DOLOMITY GEISLER / LE ODLE - ZA PANORAMATY I FERRATAMI DO JIŽNÍHO TYROLSKA

Kam a jak jedeme?

 

V severozápadní části Dolomit, nedaleko Brixenu se mezi údolími Villnösstal / Val di Funes na severu a Grödnertal / Val Gardena na jihu rozprostírá Přírodní park Puez-Geisler / Puez – Odle, jež nese název podle výrazných skalnatých vrcholů. Strmé hroty vrcholů skupiny Geisler / Le Odle, jež se náhle zdvíhají z mírně nakloněných horských pastvin pamatují začátky horolezeckého mistrovství Reinholda Messnera, který se tu učil lézt po skalách.

Výchozím místem poznávání horské skupiny Geisler / Le Odle je městečko Santa Cristina v údolí Val Gardena. Od placeného parkoviště (2,5 € / den) u dolní stanice kabinové lanovky na Col Raiser vychází značená makadamová cesta k horské chatě Rifugio Firenze / Regensburger Hütte ve výšce 2037 m.n.m, jež je výbornou základnou pro horské túry. Pokud se chcete ušetřit pětisetmetrového výstupu s plnými batohy, lanovka vás vytáhne až k vyhlídkové restauraci s obchůdky Col Raiser, odkud je to k chatě mírným sestupem jen 15 minut.

OKRUŽNÍ CESTA PŘES VYHLÍDKOVOU TERASU COL DA LA PIËRES (2747 m.n.m)

Rozcestník se značenou cestou č. 2 se nachází u zadní části chaty, za budovou se slunečními hodinami. Stezka nejprve sestupuje do spodní části doliny, odkud poté mírně vystoupává mezi klečí nad horní práh erozí strženého svahu. Ocitáme se v široké dolině, jejíž severní část je ohraničena vysokým, rozeklaným skalnatým hřebenem masivu Geisler Gruppe / La Odla, jehož bíle svítící skály prudce vyčnívají nad horskými loukami. Nad jižní částí doliny pak vystupují skalní stěny k jihozápadu nakloněné skalní terasy Col da la Piëres. Po zhruba dvou kilometrech se stezka stáčí vpravo a počíná stoupat kolem dalšího rozcestníku do svahu. Suťoviskem poté pozvolna traverzujeme až do sedla Forces de Siëles ve výšce 2505 m.n.m. Vzhledem k tomu, že navštěvujeme toto pohoří začátkem srpna a i zde v horách panuje slušné vedro a slunce nemilosrdně pálí, zalézáme před výstupem skalnatým svahem na náhorní terasu k odpočinku do stínu a doplňujeme tekutiny. Doporučuji si před túrou na chatě nabrat dostatek vody, jelikož na trase se žádný pramen nevyskytuje.   

Máme za sebou necelých 500 výškových metrů stoupání a další ještě čekají na značené stezce č. 17, odbočující od rozcestníku v sedle vpravo do skal. Některé úseky jsou zajištěny ocelovým lanem, stezka se klikatí svahem dalších 250 výškových metrů, než se vyhoupneme na okraj náhorní terasy. Z rozlehlé skalní terasy Col da la Piëres ve výšce 2747 m.n.m. se otevírají náramné panoramatické pohledy na celou okolní oblast této části Dolomit; směrem k jihozápadu se přes údolí tyčí nám známý masiv Langkofel, jenž jsme navštívili vloni. Z okraje skalní terasy se naskýtají úchvatné pohledy do doliny s chatou Firenze i skalnaté špičky masivu Geisler / Le Odle; teleobjektivem si přibližuji a zkoumám homoli nejvyššího vrcholu Sas Rigais, čnícího do výšky 3025 metrů, který se chystáme zítra po ferratách zdolat.                                                                                                      

Kamenní mužíci ukazují cestu k sestupovému místu na západní straně plošiny; krátká odbočka k vrcholovému kříži na jižní hraně plošiny s úchvatnými výhledy do doliny Langental na jihu, pohledy na skalní masivy Sella, Langkofel, Schlern i Rosengarten však stojí rozhodně za to. Z vrcholové terasy Col da la Piëres, tvořené jakoby na sebe položenými obrovskými kamennými deskami sestupujeme dřevěnými schůdky zajištěným suťovým svahem a pokračujeme traverzem k západnímu okraji příkré náhorní plošiny Stevia. Okraj travnaté plošiny je zde tvořen skalnatými výčnělky, vystupujícími nad dolinu s chatou Firenze. Od rozcestníku na okraji soutěsky Furcella dla Piza pokračuje značená pěšina vlevo dál až k chatě Rifugio Stevia / Steviahütte, zatímco my se dáváme vpravo dolů stezkou č. 17b do skalní rokle, jejíž průchod je zajištěn pojistnými lany i dřevěnými schody. Po zdolání asi 490 -ti výškových metrů jsme na lesní makadamové silničce, po níž je to k chatě Firenze již jen kousek.

PO FERATÁCH PŘES VRCHOL SAS RIGAIS (3025 m.n.m)

Sas Rigais je nejvyšší a nejmohutnější štít zubatého hřebene skupiny Geisler / Le Odle, jejíž český název Jehly zcela odpovídá jejímu charakteru. Díky dvěma zajištěným cestám, ferratám Villnösersteig a Sas Rigais Steig, lze v podstatě přes tento vrchol „přelézt“ z jedné strany na druhou. Téměř tisícimetrové převýšení nahoru i dolů dává zdolání tohoto vrcholu slušný výkon, který zabere kolem 7 hodin.                     

Od rozcestníku před chatou Firenze se ve směru šipky vydáváme podél oplocení pozvolna vzhůru značenou pěšinou č. 13. tichým vlhkým ránem přes horské louky Cisles. U dalšího rozcestníku odbočíme vpravo a směřujeme k úpatí Sas Rigais,kde se scházejí obě Via Ferraty. K výstupu na vrchol vybíráme východní zajištěnou cestu Sas Rigais Steig, takže se vydáváme vpravo kamenitou dolinou Val dla Salteries mezi masivy Sas Rigais a Furcheta. Její okraj bedlivě střeží sviští hlídka, jejíž pozornosti samozřejmě neunikneme; Ostrý hvizd upozorňuje ostatní na vetřelce. Stezka dále pozvolna šněruje mohutným dlouhým suťoviskem až do sedla, odkud je to k vrcholu ještě 400 výškových metrů. Oblékáme si úvazky a přilby a vyrážíme ke skalám, natěšeni na zážitek ze zdolání strmého vrcholu. První část stezky, která ještě není zajištěná, vede přes skalní ostroh a za ním už se jde strmě vzhůru. Ferrata není technicky náročná, jen je třeba trochu té fyzické síly; jedním z bonbonků je překonání širší skalní rozsedliny, kde ne každý se dokáže rozkročit na její šířku, a tak se musí skočit. Vrcholek s křížem není příliš široký, spíše rozeklaný, takže při návalu lezců se zde hůře hledá místo k odpočinku. Pocit ze zdolání třítisícovky Sas Rigais je příjemný, odměnou jsou široké panoramatické výhledy na všechny strany. Na severu se táhne hřeben Zillertalských Alp, vpravo od nich vyčnívá bílá čepice vrcholu Velkého Zvoníka – Grossvenedigeru. Po příjemné „kochací“ siestě na vrcholu, doplněné Radlerem je třeba se vydat „vzhůru“ dolů jihozápadní stěnou. Od vrcholového kříže vede nezajištěný spojovací hřebínek na jihozápadní homoli, jenž nepůsobí zrovna bezpečně z důvodu možnosti uklouznutí na spoustě jemných kamínků. Na okraji homole již začíná jištěný sestup užším jižním hřebenem. Přes skalní stěny pak klesáme jihozápadním směrem skalním terénem s technicky lehkou ferratou, u níž jsou některé pasáže mírně ztíženy špatnou možností vyhledávat stupy pod sebou. Následuje již nezajištěná stezka k východu ukloněným skalním terénem až po skalní práh, kde se již dostáváme na místy zatravněný svah suťoviska. Dolů je to na pohled již jen kousek pozvolna traverzující stezkou, a tak dáváme pauzu v trávě a sundáváme úvazky. To jsme se ovšem trochu přepočítali – stezka se po chvíli stáčí prudčeji vpravo do rozeklané skalní soutěsky Mittagsscharte, zajištěné pomocí dřevěných lávek a lan, takže úvazky a přilby přijdou ještě vhod.. Zejména je nutné dávat pozor na padající kameny ze skalnatého svahu, jež uvolňují buď turisté, či kamzíci, jejichž přímý zásah by nebyl nic moc příjemný.  Konec sestupu z vrcholu Sas Rigais je opět dole u rozcestníku na konci Pastviny s napajedlem. Dobrá večeře na chatě Firenze je tečkou za dnešním příjemným adrenalinovým zážitkem.

OKRUŽNÍ VÝŠLAP NÁHORNÍMI LOUKAMI PŘES SECEDU

Na dnešní spíše fotografickou túru po zvlněných náhorních loukách se salašemi, jezírky i bizarními skalními bloky se vydáváme od rozcestníku u chaty Firenze stejnou cestou č. 13 jako včera, přičemž u dalšího rozcestníku po kilometru chůze pokračujeme dále rovně, směr Seceda. Kamenitá stezka vede pod skalními stěnami masivu Gran Fermeda k bizarnímu skalnímu útvaru Piera Longia, který z dáli připomíná prsty, vztyčené do písmene „V“, jež se v horní části svahu, posetého balvany a borovicemi tyčí vysoko nad planinou. Pro romantika a fotografa kouzelné místo pro delší pauzu. Opatrnou rekognoskací tohoto malebného koutu přírody se mi podaří nalézt sviští sídla a jednoho jejich „hlídače“ ulovit, samozřejmě fotoaparátem.        Piera Longia se nazývá i útulná salaš kousek za tímto skalním útvarem, která poskytuje kromě příjemného posezení s malebnými výhledy i domácí občerstvení. Dávám si hrnek domácího mléka a pokračuji značenou stezkou č.2b horní částí horských luk Seceda až ke stejnojmenné horské chatě, k níž směřuje odbočka značky č. 1. Z městečka St. Ulrich v údolí Val Gardena sem vede kabinová lanovka, takže je tu plno výletníků. Okružní trasa pokračuje dolů šotolinovou silničkou přes malebné louky Aschgler Alm až do sedla Col Raiser s horní stanicí lanovky ze Santy Cristiny.

 

 

Za čím jedeme?

Krajina Jižního Tyrolska se rozkládá na nádherném malebném území Dolomit, jež poskytuje milovníkům hor vše, pom čem jejich dobrodružné i romantické duše touží. Malebná dlouhá údolí, sevřená vysokými skalními štíty, vysoko položená horská sedla, oddělující jednotlivé bizarní horské skupiny, jež mají každá své osobité kouzlo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Chata Rifugio Firenze / Regensburger Hütte                                     

Tel:  +39 0471 796307          

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

PO FERATÁCH PŘES VRCHOL SAS RIGAIS (3025 m.n.m)

Ostatní informace

PRAKTICKÉ INFORMACE  

Doporučená mapa:    Naturpark Puez-Geisler (3)        Wanderkarte 1 : 25 00

Lanovka Santa Cristina – Col Raiser                                                           

 jedna jízda 11 €, obousměrná 16,5 €,  provoz 8.00 – 17.30 hod.                   parkoviště u lanovky 2,5 €/ den

Chata Rifugio Firenze / Regensburger Hütte                                

Tel:  +39 0471 796307             

noclehárna - člen Alpenvereinu  12 €, nečlen  22€     pokoj – člen 20€, nečlen 28 €        teplá sprcha na patře v ceně