Český les - výlet: Vysoká (zřícenina kostela sv. Jana Křtitele) – Dyleň a přes Střed Evropy a pramen Kosího potoka zpátky

Když se nám letos na jaře podařilo dostat se na věž na Dyleň, shodli jsme se na tom, že se sem musíme vypravit ještě jednou, sami a hezky to tady obejít. Tato oblast byla dříve přístupná jen pohraničníkům, kteří zde pečlivě hlídali západní hranice. Po nich tu zbyla řada zpevněných cest.
Náhoda tomu přála, že se nám to podařilo jen o dva měsíce později. Máme pár dnů volna, na sobotu máme domluvenou akci na Rolavském vrchovišti. To zase tak daleko odtud není, můžeme se mezitím podívat za zajímavostmi v nejzápadnější části naší republiky.

Dnešní 11 km dlouhou trasu začínáme zastávkou u zříceniny kostela ve vsi Vysoká, která v současné době je částí obce Dobrá Voda. První písemná zmínka o ní je z r. 1392. Až do r. 1763 zde byly všechny domy dřevěné, které zničil právě toho roku požár. Bohužel nezachovaly se ani později postavené hrázděné domy. Více než 90 % domů bylo po válce zbořeno. Je zde jen pár zděných domů z 1. pol. 20. století.

Někdy v pol. 13. století zde byl postaven románský kostel sv. Jana Křtitele, který zůstal po reformaci opuštěn. K jeho obnově došlo r. 1680, byl barokně přestavěn a v letech 1803-04 zvětšen. V přízemí věže vznikla sakristie. Od r. 1856 byl dokonce farním kostelem. Poslední mše zde byly ještě r. 1946. Po vystěhování německého obyvatelstva zůstala obec prázdná a kostel nevyužíván. Částečně vyhořel a chátral. R. 1971 bylo dokonce vydáno povolení k demolici, ke které jen zázrakem nedošlo. Zachránili ho po r. 1990 původní němečtí obyvatelé, kteří ho z vlastních prostředků částečně opravili. Nejlépe je opravená věž. V bývalé sakristii je pietní místo, které připomíná devastaci Vysoké a okolních osad. První mše se zde konala r. 1992. Kostel je volně přístupný, v současné době je nejvíce navštěvován turisty.

Autem popojíždíme ještě o kousek dál. Na konci silnice je na okraji lesa poměrně velké parkoviště. Dál už musíme po svých. Jdeme po zelené, která za rozcestím U Alexe odbočuje z cyklotrasy šikmo vlevo. Čeká nás 2,5 km pěkného stoupání. Když jsme nahoru jeli autem, zdál se nám ten kopec hodně prudký, ale dnes jsme ho vyšlápli poměrně dobře. Tedy hlavně já. U Oty je to normální. Cestou jsou cedule NS lesů ČR, která je zaměřena na ochranu a obnovu lesa.

Sice jsme až nahoru nemuseli, ale ještě jednou jsme se chtěli na věž na vrcholu podívat. Teď musíme kousek zpátky a po červené odbočujeme vlevo (není tu rozcestník, tak je nutno se pořádně dívat). Co jsme nastoupali, to snad musíme během kratší trasy naklesat. Děsili jsme se, kdy nás to zase požene nahoru. Ale naštěstí tak katastrofický scénář se nekonal. Následuje cesta téměř po vrstevnici.

Na chvilku se dostáváme na zpevněnou cestu, kudy vede ještě žlutá značka. Odbočujeme vlevo téměř po vrstevnici k rozcestí Pod Dylení. Tady končí zpevněná komunikace i žlutá značka. To by tak divné nebylo, ale najednou tu jsou tři červené. Té, co odbočuje z kopce vlevo do Oldřichova a kamsi dál, si nevšímáme.

My pokračujeme po té, co vede rovně k rozcestí Chata na Dyleni, kde je konec 12 km dlouhé naučné stezky Stenický potok, jejíž začátek je v Lipové (my sem snad budeme muset ještě někdy zajet – ta mne láká). Už podle názvu je vidět, že tu kdysi cosi stálo.

R. 1926 byla zde na svazích Dyleně postavena patrová dřevěná chata s betonovým soklem, který vyrovnával svažitý terén. Byla využívána celoročně, protože v okolí byly zpřístupněny i zimní trasy. Nádherné bylo odtud pozorovat západ slunce. Z Oldřichova sem dokonce r. 1931 byla vybudována i silnice. U chaty byl oválný bazén s vodní kaskádou a malým vodotryskem, který napájel nedaleký silný Granátový pramen. U chaty se zřídili i sjezdovky, pořádaly se zde lyžařské kurzy. Tady to žilo, ale jen do 2. světové války. Chata se ocitla v zakázaném hraničním pásmu, jezdili sem jen pohraničníci, kteří zde vše jen ničili. R. 1947 (1948?) byla chata stržena. Nyní tu je vidět jen zbytek zdi. Dokonce i výhledy se zachovaly.

Pokračujeme dál po pohodlné cestě, která kopíruje česko-německou hranici. Abychom si moc nezvykli na pohodlí, tak pohodlná cesta vede rovně dál na našem území, ale červená značka kopíruje hranici, takže odbočuje lesní pěšinou vpravo.

Přicházíme na rozcestí Königsstein, kde zprava přichází ceta z Německa a objevují se značky i popisy pouze v němčině. Jedna cesta směřuje k ehemaliger Kohlenmeiler (bývalé uhelné peci). Je zde i obrovský německý hraniční kámen s označením 9/2, což znamená, že je to 2. kámen mezi hraničními kameny č. 9 a 10. Hranice tudy vedla už od r. 1739, kdy skalku za oficiální hraniční kámen prohlásil sám náš král Karel IV.. Na kameni je vyryt i nápis 18N13 - to znamená, že r. 1813 tady v okolí nechal hledat Napoleon II. zvaný Orlík (syn Napoleona Bonaparte) střed Evropy. Protože již při narození dostal titul římský král, je tento kámen označen jako Königsstein. Je však otázka, čí to byl nápad zde střed Evropy hledat, protože tehdy byly malému chlapci teprve dva roky. Další zde uvedený rok je 1844 – v tomto roce byla Vídeňskou dohodou definitivně stanovena hranice mezi Českým královstvím a Bavorskem.

Toto rozcestí s hraničním kamenem byl důvod, proč značka odbočuje z hlavní cesty na lesní pěšinu. Dlouho jsme po ní nešli. Za chvíli už jdeme opět po široké cestě, ale stále po hranicích.

Přicházíme ke Granátové studánce, kde se kdysi těžily České granáty. Její voda plnila po r. 1926 bazén chaty, jejíž zbytky jsme viděli. V 70. letech 20. století zde vyvěrající vodu svedla armáda do nového vodojemu, který byl zásobárnou vody pro útvar Pohraniční stráže.

Nemusíme jít daleko, abychom dorazili do středu Evropy, na místo, které zaměřili r. 1865 rakousko-uherští zeměměřiči. Je na území Německa, ale jen pár kroků od hranice. Žulový patník sem byl zasazen r. 1985. Je na něm nápis Mittelpunkt Europas, pod kterým je zkratka C.R. OPER / ASTR TRIG / PRO / MED EUROP: 1865, což znamená císařsko-královská astronomicko-trigonometrická operace pro středoevropské zaměřování 1865. Na opačné straně je městský znak Chebu a nad ním znak města Neualbenreuthu, které v letech 1591 – 1865 podléhalo klášteru Walssassen a současně městu Cheb. Z boku jsou vždy napsané dva letopočty (1591 – 1862 a 1284 – 1985), o nichž jsem se však nikde nedočetla. A pátrala jsem dost dlouho. Ten první snad má něco společného s městem Neualbenreuth, poslední s rokem umístění kamene.

Je pravda, že existuje více než deset středů Evropy, ale to je dáno tím, že se neustále vedou spory o tom, který z mnoha ostrovů v mořích okolo evropské pevniny patří ještě do Evropy. Mapa, jak to vypadalo r. 1865, ze které se vycházelo, je znázorněna vedle na kamenné desce. Každopádně tady je krásně, ticho a příjemné posezení. Dřív tady prý byla i turistická chata, kterou snad prý sami kopečkáři úmyslně zapálili.

Tím jsme skoro vyčerpali všechny zajímavost na trase. Pokračujeme ještě po červené, která se od hranic vzdaluje. Nejdřív přijdeme na jednu signálku. Na mapě se zdá, že rovně má pokračovat pěšinka, ale protože ji nevidíme, odbočujeme kousek vpravo stále ještě po červené na rozcestí s další signálkou. Tady se loučíme s červenou značkou a prudce odbočujeme vlevo. Přecházíme zeleně značenou cestu. Jen o kousek dál hned u cesty má být pramen Kosího potoka. Není tam žádná cedule, žádná pěšinka, není vidět ani žádný pramínek. Že by v tomto horkém létě vyschl? Každopádně je to tady víc než zarostlé.

Pokračujeme v přímém směru. Asfaltová signálka po necelém kilometru odbočuje vlevo, úzká pěšina má vést rovně. Po ní jsme původně chtěli jít hezky z kopečka, dojít na cyklotrasu a po ní po rovině na parkoviště. Zda jsme ji přehlédli, nebo tam nebyla, to bohužel nevím. My si to trochu prodloužili po asfaltce, chvilku jsme i stoupali, až jsme došli na naší ranní zelenou. To už jsme věděli, že jdeme jinudy, takže jsme správně odbočili vpravo a doklesali až k autu. Zajímavé je, když jsme šli nahoru, prudké se to nezdálo. Když jsme šli dolů, zdál se mi ten kopec nějaký strmý.

Ještě existovala další možnost, před pramenem Kosího potoka odbočit po zelené vpravo, klesnout na cyklostezku a po ní dojít na parkoviště. Šlo by se alespoň jinou cestou.

Tato oblast je zatím stále poměrně málo navštěvovaná, což je jedině dobře. Však taky jsme za celou dobu nikoho nepotkali a to je začátek července. Ale zase tady nikde nemůžete narazit na nějaké občerstvení.

Oblast celého Českého lesa je nádherná, zatím turisty nezničená. Tady to není výjimkou. Snad to tak vydrží ještě hodně dlouho

Celá oblast je protkaná řadou turistických tras i cyklostezek. Kromě zmiňované NS Stebnický potok, je nedaleko i NS Slatina. Tady je možno udělat určitě řadu výletů v krásné krajině.

Český les - výlet: Vysoká (zřícenina kostela sv. Jana Křtitele) – Dyleň a přes Střed Evropy a pramen Kosího potoka zpátky na mapě