další procházka z bouzovských Dolů

Kam a jak jedeme?

V úterý na naší moravské dovolené už měly Kárlštejny otevřeno, Pavlína si Bouzov nemohla nechat ujít. Do romanticky přestavěného hradu se mi nechtělo, počkal jsem v parku na lavičce. Četl jsem si a pozoroval davy. Prohlídka trvala asi hodinu. Potom jsme se vydali na poslední kousek neprochozeného okolí. Narazili jsme na kus lesa, kde se to jen hemžilo hřiby borováky. Chvíli jsme se zdrželi a košík byl skoro plný. Cesta začala stoupat do jednoho z místních krpálů. Podél ní rostly maliny, Pavlína se pásla a zdržela se. Chtěl jsem mít kopec za sebou, šel jsem napřed. Poslední kousek byl obzvlášť příkrý a po včerejší bouřce ještě namoklý a kluzký. S pomocí deštníku jsem se vyškrábal na kopec a hlasitě si ulevil: „Do prdele!“. Když jsem vytřel pot z očí, uviděl jsem vyděšenou stařenku, jak zírá na fousaté, zelené a sprostě nadávající individuum, které se vynořilo z křoví. Slušně jsem se omluvil a počkal na Pavlínu. Kopec, který jsem měl za zády, se jmenuje Bakule.

Při sestupu k vesničce Blažov jsme našli na cestě bedlu jako deštník a stařenka nás dohnala. Dala se do řeči a skončili jsme u ní na dvorku. Notnou chvíli jsme klábosili, pro Pavlínu měla stařenka domácí malinovou šťávu, já jsem obdržel dobře chlazené lahvové. V Blažově bylo opravdu blaze.

Potom už jen po silničce k veverkám a bydlet. Paní domácí jsme věnovali bedlu, ona nám nasušila část hub, ze zbytku byla zase smaženice.

Ráno jsem ještě s panem domácím pozoroval sysla, který jim pobíhal po zahradě. Ted den byl určený k přesunu. Váhali jsme mezi Jeseníky a Broumovskými stěnami. Rozhodlo nadšené vyprávění paní domácí o šťastném mládí v okolí Police nad Metují. Jeli jsme do Broumovských stěn.

Za čím jedeme?

Pavlínin cíl byl samozřejmě Hrad Bouzov, já zase chtěl do hlubokých lesů, obojího bylo dost. Ale shodli jsme se, že nejlépe bylo u stařenky v Blažově.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Penzion v Podolí pod Bouzovem vlastnili starší manželé. Ona dost upovídaná, pán vypadal jako morous, ale nakonec byl taky příjemný. Paní nám vysvětlila, že bydlíme ve staré formanské hospodě, která měla zlou pověst, protože tu prý obírali sedláky vracející se z trhu z Loštic nebo Olomouce. A to přímo pod hradem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tenhle výlet byl tak akorát dlouhý a chybu neměl. Všichni si přišli na své a byli jsme spokojeni.

Ostatní informace

Na hrad se samozřejmě vstupné platí. Už tehdy bylo nemalé, teď už asi bude větší, ale okolí je stejně lepší než hrad. A to je zdarma.