Avebury – úžasná neolitická památka

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Celodenní výlet

Fotografie (23) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Silbury Hill

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Přejíždíme ze západního pobřeží Anglie, kam jsme trajektem dorazili z Irska, na východní pobřeží, resp. do kempu u Londýna, odkud se vypravíme na prohlídku Londýna a pak na trajekt, který nás přepraví do Calais a odkud pak už pojedeme domů. Aby přejezd nebyl tak dlouhý, abychom se také trochu rozhýbali, udělal nám průvodce cca 1,5 hodinovou pauzu, při které byla možnost prohlédnout si úžasnou neolitickou památku u obce Avebury, o které jsme snad nikdo neměli ani tušení.

Za čím jedeme?

Ta naše vesnice Avebury se nachází v hrabství Wiltshire, jen kousek na jih od dálnice M4, která spojuje Londýn na východním pobřeží s Bristolem na západním pobřeží. Do Londýna je to něco přes 130 km. Vzhledem k památkám, které se zde nacházejí, je zde i několik parkovišť. My jsme zaparkovali na velkém parkovišti v jižní části vesnice, na které je vjezd ze silnice Beckhampto Road. Je sice asi nejvzdálenější, i tady se platí parkovné, ale asi jen přes den. My tam přijeli večer, to už tam nikdo nebyl. Do centra to nebylo daleko.

Hned na parkovišti nás průvodce upozornil na asi 40 m vysoký uměle navršený kopec Silbury Hill, který byl vidět zhruba kilometr jižním směrem. Tento kopec byl navršen zhruba kolem r. 2500 př. n. l., ale do dnešního dne se přesně neví, k čemu sloužil. Žádné kosti tam nalezeny nebyly. Je převážně z křídy a jílu, který byl vytěžen z nedalekých příkopů. Má kruhovou základnu o průměru 167 metrů. Dříve zde na tomto místě prý vznikl nižší, jen 30 metrů vysoký kopec se zaoblenou špičkou, jehož základem byl převážně štěrk. Až tento druhý vyšší kopec má špičku zploštělou, domnívají se, že tam snad měla stát nějaká stavba, snad k obranným účelům. Dokonce prý na vrcholu kopce je jakýsi „obrubník“, který brání proti sklouznutí. Na kopec se však nesmí vystoupat, je oplocený a patří mezi nejvyšší uměle vytvořené pahorky v Evropě a možná i ve světě.

Ale pak jsme již vyrazili podívat se na kamenný kruh, o kterém nám průvodce vyprávěl. Tato neolitická památka je snad ještě starší než známý Stonehenge, každopádně je na větším prostoru, do kterého se může volně vstupovat. Jednotlivé kameny si zblízka prohlížet, příp. si na ně i sáhnout. Vstupné tu zatím nikdo nevybírá.

Byl budován v průběhu několika set let ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Nejstarší byly dva vnitřní menší samostatné kamenné kruhy. Severní měl v průměru 98 metrů, jižní 108 metrů. Ze severního kruhu nyní zbyly jen dva stojící kameny. Jižní kruh byl zničen v 18. století. Zbytky jsou pod vesnickými stavbami. Až zhruba o 300 let později byl okolo dvou kruhů vybudován jeden vnější větší kruh. Je to prý největší kamenný kruh v Evropě a jeden z největších kamenných kruhů na světě. Není to přesný kruh, v průměru má cca 340 metrů, jeho obvod je kilometr a tvořilo ho prý 98 stojících kamenů, z nichž některé vážily až 40 tun. Kameny byly vysoké od 3,6 do 4,2 metry. Část těchto kamenů se dochovala do současné doby. Kruh byl od od okolní KRAJINY oddělen příkopem. Ten je v současné době široký 20 až 24 metrů (původně byl užší na 12 až 15 metrů) a asi 10 metrů hluboký. Ani zde není přesně znám účel vzniku těchto kruhů, ale archeologové se domnívají, že je používali pro své rituály, obřady. Přibližně až okolo r. 2400 př. n. l. byly z kruhu vybudovány kamenné cesty, které lemují opět stojící kameny. Ty, které se dochovaly do dnešní doby, však nemají tak obrovské rozměry.

Obec zde vznikla až později, nejdřív okolo kruhů, později byl zastavěn i kruh uvnitř. Bylo tím zničeno mnoho ze stojících kamenů. Na západ od památníku byl v průběhu 10. století postaven kostel.

V pozdním středověku, kdy se v Anglii rozšiřovalo křesťanství, začala se tato neolitická nekřesťanská památka spojovat s ďáblem a také některé kameny se začaly nazývat např. Ďáblova židle, Čertovy kroužky apod. Došlo k jejich bourání. To se datuje do doby okolo r. 1320 – 1325. Důkazem toho je nalezení mrtvoly muže, kterého zavalil kámen při pádu do připravené díry. Kostru našli archeologové r. 1938, v jeho koženém váčku našli stříbrné mince právě z let 1320 -1325. Podle pozdějších záznamů to byl patrně důvod, proč ostatní kameny byly ponechány na svých místech. Domnívali se, že to byl trest boží a dokonce v 18. a 19. století se tam vyprávěla legenda o muži, kterého rozdrtil padající kámen. Dokonce i mor, který zasáhl obec r. 1349, byl údajně trestem božím.

Další vlna ničení těchto kamenů byla ve druhé polovině 17. a počátkem 18. století, kdy byly drceny na stavební materiál. Až počátkem viktoriánského období r. 1837 koupil bohatý politik a archeolog sir John Lubbock, později známý jako Lord Avebury, volné pozemky uvnitř a okolo památníku a nepřímo donutil další stavitele stavět domy vně památníku.

Od r. 1938 je u památníku muzeum, které vzniklo ve stájích a stodole ze 17. století. Uvidíte tam mnoho artefaktů nalezených v Avebury. Jsou převážně z neolitu a rané doby bronzové. Celé toto území je zapsáno do seznamu kulturního dědictví památek UNESCO.

Za zmínku ještě určitě stojí panský dům se zahradami Avebury Manor & Garden. Je jen kousek severozápadním směrem od kostela. Byl postaven asi v r. 1557 na místě benediktinského převorství.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tady jsme nikde nespali, ani nejedli. Podle mapy se zdá, že by to ale neměl být problém. My jsme tudy jen projížděli do kempu Laleham Camping Club západně od Londýna.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Musím říct, že tady to na mne zapůsobilo daleko víc než STONEHENGE, které je zhruba 40 km na jih. Tam jsme se zastavili, když jsme projížděli Anglií. Ale znali jsme to z obrázků. O tom tady jsme neměli ani tušení. Fantastické je i to, že si to tady můžete projít, dojít až k těm obrovským kamenům, sáhnout si na ně. Na prohlídku STONEHENGE stačí vlastně 10 – 15 minut a to jen za předpokladu, že je volno, že se na vás nikdo netlačí – je tam jen úzký chodníček. Tady bych se mohla toulat klidně několik hodin. Kameny lemovaná pěšina vede údajně k nějakému hrobu, mohyle. Tam jsme bohužel neměli čas dojít. Navíc i zdejší stavení vypadají moc hezky. Skoro jsme nevěděli, kam jít dřív.

Ostatní informace

Když jsem na internetu pátrala po dalších podrobnostech těchto kruhů, tak jsem narazila na zajímavý článek, kde se tvrdí, že tyto prehistorické památky se vyznačují další zajímavostí – že v jejich blízkosti vznikají v nedalekých polích geometrické agrosymboly, jejichž původ a smysl se zatím nikomu nepodařilo rozluštit. Má to nějaké souvislosti s dávnou historií? Koho to zajímá, tak tady je odkaz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=75285

Poslední aktualizace: 6.12.2016

Avebury – úžasná neolitická památka na mapě