Katovická hora nad řekou Otavou.

Kam a jak jedeme?

Tato výrazná hora na levém břehu řeky Otavy se nachází na jižním okraji Horažďovické pahorkatiny, necelé dva kilometry severozápadně od městyse Katovice. Její protáhlý, přibližně 500 metrů dlouhý hřeben, je v nejvyšším bodě 493 m.n.m. V 9. století zde stálo rozlehlé slovanské hradiště, které v průběhu dalšího století ztrácelo na významu až zaniklo. Je pravděpodobné, že důvodem jeho konce byl oheň. Dokládají to četné nálezy roztavených a spečených zemin a kamenů. Ještě dnes můžeme obdivovat rozsáhlé, několikanásobné valy a příkopy. Čas podobu značně proměnil. Vrchol pokrývá převážně listnatý les s příměsí smrků . Jednou z nejzajímavějších částí je poslední zlomek teplomilné doubravy s hájovou květenou. Ta je na 13 ha vyhlášena chráněným územím. Další zajímavostí jsou již uzavřené štoly, ve kterých se v letech 1913 až 1922 těžila grafická pararula. Ta se lanovkou přepravovala k dalšímu zpracování na protější břeh řeky. V době rekatolizace země dostala hora i svůj druhý název, který se někdy používá i dnes – Kněžská hora.

Naše cesta začíná v zamlžených Střelských Hošticících. Je brzy po ránu, ale otevřené, známé řeznictví u Koudelků už má své první zákazníky. Upíjíme horkou kávu a pozorujeme pokrývače, kteří pokládají novou střechu na zámku. Na štítech nedaleko nich je se zájmem pozorují i dva čápové. Střelské Hoštice byly známé již ve 13. století. Je tady barokní zámek z 2. poloviny 16. století, který byl výrazně obnoven v roce 1928. Mimo jiné sloužil také armádě. Nyní je zde otevřené muzeum se zaměřením na voroplavbu. Kostel sv. Martina je klasicistní, z roku 1822. Krásná a opravená je velká barokní sýpka. K tomu je nutné přičíst několik barokních domů a pak už můžeme začít šlapat první metry .

Za čím jedeme?

Jdeme po červené, kolem hřbitovní zdi, do údolí řeky. Vpravo je starý mlýn, který se mění v rozvalinu. Dostáváme se do širokého údolí. Stezka se lomí a šplhá na návrší nad řekou. Míjíme velký kamenný kříž. Změnilo se také druhové složení květeny. Převládají mateřídoušky a rozchodníky velké. Dostáváme se na odpočívadlo před Horním Poříčím. Mlha hodně zřídla a je jen otázkou času, kdy ji sluníčko přemůže. Naše zastavení prodlužuje čerpání informací z tabule o místech, kterými budeme procházet. Po několika minutách již vstupujeme do Horního Poříčí. Tento název nese obec od roku 1963, kdy se Horní a Dolní Poříčí sloučila. První písemný záznam o obou osadách je z roku 1315, ale obě místa jistě vznikla možná o několik staletí dříve. Obyvatelé se převážně zabývali rýžováním zlata, které tady skončilo až za třicetileté války. Ale pojďme do dnešní doby.

V obci nacházíme několik starých selských stavení okolo návsi, na níž stojí kaple a pomník padlým ve světové válce. Odtud se vracíme k řece, ke Kubešovu mlýnu a k prvnímu jezu v této obci. Dále pokračujeme po břehu řeky, která díky dalšímu jezu je hodně široká. Míjíme zdejšího vodníka a několik chat a jsme u jezu. Pod ním je starý most, který by mohl být i technickou památkou. U mostu opouštíme značku a jdeme ke kapličce v Dolním Poříčí. Velmi zajímavá a neobvyklá stavba prošla nedávno opravou a zdejší zajímavosti máme za sebou. Hospoda u Roubalů je ještě zavřená a my se vracíme na červenou u řeky. Cestou jsme si již několikrát všimli vetřelce, který v posledních letech stále více obsazuje břehy našich řek a vytlačuje původní rostlinstvo. Je jím netýkavka žláznatá, která pochází z Indie, ale jak je vidět, u nás se jí daří nadmíru dobře. Časem o ní jistě ještě hodně uslyšíme. Lavička na břehu řeky pod starým stromem si přímo říká o návštěvu a my krátkou přestávkou také nepohrdneme.

Červená nás mezi poli s kukuřicí vede od řeky k železničnímu mostu a za ním opět kolem lánu kukuřice. Ten končí až pod svahem Katovická hory. Staletá lípa a kousek od ní most na suchu. Legenda říká, že jej nechal postavit Žižka a most také po něm nese jméno. Blíže k pravdě je ale údaj, že byl postaven až za krále Vladislava II. Ta nejpravděpodobnější odpověď se datuje do 17. století, kdy tudy vedla cesta ze Strakonic do Horažďovic a pod mostem tehdy protékal Březový potok. Ten dnes po narovnání koryta teče o několik metrů dál, pod svahem hory, a překračuje jej můstek z betonu a železa se zábradlím. Starý „ Žižkův most“ má jeden oblouk a je prostě nádherný, až na tu péči, které se mu moc nedostává.

Jsme pod svahem cílové hory, tady opouštíme značenou cestu a šplháme po stezce k bývalým štolám. Jsou tři a vstupu do nich brání železné mříže. Nad štolami je oplocené místo, kde došlo k propadu a poté už se dostáváme na mírnější svah. Les je převážně listnatý s podrostem polosuchých trav, mezi kterými je občas trs uvadlých květů. Část stoupání máme za sebou, když docházíme k prvnímu příkopu. A těch neustále přibývá a člověk dostává představu o velikosti hradiště. Docházíme k vrcholové tyči a jen z několika míst se nám mezi stromy odkryl pohled k severu. Začínáme sestupovat cestou mezi hustým křovím. Přivádí nás pod les, k hlavní silnici od Horažďovic a městys máme jako na dlani. Zbývá posledních pár set metrů do Katovic.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

S jídlem a s ubytováním to v těchto končinách je velmi dobré.Výborné hospody jsou jak ve Střelských Hošticích, tak i v Katovicích. Totéž se dá říci i o ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tato část údolí řeky Otavy nemá chybu. Řeka je tady již poměrně široká a je na ní několik jezů. Na mnoha místech se otevírají nádherné pohledy jak do údolí řeky, tak i do širokého okolí. Když to vše shrneme, tak výsledkem je, že se nám tady moc líbilo.

Ostatní informace

Katovice jsou stará osada, o které je již zmínka z roku 1045, kdy patřila klášteru na Břevnově. V roce 1318 jsou již Katovice poddanskou vsí a od roku 1619 městysem. Od pradávna se tady rýžovalo zlato a později byly i jedním z míst při Otavě, kde se vázaly vory. Dominantou a zajímavou památkou obce je kostel sv. Filipa a Jakuba. Původně románská stavba prošla raně gotickou přestavbou. Po roce 1580 následovaly renesanční úpravy a romantismus zde zanechal také svoji stopu. Zajímavý románsko renesanční sloh byl na světě. Na první pohled jistě upoutá věž se sochami v polozazděných arkádách. Věžní hodiny jsou jen na třech stranách, údajně farníci z nedalekého Mnichova nechtěli ničím na kostel přispět. Všimli jsme si ještě zbytku pranýře a záhadného kamene při východní straně kostela. Zastavili jsme se u sochy Mistra Jana Husa, u něhož je i pomník padlým a poté nás sluníčko, které nás připalovalo již od Katovické hory, zahnalo do hospůdky na náměstí. Celá cesta je kolem 8 km a vše je možné najít na mapě KČT č. 68 Pootaví.