hrad Kost

Kam a jak jedeme?

Jedeme na Hrad Kost

Pojedete-li autem do Sobotky, jistě neminete tolik zajímavý Hrad Kost. Zvláštností je, že z jednoho místa můžete spatřit všechny čtyři rohy věže naráz. Hodně štěstí při hledání.

. Jedeme autem. Parkujeme hned pod hradem na hlídaném parkovišti.

Dostupnost:

Autem:

Od Prahy: rychlostní silnice R10 na Turnov – u Mladé Boleslavi sjezd na silnici 16 směrem na Jičín – u Přepeř odbočka doleva směr Dobšín – Kost

Od Hradce Králové: silnice 35 směr Liberec – v Jičíně sjezd na silnici 16 směr Mladá Boleslav – v Sobotce odbočka směr Vesec u Sobotky, Podkost – Kost

Od Liberce: silnice 35 na Turnov a dále na Prahu – u sjezdu Příšovice odbočka na obce Žďár a Skokovy – Kost

Vlakem:

Nejbližší vlaková stanice je v Libošovicích, které leží na lokální trati 064 Stará Paka – Mladá Boleslav. Hrad Kost se nachází asi 2 km odsud a je přístupný buď přímo po žluté turistické trase nebo menší oklikou po modré a následně červené turistické trase. Druhá cesta je příjemnější; vede Prokopským údolím mezi lesy a pískovcovými skalami. Železniční stanice Stará Paka je přístupná z Pardubic nebo Liberce, do Mladé Boleslavi se snadno dostaneme z Prahy či Kolína.

Za čím jedeme?

Zachovalý hrad na pískovcové skále v údolní poloze nedaleko Sobotky.

Hrad založil patrně Beneš z Vartenberka před rokem 1349. Po roce 1370 byl Petrem z Vanrtenberka radikálně přestavěn. Po pánech z Házmburka přešla Kost roku 1497 do rukou Šelmberků, kteří se též zapsali do její podoby. Po roce 1524 hrad drželi Biberštejnové, kteří ho rozšířili a renesančně přestavěli. Za Lobkoviců okolo přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 16. století vznikla celá jižní část dnešního areálu včetně hospodářských budov s pivovarem. Albrecht z Valdštejna se chystal na velkorysou přestavbu, navezl dříví, ale byl zavražděn. Svoji rezdenční funkci ztratil hrad roku 1590 s posledním zde bydlícím majitelem Oldřichem Felixem z Lobkovic (1580 – 1590), dále zde byla již jen správa panství s byty úředníků a dalších zaměstnanců. Roku 1635 hrad nevýznamně vyhořel. Koncem 17. stol. za Černínů byl jeho palác upraven na sýpku a zbytek utilitárně využíván. Jako objekt s vojenskou hodnotou byl hrad chápán ještě v roce 1866, kdy pruská rozvědka pořídila jeho fotografie, patrně nejstarší dochované fotografie českého hradu. Památková obnova a prezentace jeho paláce patří mezi nejzdařilejší zásahy na českých hradech poválečného období.

Hrad tvrdý jako kost

Páni, kteří sídleli na Kosti, měli slušné příjmy ze svých statků i z význačných, výnosných úřadů, které zastávali, jako na příklad pan Petr z Kosti, hofmistr císaře Karla IV.

Název Kost, jenž v nás budí představu nedostatku, nepřiléhal dobře k blahobytu hradních pánů, o nichž lidé říkali: „Na Kosti se páni dobře mají.“ Zato však dobře vystihoval tvrdost a nedobytnost hradu.

Pověst vypravuje, že i Žižka přitáhl před Kost a začal ji dobývati. Dodnes ukazují tu Žižkův kamenný stůl a skálu, pod níž odpočíval. Kterýsi kameník, který tu lámal kámen, vytesal na ní hlavu s přílbicí a dle ní říká se tady „U Žižkovy hlavy“. Když nemohl Žižka hradu dobýti, zvolal prý rozhořčeně: „Kost patří psu!“ – a odtáhl od hradu dále.

Plakánek

Údolí podkostecké, vroubené malebnými skalami, nazývá se Plakánek. Je to táhlá, malebná úžlabina, opředená mnohými bájemi. Tu v závětří na pestře kvetoucích lukách prováděly své reje lehkonohé víly okolo studánky Roubenky. Pramen vody, který z ní vyrážel, vynášel na povrch písek, pomáhající lidem od očních neduhů.

V hustých lesích, jež obklopovaly hrad na dvě míle daleko, ztratilo se kdysi dítě uhlířovi, který tu pálil uhlí. Když matka zpozorovala, že není v chatrči ani na paloučku, kde si obyčejně hrávalo, zalomila rukama a vypukla v srdcelomný pláč. Vzpomněla si, jak tu před časem v lesích zabloudila Anežka, dcera kostského purkrabího, jak tu celou noc probděla ve smrtelných úzkostech a jak jenom zázrakem byla zachráněna. Tajemný hlas na ni zavolal: „Viz keř!“ Ohlédla se, spatřila na jednom z vrchů hořící keř, který ji pak uvedl na cestu k domovu. (Dnes sluje toto místo Vyzkeř.)

I pustil se uhlíř se ženou do hledání, prodírali se lesy, prohledávali skály a volali své dítě. Jímala je úzkost spolu s obavou, by ho snad nerozsápala dravá zvěř, o niž tu nebylo za těch časů nouze. Měla znamenité úkryty ve skalách, slujích i skalních světničkách, v nichž si lidé v dobách nebezpečí hledali útulek. Konečně sestoupili rodiče na dno rokliny a pustili se stezkou podél potoka. Chvílemi se zastavovali, rozhlíželi se po paloučku i skupinách křovin, jež tu bujely. Naslouchali tiše, neozve-li se kdes hlásek dítěte. Slunce se sklonilo k obzoru, ukrylo se za hřebeny hvozdů a do údolí počaly padati tmavé stíny. Utišilo se údolí, zmlkl les. Tu pojednou zaslechli rodiče, utrmácení a zoufalí z marného hledání, v dálce před sebou směrem k Hradu Kosti tichý dětský pláč. Ztajili dech, poslouchali. Pláč se jim ozval poznovu. Rozeznali směr, rozběhli se ke skupině vrb. Sedělo tam jejich dítě, od pláče všechno osípané, unavené chůzí, zmořené hladem. Rodiče si radostně oddychli, všechna tíže jim se srdcí spadla. Přitiskli dítě k ňadrům, pospíšili s ním radostně domů, slibujíce si, že je budou odedneška střežiti jako oko v hlavě. Údolí, v němž našli rodiče své ztracené, plačící dítě, nazváno bylo Plakánek.

Od té doby přisouzeno bylo Plakánku, aby z něho pláč již nevymizel.

Naříkala si tu dívka, kterou opustil zrádný milý. Plakávala tu nešťastná vdova a nakonec se vrhla s děckem v náručí do rybníka, ležícího uprostřed údolí. Utonula v něm i s děckem, jehož pláč, stoupající z hlubiny, slýchali tu lidé po léta.

A plakali tu a naříkali, až se celé údolí chvělo, nešťastní odsouzenci, kteří byli v Plakánku mučeni a popravováni na stinadlech.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití jsem si vzal sebou takže jsem nevyhledával místní pohostinství. Ale z hradu je v dohledu restaurace a na hradě je také občerstvení. Takže v tomhle by neměl být žádný problém.

Ubytování Český ráj /Hotel Penzion

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherný hrad ,profesionální výklad, možnost fotit krásný počasí no prostě super. A velice překrásná černá kuchyně se sbírkou kuchyňského nádobí a nářadí na různá zpracování potravin.

Ostatní informace

Otevírací doba

Duben: středa – neděle 9:00 – 16:00

Květen, červen: úterý – neděle 9:00 – 17:00

Červenec, srpen: denně 9:00 – 18:00

Září: úterý – neděle 9:00 – 17:00

Říjen: středa - neděle 9:00 – 16:00

Poslední prohlídka odchází 1/2 hodiny před uzavírací dobou.

Vstupné

1. okruh – cca 90 min. (Rod Kinských v Čechách) 100 Kč 70 Kč

2. okruh – cca 90 min. (Středověká mučírna) 100 Kč 70 Kč

1. + 2. okruh – cca 110 min. Zvýhodněné vstupné! 160Kč 80 Kč

3. okruh - cca 30 min. (zkrácená prohlídka) Jen v letních měsících! 60 Kč 60 Kč

Za focení v expozici se platí příplatek 100 Kč.

Parkování na hlídaném parkovišti pod hradem 60.-Kč