Český ráj: Libošovice- hrad Kost - Libošovice

Kam a jak jedeme?

Vlakem do Libošovic u Sobotky. Autem, nad železn.stanicí (cca 200m)u odbočky asi lze nechat auto (stálo jich tam dost, ale nepřekážela v průjezdu).
Po modré značce projdeme Libošovicemi, na konci přejdeme na červenou (dřevěná šipka ukáže) a projdeme Prokopským údolím.
ALE: červené se držíme jen kousek, lesní cesta není udržovaná, pokračovali jsme po kraji louky, po vyšlapané cestičce, až k Bílému rybníku.
Od hradu můžeme jít přes údolí Plakánek, žlutá, a na odbočce se dáme vlevo na modrou, podél Veseckého potoka do Vesce, dál po silnici do Libošovic na vlak nebo k autu. Celkem: 8,5 km.
Pozn.: cesta Plakánkem je příjemná, dál po modré už méně.
Druhá, příjemnější a trochu kratší cesta je od hotelu Podkost po silnici nahoru po žluté značce, mezi domky je vlevo odbočka a stále po žluté, luční cestou do Libošovic, přímo k vl.zastávce. Tuto trasu lze jít i obráceně: Libošovice žlutá, pak červená. 
Doporučuji:projít si údolí Plakánek, alespoň z části. A zajít si k jeskyni U Barušek- mezi hradem a býv. pivovarem, bránou pod domkem projdete neznačenou cestou rovně a po hrázi Černého rybníku, pak vpravo k "Baruškám". Zpět stejně.

Za čím jedeme?

Za přírodou, historií, za pohádkou. Kdysi dávno, v místě, kde dnes stojí město Jičín, byly tenkrát jen hluboké lesy. Uprostřed těch lesů měla chaloupku zlá čarodějnice, která měla dvě služebné. Čarodějnice jim dávala hodně práce a málo jídla. Jednou čarodějnice řekla služebným, že bude nějaký čas, jen co zmizela obě služebné vyběhly na dvorek, jedna chytila slepici, druhá natrhala třešně a udělaly si hostinu. Čarodějnice, protože byla čarodějnice o tom věděla a vrátila se do chaloupky ve chvíli, kdy jedna služebná okusovala maso z kosti a druhá jedla třešně. Čarodějnice se rozzlobila a obě službné začarovala. Tu, co okusovala kost v kost, tu co jedla třešně v pecku. Aby služebné nebyly spolu, kost odhodila na jednu stranu, pecku na druhou. V místech, kam dopadly vyrostly dva hrady, Kost a Pecka.
Jeskyně U Barušek má s pohádkou o Kosti společné jen to, že se týká také dvou služebných. Na hradě, který se už v té době jmenoval Kost, žily ve stejnou dobu dvě služebné, obě se jmenovaly Barbory -Barušky. Když zestárly, musely se z hradu, z čeledníku mezi Lobskovicovským palácem a druhu bránou, vystěhovat a zabydlely se v jeskyni u Černého rybníku.
A jedna zajímavost: za hotelem, směrem k Plakánku je u příkopu patník, odkud jsou vidět všechny čtyři hrany Bílé věže. Jen z toho místa.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výborně, venku pod hradem. Více fotografie.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbil se nám úžasně využitý prostor, mezi býv. turistickou noclehárnou a Bílým rybníkem, na letní jídelnu. Celé upravené a udržované okolí hradu. 
Zpočátku jsme byli zaraženi u hotelu Podkost, přestože na netu byla otevírací doba od 11.00,  ale ve čtvrt na dvanáct jsme se dovnitř nedostali.
Nakonec nás to nemrzelo, nahoře nám bylo líp. Více řeknou fotografie.

Ostatní informace

Do hradu jsme nešli, proto neznám dnešní vstupné. I zvýšené, nesmí být přehnaně, ceny jídla a pití na výletech akceptujeme. Vždycky je možnost si vzít jídlo  s sebou nebo cenu přijmout.
Upozornění: pokud máme doma, či s sebou starší mapu, je cesta Plakánkem značená červenou značkou. V současnosti  už platí  žlutá turistická značka.