Hora zvaná Mariánská

Kam a jak jedeme?

Na Lanškrounsko do Horní Čermné, ačkoliv jde vlastně o dvě lokality, a ta starší už patří k vedlejšímu Hornímu Třešňovci. Každý si asi neudělá 90 km vyjížďku na kole, automobilista to má sice jednodušší, ale jakožto zodpovědný turista bych měl razit nějakou tu fyzickou aktivitu, tudíž pěší se sem můžou dopravit mnoha turistickými trasami, které se při pohledu do mapy hvězdicově protínají na Mariánské hoře. Namátkou, modrá z Lanškrouna (asi nejbližší větší město), ze severu červená od Jablonného n. Orlicí, od jihozápadu česká Třebová (přes Třebovské stěny), přímo ze západu Ústí nad Orlicí, z obou zmiňovaných měst asi stejně daleko v podstatě celodenní výlet, na východě nejvzdálenější ale dosažitelné Štíty (okolo Lázku).

Za čím jedeme?

Nepokrytě se přiznám, že k výpravě mě inspiroval článek v Turistovi (časopis), který sliboval na sobotu 6.9.2014 otevření rozhledny u Horní Čermné. Protože pěknou rozhlednu člověk vždy rád navštíví, nebylo třeba váhat. Navíc nějakých 500 m západně od rozhledny je poutní místo zv. Mariánská hora, byl i cíl navíc. Kdysi jsem na Mariánskou horu dojel jaksi omylem (z Letohradu, hledaje jinou trasu a nenacházeje, použil jsem žlutou z Dolní Čermné).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení v tomto případě slibovala akce otevření rozhledny, konkrétně na čepu Radegast 10°, Ferdinand 11°, kofola, limo (viděl jsem i stánek s kořalkou. Z poživatin prase na rožni, klobása v udírně. Na raut pro vrchnost bohužel pozvánka nebyla. Vcelku prozřetelně jsem požil desítku a klobásu (před Ferdinandem nás nedávno varovali v oblasti Posázaví).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rozhledna se líbila dostatečně, což se nakonec dá usoudit zde https://www.turistika.cz/mista/marianka--1. Snad jen škoda, že pozdní léto je provázeno vzdušným oparem, tudíž domněnka, že by z rozhledny mohly být vidět i Jeseníky (či Krkonoše), zůstala ve stádiu dohadů (a myšlenky na nějaký podzimní zájezd). Výhoda byla i v relativně včasném příjezdu k rozhledně (asi ve 13 hodin), o hodinu později, kdy se mělo konat otevření a dorazila sem většina návštěvníků a účastníků turistického pochodu, už byla rozhledna v obležení a ke schodišti se tvořila fronta, skoro jak za komančů na banány.

Čtrnáctá hodina je tedy hodina manifestace, které není potřeba věnovat pozornost (ačkoliv program sliboval hudebníky, ochotníky a hasiče). Díky tomu je ovšem vcelku klid na vedlejší hoře Mariánské. Poutní místo zasazené do příjemného prostředí s paloučkem a alejí lip (s křížovou cestou) je relativně zánovní. Z informačního letáku se dá vyčíst, že místní poutníci se často vydávali na poutě do Maria zellu, tedy poutního místa v Horním Štýrsku. První známá pouť se konala v r. 1780 a když se pozorně začteme do letáku, padla na to celá dovolená (tehdy asi pojem neznámý). Od Lanškrouna to má být nějakých 350 km tam a ještě jednou zpátky. Pěšky se šlo 10 dní jedním směrem a 10 dní obráceně. Účastníku prý bývalo 200–300.

Roku 1814 přes Mariánskou horu v pozdních hodinách jel povozník Antonín Keprt z Kunvaldu u Žamberka. Ve tmě vůz najel na nějaký kámen a začal se naklánět, marně vozka držel náklad, povoz se na něj převrhl. Jal se modlit k Panně Marii Cellenské. Zaplálo světlo, zjevila se bílá panna a vůz nad nešťastníkem zdvihla a on mohl pokračovat v jízdě nezraněn. O nehodě pak pověděl kočí v hospodě v nedalekém Třešňovci a slíbil, že do Maria Zellu bude putovat každoročně, což plnil až do své smrti.

První označil místo v r. 1857 Leopold Fiala, kameník z Písečné, jeden z mnoha účastníků cellenské pouti. Jednalo se o sloupek, který dnes najdeme před oltářem nynějšího kostela. V r. 1862 se Fiala na Mariánskou horu přistěhoval a brzy byla postavena první kaple.

V roce 1868 byl k malé kapli postaven základ dnešního kostela (kaplička tvoří dnešní presbytář). Díky darům poutníků byl kostel rozšířen zhruba do dnešní podoby v r. 1875.

Kostel má tedy podobné uspořádání jako poutní místo v Maria Zellu, tedy s tzv. Cellenskou kaplí uvnitř kostelní lodě, s kamenným sloupem před hlavním oltářem. Oltář, kazatelna a rámy obrazů jsou z velké části dílem Josefa Langra, který byl vychován u L. Fialy. Velká část výzdoby jsou dary poutníků z jiných mariánských poutních míst (P. Maria z Čenstochové, různé další obrazy, sošky). Varhany jsou dílem truhláře Hübla za Jakubovic, sochy nad vchodem jsou z r. 1883, oficiálním poutním místem je Mariánská hora od r. 1885. O rok později vznikly kapličky venkovní křížové cesty a byla vysázená alej lip. Celkově potní kostel je poměrně jednoduchou stavbou s hladkými omítkami. Obdélníkový půdorys se závěrem trojbokého presbytáže, který je původní kaple. Presbytář je zaklenut valenou klenbou, hlavní loď má strop plochý. Strop je vymalován výjevy z mariánskými zjeveními, stěny mají ornamentální výzdobu. Ty naposledy obnovovali malíři V. Kunert a p. Koblížek. Současný zvon je z dílny zvonařů Manoušků z r. 1947.

Ostatní informace

U poutního kostela najdeme původní dům L. Fialy, dnes je z něj Poutní dům, zde můžeme najít někoho, kdo nás pustí do jinak zavřeného kostela. Hlavní pouť se koná v neděli kolem 8. září (narození P. Marie). Letošní pouť byla tedy 7.9. Díky tomu, že v sobotu byla slavnost u rozhledny bylo na Mariánské hoře relativně klidně, ovšem kostel se chystal na následující slavnost. Ovšem na palouku bylo relativně hlučno (lunapark), ale kupodivu kdysi výborný country soubor Rangers, později estrádoví Plavci z reprosoustav moc neotravoval.