Jarním Údolím Doubravka

Kam a jak jedeme?

Zatoužíte-li po kaňonem semknuté cestě klikatící se podél šumící řeky se skalnatými a zalesněnými břehy, vydejte se do přírodní rezervace Údolí Doubravka. Koryto řeky mění často prudce směr, je kamenité a utvářené puklinami rozpadajícího se rulového podloží, divoce působí i místy popadané větve a kmeny stromů, volně ležící přes říční proud. V místě jsou k vidění suťová moře, puklinové jeskyně, množství skalek a zbytkové olšiny. Lesní pěšinky podél řeky jsou často uzoučké, někde se svažují až těsně k vodě nebo vedou na kameny koryta řeky. Tlumené světlo dodává zajímavý ráz této krajině, která je všemi těmito působivými zvraty tak dramatická.

Do údolí vstoupíte ze železniční stanice Bílek u města Chotěboře. Ze žel. stanice Bílek vede přes cestu č. 345 mezi domky polní cesta, po které se dostanete ke vstupu do údolí. Doporučuju sestoupit v poslední pětině této polní cesty na louku a dojít k lesu dolů mezi skály. Dostanete se na levý nebo pravý břeh Doubravy. U místa Sokolohrad je lávka přes řeku, tam lze pokračovat údolím dál pouze po levém břehu řeky.

Za čím jedeme?

Za zážitkem. Cestu lze např. obměňovat. Může se jít podél koryta řeky nebo vrchem lesem po rulových skalách a vyhlídkách, ze kterých se lze dívat do údolí. Kdo nezažil, neví. Ještě lépe, když svítí sluníčko:).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití jsme měli na celý den s sebou. V Chotěboři je jistě možnost se najíst. Ale tam jsme nebyli.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Možná nás překvapily hojné stopy po trampech - ohniště a ohořelé kusy dřeva v ohništích. I když i to tam bylo svým způsobem "romantické". Rozpadlá dřevěná stoupačka z klád na skálu u rozcestníku Sokolohrad.

Ostatní informace

U rozcestníku Sokolohrad lze do návštěvní knihy zapsat nějaký vzkaz. Doprava podle místa, odkud a jak se tam vydáte, jinak žádné výdaje...Obec Bílek je ze stanoviště Sokolohrad vzdálena 2 km.