Žulová - Boží hora - jeskyně Na Pomezí - Lipová-lázně

Tato trasa vznikla vlastně náhodou. Původně jsme měli v plánu trasu delší a náročnější přes různé kopečky, jen start a cíl byly stejné. Jenže občas se stane, že člověk míní a počasí mění. Ten den byly sice hlášeny bouřky, ale až na večer. Taky že jedna přišla a připravila nám ve stanu v kempu docela fajnové divadlo. Jenže ta první si to přihasila už dopoledne, kdy jsme byli teprve na Boží hoře a protože vypadala na dlouho a my navíc už máme s bouřkami v horách dosti zajímavé zkušenosti, raději jsme změnili program. Příkaz dne zněl, držet se raději poblíž civilizace. A tak jsme vymysleli tuto trasu zčásti po neznačených cestách, kterou jsem původně neměl z tohoto důvodu ani v úmyslu nikde prezentovat. Jenže později se mi to rozleželo v hlavě. Trasa je hezká, kondičně i orientačně nenáročná, třeba se někomu bude hodit a tak vám její lehce upravenou stopu z navigace s pár fotkami předhodím.

Vyšli jsme, jak je u nás zvykem, od vlakového nádraží. Rychle jsme jukli do centra Žulové, jestli ještě stojí bývalý hotel Vesmír, na který máme své vzpomínky (stojí, ale ....) a kolem kostela sv. Josefa a přes říčku Vidnavku jsme se jali stoupat na Boží horu. Vedro a dusno k zalknutí nás přimělo to vzít raději oklikou cestou pro mastňáky, křížovou cestu s modrou značkou jsme prozatím ignorovali. Na Boží hoře stojí kromě pár skal a šutrů i Kostel Sv. Panny Marie Bolestné a je od něho pěkný výhled na Polsko. Nám už ho pomalu hatil blížící se déšť a čím dál hlasitější hromy nás nakonec přiměly onu křížovou cestu použít pro rychlý sestup dolů. Na úpatí jsme narazili na přístřešek a v něm jsme v nejen klidu přečkali bouřku, ale i vymysleli, kudy dál.

Zaujala nás říčka Vidnavka se spoustou pstruhů, a tak jsme se proti jejímu proudu vydali po silničkách do Vápenné. Z ní jsme po modré značce vystoupali do lesů, kde je dobrým orientačním bodem rozcestí Paseky. Modrá značka se zde podle mapy prudce stáčí doleva a Doprava přímo v zatáčce odbočuje neznačená široká lesní cesta. Jak zakresleno v mapě, tak bylo i v reálu. Pak už šlo jen o to, jít pořád rovně, nezahnout příliš brzy dolů a zabloudit se nedalo. Povedlo se, cesta ústí na zelenou značku od Medvědího kamene k jeskyni Na Pomezí, což byl náš postupný cíl. Od jeskyně už to je jednoduché, modrá značka nás dovedla za hodinku do Lipové-lázní, kde trasa končí. (My jsme si ale k tomu přidali ještě ráno 4 km z kempu Bobrovník do Lipové na nádraží a večer zase zpět.)

Popisovaná trasa měří cca 17,5 km a je celá naprosto pohodlná. Žádné zběsilosti v podobě prudkých stoupání a překonávání překážek na ní nečekejte. Vyčleníte-li si na ni celý den, stihnete v pohodě i návštěvu nádherné Jeskyně Na Pomezí.