Dolný Kubín

Kam a jak jedeme?

Projíždíme Slovenskem. Konečně jsme oba v důchodu, máme spoustu času, tak jsme si na to vyhradili 5 - 6 týdnů. Chceme navštívit dřevěné kostelíky, hrady, hory a vůbec vše, co zajímavého na trase najdeme. Jedním z takových míst je Dolný Kubín. Doslova se nám připletl do cesty a je tam spousta památek. Je pozdní odpoledne, takže ideální místo na prohlídku města.

Za čím jedeme?

Dolný Kubín je okresní město, je to vstupní brána na Oravu. Podle archeologických výzkumů byla tato oblast osídlena dokonce již ve střední a mladší době bronzové v 9. - 7. století před n.l., kdy zde byla rolnicko-pastevecká osada. Chovali dobytek, pěstovali proso, hrách a boby. Později zde vedla důležitá obchodní stezka, která spojovala Jadran s Baltem. Našli se zde keltské mince, kupecké potřeby.

První písemná zmínka o Kubíně je z r. 1314. Dolný Kubín byl poddanskou osadou, která patřila Oravskému hradu. V té době byla založena v okolí řada osad, které tvoří příměstské částí Dolného Kubína. Ten se tehdy stal duchovním střediskem těchto obcí. Již r. 1380 zde byla založená římskokatolická farnost a postaven římskokatolický kostel Sv. Kataríny Alexandrijskej, který je dodnes dominantou města.

Až r. 1632 se Dolný Kubín za roční poplatek 10 zlatých osvobodil od roboty, stal se městem a obyvatelé měšťany. Mohli se zde konat trhy, vybírat mýta. R. 1683 bylo definitivně rozhodnuto, že se stane sídlem soudní stolice, tím došlo k významnějšímu rozvoji města. Současná podoba města je z doby po r. 1834, kdy město vyhořelo a došlo k přestavbě celého města, vč. současného Hviezdoslavova náměstí. Některé měšťanské domy si přesto zachovali svoji podobu. Od r. 2010 je náměstí zrekonstruováno a stala se z něj pěší zóna. Náměstí bylo pojmenováno po význačném slovenském básníkovi P. O. Hviezdoslavovi, který se narodil v sousedním Horném Kubíně, v Dolném Kubíně pracoval, žil a zemřel.

Když jsme došli na toto slavné náměstí, kde je i informační centrum, bylo už bohužel zavřené. Naštěstí je tam orientační mapa s popisem a seznamem všech zajímavostí.

V jižní částí náměstí je Čaplovičova knihovna (budova byla postavená v letech 1905–1911), která patří pod správu Muzea P.O.Hviezdoslava. Patří k k nejcennějším historickým knihovnám Slovenska. Pojmenována byla po svém zakladateli V. Čapličovi, který byl v 19. století jedním z největších sběratelů knih na Slovensku. R. 1839 tuto cennou sbírku svých knih věnoval Oravskému soudu. Tehdy měla 20 tisíc svazků. V současné době je jich tam více jak 60 tisíc.

Vedle stojící novogotický evangelický kostel byl postaven po požáru v letech 1893 – 1895 na místě staršího tolerančního kostela.

Další budova v řadě je Župný dům. Dvoupatrová zděná budova s arkády byla od r. 1686 sídlem Oravské župy. Současná podoba je po přestavbě po požáru v r. 1893. Dnes je tam sídlo Oravské galerie.

Zhruba naproti je na náměstí Hviezdoslavův dům. Nechal ho postavit ve 2. polovině 19. století básníkův švagr. P. O. Hviezdoslav se tam nastěhoval v r. 1899 a žil tam až do své smrti r. 1921.

Náměstí jsme opustili severním směrem. Prošli jsme okolo Florinova domu. Tento dům z 18. století byl původně domem barvíře. V polovině 19. století získal současnou podobu. Od konce 19. století sloužil už pouze k bydlení. Posledním obyvatelem domu byl slovenský básník, novinář Theo H. Florin., který byl organizátorem kulturních akcí na Oravě. Žil zde od r. 1953 do své smrti r. 1973. Dnes patří dům Oravskému muzeu k pořádání krátkodobých výstav. Jedna místnost je zařízena původním zařízením z bytu básníka.

Z Gäceĺské cesty jsme odbočili vzhůru a chvíli váhali, zda jdeme dobře ke starému židovskému hřbitovu. Byl sice zavřený, ale přes vrata jsme aspoň něco viděli.

Ještě jsme se vrátili k nejstarší stavbě města – k římskokatolickému kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské ze 14. století. Byl však několikrát přestavěný, bohužel i tento kostel zasáhl požár r. 1834. Jeho současná novogotická podoba je z let 1880 – 1887.

Pak už jsme směřovali na dřevěný Kolonádový most přes řeku Oravu. Spojuje sídliště Bysterec se starým městem a patří mezi vyhledávané atrakce. Proto jsme ho také museli vidět.

Pak jsme se už vraceli k autu. Parkovali jsme nedaleko Historického hřbitova, kde je pohřben P. O. Hviezdoslav. Když už jsme prošli většinu starého města, tak jsme samozřejmě museli i na hřbitov najít jeho hrob. Hřbitov se postupně utvářel od r. 1866 a je zde pohřbena celá řada význačných osobností.

Tím jsme skončili zajímavou prohlídku města.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve městě jsme ani nejedli, ani nespali. Jen jsme městem vlastně projížděli.

Dobře jsme se najedli u Oravského hradu - v Kolibě Pod lampášou. Kromě výborné kuchyně zde měli i výborné oravské pivo, které vaří ve zdejším minipivovaru Kastelán.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbila se nám mapa na náměstí, kde si každý může najít, co ho ve městě zajímá, i když je informační středisko zavřené. Myslím si, že to je hodně důležitá pomoc turistům.

Ostatní informace

Bylo už pozdní odpoledne, spíš večer, vše bylo zavřené, takže jsme žádnou návštěvu interiéru neabsolvovali, tudíž jsme neměli potřebu nic platit. Dokonce i parkování jsme měli zdarma.

Pokud byste si chtěli v blízkém okolí ještě něco prohlédnout, mohu doporučit prohlídku Oravského hradu nebo dřevěných kostelíků v nedalekém Istebném a v Leštinech.