospody dohromady, protože limonáda si pořád udržela svoji ledovou teplotu. Přes kopec Skalka se přehoupnu velice rychle, cesta je Bukovým lesem, moc hezká. A je tady Ochoz, což je příslib cíle.
Opouštím modrou značku, dále mimo stezky. Fotím si pomníčky TGM a padlých. Plánovanou hospodu U Votrubů opět vynechávám a dopíjím poslední 0,5 l žluté. Dehydratace se mění v plnou hydrataci. Poslední posezení je na malé lavičce za zahradami nad chatovou oblastí Kanice. Jdu dál, pouštím si muziku a neregistruji velkou Audinu Q7, která za mnou jede krokem a chtěla by pustit. S omluvou mu mávnu, pracháč se s pochopením zubí, že teda jo. Procházím kolem chat (hurá, mám ujitou další padesátku) a dávám se po silnici přes Řícmanice do Bílovic. Provoz je silný, ale je to jen 3 km. V 17:40 otevírám dveře doma. Bylo to 53,6 km a celkem bez problémů, puchýře žádné, únava nic moc. Nebýt excesu s jesenkou, tak super superior. Ale to nevadí, poučení na zase někdy příště.