Göttweig – benediktinský klášter (Benediktinstift)

Dolnorakouský klášter Göttweig, nacházející se na pravém břehu řeky Dunaj nedaleko okresního města Krems, patří k nejstarším a nejdéle fungujícím stavbám tohoto typu v celém Rakousku. Tento mužský benediktinský klášter byl totiž založen již roku 1083 a svému účelu slouží i dnes. Ve své dlouhé - a často pohnuté – historii se musel vyrovnat s několika rozsáhlými požáry, drancováním tureckých vojsk i totální devastací v období reformace. Svého času se zde dokonce „ubytovaly“ asi tři tisíce sovětských vojáků. Ze všech událostí však nakonec vyvázl vítězně a jakoby posílen. Jeho současná podoba mohutného barokního komplexu z 18. století může mnohým připomínat např. olomoucké Hradisko. Jen hanácké roviny zde musíte nahradit „malým kopečkem“ (422 m.n.m., ale stoupání od řeky je zde celkem náročné), umístěným v podhůří Dunkelsteinerwaldu. Jeho jméno můžeme přeložit jako „Bohem vysvěcený“ a hned na úvod se ještě sluší prozradit, že klášter byl v roce 2000 zařazen - jako součást KRAJINY Wachau a společně s klášterem Melk a „starým městem“ Krems – na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. A když už jsme u té číslovky dva tisíce: přibližně tolik let před naším letopočtem došlo k prvnímu osídlení tohoto místa.

Tento „horský“ klášter je znám také jako „rakouské Montecassino" a roku 1083 byl založen jako klášter pro církevní společenství augustiniánů. Benediktinským se stal až o 11 let později. Ze „starých" románských časů se zde toho moc nedochovalo. Už jen proto, že již v období gotiky se objeví jak změny na kostele kolegiátním, tak farní chrám sv. Gotharda. Po ničivém požáru v roce 1718 přichází čas císařského dvorního architekta Johanna Lucase von Hildebrandta, který již roku 1720 předložil plány pozoruhodného kláštera, jehož stavba byla neprodleně zahájena a – ze dvou třetin – také rychle dokončena. Od roku 1725 však již stavební práce vedl Franz Hildebrandt, kterého o devět let později vystřídal Franz Anton Pilgram. Něco z barokní nádhery této stavby uvidíte v klášterním kostele, něco ukrývá muzeum v císařském křídle. Za zvláštní upozornění však rozhodně stojí monumentální císařské schodiště (Kaiserstiege) s nástropní freskou Paula Trogera z roku 1739, které bývá všeobecně považováno za jedno z největších a nejkrásnějších barokních schodišť Evropy. Nejnovější částí kláštera jsou pak některé hospodářské budovy, pocházející z roku 1911.

Válečné plenění a následné stavební úpravy se zde nepravidelně střídají po celé období 12. až 17. století. Z první stavební epochy se dochová jen část hlavní chrámové lodi, Erentrudiskapelle a „hradní" opevnění, z pozdně gotické epochy 15. století chór kolegiátního kostela, krypta a křídlo ambitu ve kterém je nyní lapidárium. Až do prvního tureckého útoku „přežil“ také kostel sv. Jiří, jehož základy byly odkryty – spolu s pohřebištěm - při vykopávkách v roce 2009. Význam kláštera celkově poklesl na přelomu 15. a 16. století (v této době zde byl opatem Matyáš Znojemský) a hlavní podíl na tomto faktu měly zejména turecké nebezpečí, reformace, velký požár roku 1580 a mor v roce 1596. Klášter najednou nemá jediného mnicha.

Čilý stavební ruch zde nastává zejména po požáru v roce 1718, kdy přichází ke slovu již zmíněný Johann Lucas von Hildebrandt. V roce 1750 byla dokončena výstavba průčelí klášterního kostela a stavební práce byly poté přerušeny. Zanedlouho (1783) přicházejí josefínské reformy a „novodobé“ dějiny již nepatří k nejšťastnějšímu období v dějinách kláštera. Roku 1939 je totiž vyvlastněn ve prospěch nezávislého města Krems, aby v následujících letech postupně sloužil jako vězení, tábor pro válečné zajatce nebo kasárna sovětských okupačních vojsk. Po roce 1946 měl být klášter dokonce zcela zrušen. Léta 1949 až 1971 jsou pak obdobím restitucí i rekonstrukcí a v období let 1973 až 2009 je klášter Gottweig definitivně a zcela obnoven.

Středobodem všeho mira – v tomto případě kláštera Gottweig – je pochopitelně trojlodní kolegiátní kostel. Je zajímavé, že se málokde uvádí jeho zasvěcení, ale my si můžeme prozradit, že se jedná o kostel Nanebevzetí Panny Marie. Podstatná část tohoto chrámu byla postavena až po požáru v roce 1718, jeho nejstarší části však zažily ještě závěr 11. století. Krypta a presbytář byly vybudovány v I. třetině 15. století. V 17. století pak je dokončen projekt Johanna Lukase von Hildebrandta a o století později podle něj vzniká nové barokní průčelí. Dvojvěžové průčelí totiž bylo postaveno v letech 1750 až 1755 a jeho věže nebyly nikdy zcela dokončeny. Z cenného chrámového vybavení musíme připomenout alespoň oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, řezbářské práce Hermanna Schmidta a Franze Staudingera nebo obrazy Martina Johanna Schmidta v bočních kaplích.

Hlavní krypta pod kněžištěm kolegiátního kostela byla empírově upravena v roce 1804 a najdeme zde např. dřevěnou poutní sošku göttweigské Piety z poloviny 15. století. Jižní Altmannova krypta pochází z roku 1668 a je zde uložen stříbrný relikviář tohoto světce, který vytvořil v roce 1540 Konrad Osterer; nástropní malba Kremser Schmidta pak pochází z roku 1738. V severní kryptě pod gotickým klášterním křídlem se nachází lapidárium, kde můžeme - mimo jiné – obdivovat pískovcového lva z konce 12. století a několik kamenných náhrobníků. Ty se nacházejí rovněž ve vstupní části kostela.

Samostatnou kapitolou je pak kaple sv. Erentrudy ze Salcburku (Erentrudiskapelle). Drobná, samostatně stojící, stavba se nachází v jihozápadní části nádvoří. Předpokládá se, že její základy pocházejí z období, kdy byla vysvěcena, tedy z roku 1072. Současná stavba však byla většinově vybudována již v období gotiky. Od roku 1557 byla hlavní klášterní modlitebnou a později se stala kaplí sv. Šebastiána. V letech 1910 až 1911 byla opravena, nově vysvěcena a v roce 2003 renovována. Staré časy pamatuje rovněž část, které se všeobecně říká Hrad (v orig. Burg). Jedná se o jižní část kláštera a jádro budovy vzniklo již v 12. století. Stavba byla původně chráněna čtyřmi mohutnými kruhovými věžemi a příkopem; některé části z tohoto období zůstaly dochovány až do současnosti.

Muzeum v císařském křídle se chlubí již zmíněným císařským schodištěm, které prochází přes tři podlaží a nad nímž můžeme obdivovat nádhernou fresku Apoteóza císaře Karla VI. od Paula Trogera. Slavný umělec ji vytvořil v roce 1739. Sochy čtyř ročních období, dvanácti měsíců a různé busty vytvořil Johannes Schmidt, otec malíře Kremser Schmidta. Za pozornost stojí určitě také obrazové tapety v knížecích a císařských pokojích nebo nástropní freska v Altmannově sále, kterou vytvořili Johann Rudolf Byß a Johann Baptist Byß. Velice oblíbené jsou také pravidelné výroční speciální výstavy, představující většinou to nejcennější ze sbírek kláštera Göttweig. Když zde byl autor článku naposledy, jednalo se např. o výstavu „Pod tvou ochranu ..." s podtitulem Obraz Panny Marie v Göttweigu. V loňském roce zde pro změnu proběhla skvělá výstava grafickách listů z klášterních sbírek.

Když už jsme u těch sbírek a grafiky, nesmíme opomenout klášterní knihovnu. Ta totiž ukrývá celkem asi 32 tisíc grafických listů, díky čemuž se může pochlubit – po vídeňské Albertině - druhou největší sbírkou grafiky v celém Rakousku. Většina grafiky pochází z období baroka, a najdeme zde díla německých, holandských, italských, francouzských a anglických mistrů. Běžný návštěvník sbírku ale neuvidí; ta bývá zpřístupněna jen ke studijním účelům. Od roku 2002 je tato kolekce k dispozici také v digitální podobě. Samotná knihovna pak obsahuje asi 140.000 svazků, z nichž přibližně třetinu najdeme v hlavním barokním knihovním sále. Ten však také nebývá běžně přístupný, a tak jsou reprezentativní svazky – vč. „Vita Altmanni“ z 12. století - vystaveny v muzeu v Císařském křídle. Totéž platí pro exponáty ze sbírek mincí nebo hudebního archivu (10 tisíc předmětů ze 17. až 19. století). A zapomenout nesmíme ani na nesmírně cenný barokní „kabinet kuriozit".

V klášterním komplexu dnes žije asi padesátka řádových bratří. Mezi těmi, kteří zde působili počátkem minulého století, byli také významní archeologové, mineralogové nebo entomologové a po jednom z nich se jmenuje jakási zemní orchidej. V majetku kláštera jsou nejen obvyklé lesy a rybníky, ale i vinice (většinou pronajaté); svůj efekt přináší také podíl na dolnorakouském cestovním ruchu. Od roku 2007 je zde každoročně pořádán koncert s názvem Klasika pod hvězdami, kde vystupují většinou celosvětově uznávaní operní pěvci a pěvkyně i slavní dirigenti. Najdeme zde také restauraci, ve které klášter Göttweig nabízí místní speciality a vína z produkce vlastních vinic. Součástí restaurace je vyhlídková plošina, nabízející nádherný panoramatický výhled na údolí Dunaje a Wachau. U vstupu můžete navštívit stálou expozici, nazvanou „Klášterní život“ a mapující život a práci zdejších mnichů.

Vstupenka do klášterního muzea přijde na 7 euro (snížené 4 eura, rodinné 15 euro) a otevřeno bývá od 1. Jarního dne do začátku listopadu. Otevírací doba je denně od 10,00 do 18,00 hod. (v období červen až září od 9,00 do 18,00 hod.). Poslední vstup je povolen do 17. hodiny a pokud předložíte vstupenku nebo jízdenku (z aktuální sezóny) od některého z klášterních partnerů (např. muzeí nebo Dopravy v Krems), dostanete 1 euro slevu.