Hrad Radyně

Kam a jak jedeme?

Naše Společná cesta začíná na exitu 73 dálnice D5.Odtud směřujeme na Nepomuk/Písek. Projedeme obec Losinou a na první křižovatce za obcí odbočíme vlevo (Starý Plzenec). Od této křižovatky jedeme "rovně" přibližně 2 kilometry a octneme se na parkovišti pod hradem.

Za čím jedeme?

Po polovině 13. stol. zanikl přemyslovský hrad ve Starém Plzenci, který zajišťoval správu zdejšího kraje; tudíž bylo nutno vybudovat nové středisko královské moci. V zájmu obnovení panovnické moci, jež během vlády Jana Lucemburského oslabila, nechává Karel IV. na protilehlé skále založit nový hrad. Jeho stavba započala r. 1356, tedy souběžně s Kašperkem (dalším opěrným bodem, v tomto případě na Klatovsku), a skončila v r. 1361. Kašperk a Radyně jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou cca 65 km, jejich budování probíhalo paralelně a oba tyto královské hrady měly sloužit především jako pevnosti; vyznačují se proto řadou analogií a společných prvků. Není bez zajímavosti, že posádky Kašperka a Radyně prý spolu mohly komunikovat za jasného počasí prostřednictvím kouřových signálů. Stavbou hradu byl pověřen Vít zvaný Hedvábný, vlastní realizátor není znám (uvažuje se o Michalu Parléřovi). Nové středověké sídlo mělo dle panovníka vstoupit do dějin pod názvem Karlskrone, tj. Karlova Koruna. Toto německé jméno se však v kraji neujalo; po uplynutí jednoho století se zcela vytrácí a je nahrazeno českým názvem Radyně – podle vrchu, na němž byl hrad postaven. Hrad spravovali za pomoci hradní posádky královští purkrabí, z nichž zřejmě jako první zastával na Radyni tuto funkci Zdeslav (či Zdislav) Chlup, uváděný k r. 1362; jeho následovníkem se pak v r. 1370 stává Blahuta. Prvořadým úkolem těchto úředníků bylo zabezpečení ochrany významné obchodní cesty. Od r. 1404 získávají purkrabí hrad na dobu své působnosti do manského vlastnictví, kdy mj. všechny příjmy patří pouze jim a nikoliv královské komoře. Tuto velkou výhodu svého postavení okusil Zachař ze Svinař, který r. 1410 předává svůj úřad Oldřichovi z Letkova. Ten ovšem naplní rčení „příležitost dělá zloděje“; místo aby hájil právo a stíhal lapky, sám se k nim přidá. Spojí se s pány z Oseka a Přimdy a společně s nimi přepadává kupce, ale vede odboj proti králi Václavu IV. Jak reagoval panovník, není přesně známo; dle některých zpráv vypravil proti rebelům vojsko, které je r. 1418 přivedlo k poslušnosti. K dobývání hradu pravděpodobně nedošlo – žádné stopy po obléhání se nedochovaly. Za husitských válek stála Radyně na katolické straně. V těch dobách byl purkrabím Hrdoň z Dubňan, který proslul svou akcí na záchranu Plzně. Hrdoň se spojil se zrádným kališnickým hejtmanem Přibíkem z Klenové a společně dvakrát propašovali do Plzně, obležené husity, povozy s potravinami; město tak mohlo vydržet devítiměsíční obléhání (od října 1433 do května 1434). O dobytí Radyně se husité patrně ani nepokusili. Po smrti Hrdoně dochází k rychlému střídání majitelů hradu. R. 1496 získává Radyni do zástavního držení Ladislav II. ze Šternberka, který zde ani a Radyni využívá k loveckým účelům; nastává úpadek hradu. Po Ladislavově smrti r. 1521 zdědí Radyni jeho bratr Albrecht ze Šternberka, odpůrce habsburské kandidatury na český trůn. Spiknutí, které majitel Radyně osnoval proti králi bylo prozrazeno; Albrecht je r. 1529 zajat a zbaven statků i cti. Zdeněk Lev z Rožmitálu, nový držitel hradu, Radyni kvůli dluhům ztrácí; r. 1536 ji získává do dědičného vlastnictví Albrechtův synovec Adam ze Šternberka. V r. 1558, při zápisu koupě do zemských desek, je Radyně označena jako pustý hrad. Kdy toto sídlo zpustlo a vyhořelo nelze určit, patrně se tak stalo ve druhé čtvrtině 16. století. Po Šternbercích se dalšími držiteli hradu stávají Kokořovci z Kokořova (1561-1710), Černínové z Chudenic (1710-1816) a Valdštejnové (1816-1920). R. 1823 nechává hrabě Kristián Vincenc z Valdštejna hrad romanticky restaurovat – je upravena věž s rozhlednou na vrcholu a zrekonstruován jeden z pokojů. Obliba Radyně roste; zřícenina se stává tradičním cílem Prvomájových výletů obyvatel Plzně a okolí. V r. 1885 sleduje z hradní věže vojenské manévry císař František Josef I., avšak již o rok později vypuká na Radyni požár. R. 1920 hrad koupilo od Valdštejnů město Starý Plzenec. Zříceniny se ujímá nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky. V několika etapách proběhly rozsáhlé opravy hradu, který je od r. 1981 opět zpřístupněn veřejnosti. Jak již bylo uvedeno výše, svou stavební dispozicí se Radyně podobá Kašperku, proto lze vybudování obou hradů přičíst stejné stavební huti. Nejzachovalejší částí Radyně je její obytné jádro; tvoří ho obdélný dvoupatrový palác, srostlý na kratších stranách s dvěma obytnými věžemi – půlválcovou a čtverhrannou. V interiéru paláce jsou patrné otisky roubených komor. Přízemí zahrnovalo několik místností, v 1. a 2. poschodí se nacházely sály s dalším příslušenstvím. Obytná prostora (s krbem a prevétem) byla také v hranolové pětiposchoďové věži; ta se tyčí do výšky 22 m a na její vyhlídkový Ochoz vede 118 schodů. Východní půlválcová věž neměla dělený vnitřní prostor ani okenní otvory; plnila obrannou funkci a zřejmě sloužila příležitostně i jako hladomorna. Lze tak usuzovat z nálezu dvou lidských koster, jež byly objeveny při čištění dna věže. K obytnému komplexu přiléhal nevelký dvorek s cisternou, z vnějšího opevnění se místy dochovaly zbytky obranných hradeb, skromné relikty vstupních bran a hluboký okružní příkop.

Černá silueta Radyně byla v minulosti opředena řadou hrůzostrašných pověstí, jejichž protagonistou býval bájný Radouš. Jedna z těchto legend vypráví, že zlý, mstivý a opovrhovaný zeman Radouš, který měl oslí uši a kančí zuby, vybudoval – za pomoci temných sil – v lese na kopci hrad. Sem si nechal během let postupně přivést sedm žen. Šest z nich mu porodilo dítě ošklivé po otci - s oslíma ušima a šišatou hlavou; Radouš, běsnící vzteky, svou manželku i s dítětem pokaždé zabije. Jejich těla pak zakope ve sklepeních hradu. Teprve sedmé zemanově ženě se lstí podaří utéct a vše sdělit králi. Vladařovo vojsko však již Radouše na hradě nenajde; jako by se po něm slehla zem…Díky spojení s temnými silami Radouš věřil, že se mu nemůže nic stát. Jeho Achillovou patou však byly bouřky, jichž se bál. Při jedné velké bouři se ukryl do sklepení. Blesk ale zasáhl hradní věž, ta se zhroutila a zemana pohřbila ve svých sutinách. Od těch dob na Radyni straší Radoušův duch. Další varianta této legendy uvádí optimističtější závěr zemanova života – Radouš, jehož kvůli bestiálním vraždám měla čekat věčná muka pekelná, se s přibývajícími léty zgruntu měnil. Dává se na pokání, odkládá kouzelnou knihu a namísto páchání zla koná mnoho bohulibých skutků. S pokorou prosí Boha o odpuštění…až jej Všemohoucí vezme na milost; trestá zemana jen tím, že ten má jako duch bloudit na Radyni – až do doby, než první z Radoušovy přízně zasedne na papežský trůn. Přízrak kdysi krutého Radouše se tak na Radyni někdy zjevuje v pravé poledne a nad hradem se pak přežene silná bouřka.

http://turistickyatlas.cz/vse/misto/7478_hrad-radyne.html

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou jsme nevyužili stravovací ani ubytovací zařízení.

Pokud Vás přepane hlad, doporučuji vám Restauraci/Penzion Na Jízdárně ve Starém Plzenci.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když se povede počasí, je odtud vidět "skoro celá Evropa".

Ostatní informace

Otevírací doba

Duben, květen 10:00 - 18:00 soboty, neděle, svátky

červen, červenec, srpen 10.00 - 18.00 denně mimo pondělí, svátky

září, říjen 10.00 - 17:00 soboty, neděle, svátky

Vstupné

Děti do 6 let mají vstup zdarma.

Dospělí 50,- Kč/os

Děti od 6 do 15 let, studenti, invalidé a senioři nad 65 let 30,- Kč/os