Golf, lyže a golf

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Na golf

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Sedíme v autě, vyjíždíme z Brna do třeskutě krásného rána, okolo silnice kvete snad každý strom, nálada odpovídá počasí. Kolem osmé už nás vítá rakouský Lengenfeld, kde nedávno otevřeli druhou osmnáctku. Jedeme na průzkum: z jedné osmnáctky tady loni udělali dvě, na každou stranu přidali nějaké jamky.

Opouštíme pozoruhodný Lengenfeld, čeká nás dlouhá cesta do Stubaitalu, pod Stubaitský ledovec.

Třetí den lyžování je nahoře nejkrásněji, přesto balíme dřív, sprcha v Bärenhofu a hurá na Kitzbühel! Je to necelé dvě hodinky cesty,a v pozdním odpoledni už Golf Club Schwarzsee, jedno ze čtyř hřišť těsně u Kitzbühelu. Velice příjemné hřiště, v rovině, není ani přehnaně natažené – pohodová hra sem ovšem táhne dost lidí, provoz je nepřetržitý.

Dále jedeme do tři hodinky vzdáleného Windischgarstenu, kde před nedávnem otevřeli fungl novou
osmnáctku. Hrajeme od oběda do večera, je tu docela nával a tee timy je potřeba objednávat předem. Tohle hřiště je plné zvratů.

Za čím jedeme?

Ten nápad přišel odnikud, nikdy jsem o takové výpravě neslyšel, i když podobnou expedici už jistě podnikly spousty lidí. Vymysleli jsme si ho sami: golf, lyže a zase golf na jednom výletě. Oslavíme První máj po svém…

Prodloužený víkend, který si ještě o fous prodloužíte, větší auto, aby se vše vešlo, do něj lyžáky, lyže a golfová výbava. Ideální jsou tak tři lidi: ono by se asi našlo spousta dalších, ale tahleta výprava je dost komplikovaná a citlivá na domlouvání. Ve větší partě by určitě vznikly separátní zájmy a rozsypalo by se to.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Při odjezdu z Lengenfeldu jedete kolem vagonu, je to originální spací vůz Pullman, osmačtyřicetitunový kousek, který do téhle KRAJINY bez kolejí evidentně nepatří. Další z libůstek majitele pana Gschwantnera – když zbohatl, splnil si svůj dětský sen, koupil si vlastní vagon, za ohromných obtíží ho dopravil až ke hřišti a teď je z něj stylová a zároveň velice levná noclehárna pro zmožené golfisty, kteří přetáhnou v místním sklípku.

Ve Stubaitalu se večer ubytováváme v penzionu s poetickým jménem Bärenbad – Medvědí lázeň. Na rodině, která penzion už po několik generací provozuje, je poznat dlouhá tradice rakouské turistiky: všechno probíhá klidně, v pohodě, úsměvy jsou časté a přirozené, máte pocit jako při návštěvě u vlastní babičky. Obrovsky si taky užíváme místní kuchyně: maso samozřejmě domácí, vepřové i hovězí – ten rozdíl je (bohužel pro nás) výrazný.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Petr Michálek, místní Head Pro (který sem kdysi přijel na týden a už je tu šestnáct let) nás ujišťuje: „Fungujeto. Podařilo se nám vytvořit dvě odlišná hřiště. Jedno je hezčí, víc přírody, to je Kamptal, druhé je technicky náročnější, ale není tam tolik lesa, vody ani pěkných pohledů do kraje.“
Přirozeně si vybíráme Kamptal, jedeme se kochat a ono i na tom lehčím si člověk svoje překážky najde, řekli jsme si. A taky jo – poctivě vymetáme nástrahy všeho druhu, vody, biozóny, bunkery, lesíky…, všeho tu je, ale ničeho přespříliš, hřiště je příjemně vyvážené. Fairwaye kvalitní, greeny super, jsme tu málem sami – je všední den a to zde nevedou startovní časy, hráči se vždycky nějak vejdou.

Svérázné poutače – příjezd i odjezd střeží několik plechových figurín Tigera Woodse, s tím se tu každý fotí a udělali jsme to i my, samozřejmě s Woodsem se člověk nefotí každý den. A ještě tu mají sochu golfisty z železných profilů, ta hlídá cvičný green a působí dost hrozivě.

Krize – protože byly svátky, zažíval Stubaitský ledovec ohromný nával, auta se poskládala do čtyř velikánských parkovišť a naplnila je k prasknutí. Nahoře na ledovci se to nějak rozmělnilo, ale určitě je lepší vybrat si termín ve všedních dnech: První máj drží asi všude, každé druhé auto mělo českou, polskou, slovenskou či maďarskou značku a ani místní se nedali zahanbit, dostavili se v plné síle.