Kolem Branné, pt. 2 - do Staráku

Kam a jak jedeme?

Znovu do Branné, k úpatí Hrubého Jeseníku, tentokrát hromadným dopravním prostředkem, celkem často sem jezdí vlak, autobus spíš ve všední den, pokud dojedeme autem, nejspíš se budeme muset vrátit.

Za čím jedeme?

Okolí městečka Branné nejsou jen vysoké hory Hrubého Jeseníku, ale západně od se rozkládá nižší vrchovina, zvaná Branenská, ta je jinak součástí rozlehlejšího celku Hanušovická vrchovina. Díky relativně nízkému převýšení jde vcelku o nenáročnou vycházku. V části popisovaného území jsou v zimě kolem na loukách lyžařské stopy okruhu Proskil, v ostatních měsících sem zajíždíme za příjemnými výhledy, v létě se můžeme obdivovat kráse rozkvetlých luk, ale i pozdní mrazivý podzim má své kouzlo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Dostatek posilňovacích míst máme již v samotné Branné, zbývající jsou na konci trasy, ale nakonec se dá sejít do vesničky Šléglov, kde bývala otevřená chata Královec, ale za tu se nezaručím.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Trasa vycházky či výletu vcelku sleduje z poloviny modrou turistickou značku, ale přece jen jako místní to kolem trošku známe, není problém si udělat nepatrnou odbočku po silnici k Vikanticím (to je ta díra u Hanušovic). Důvod je jednoduchý, vyhlídka na městečko z této strany nemá chybu. Pak se můžeme vrátit (je tam hospoda Na Kovárně), nebo po louce vylézt přímo na Větrný vrch, to je tam, kde končí lanovka, takže přehlédnout se dá ztěží. Pokud sem tedy vylezeme, máme pod sebou městečko jako na dlani. Centru dominuje skvostný renesanční kostel Archanděla Michaela, ten poněkud zakrývá věžičku vedle stojící rychty, ale naštěstí příliš nazakrývá zdejší zámek, původně hrad (část hradu zůstala zachovaná). Socialistická péče o památky se nechvalně podepsala na údržbě rozsáhlého objektu (na omluvu, zámek i několikrát vyhořel), se skřípěním zubů ale probíhá rekonstrukce, v některých letech dokonce probíhaly i poněkud dobrodružné prohlídky, letos se mi zdál zámek nedostupný. Nad městečkem se dnes zvedá do poloviny zalesněná stráň, nad ní vidíme horskou louku, přesněji pastvinu. Jde o tzv. Alojzovské louky. Jméno jim dala dnes téměř zaniklá osada (rekreační chalupy). Pokud si dokážeme představit, že les tu není, ve stráni jsou rozseté chalupy, tak nějak to tu vypadalo před nějakými 70 léty. Poválečný odsun, nakonec ale i jiný způsob hospodaření zapříčinil, že dnes jsou hory daleko méně osídlené než kdysi. Nad tím vším se od leva zvedají vrcholy Hrubého Jeseníku, podle sjezdovek asi poznáme Šerák, bezlesý vrchol je Keprník, zalesněný hřeben patří Vozkovi a dál přes Polom k Černé stráni.

A když se obrátíme ke směru naší pouti, jako magnet naše zraky přitáhne kultovní hora to jest Králický Sněžník. Leckdy (hlavně je-li sucho) ani nemusíme dojít k turistické značce a pokračujeme po loukách. Zabloudit se tu dá dosti těžko. Nakonec i díky tomu se dá sejít do Šléglova (podívat se jak hospoda funguje), když ne, můžeme vylézt na skvělé výhledové místo, Kančí vrch (s vysílačkou), nebo zamíříme blíž k Řeznické kapli. Kolem se dá obejít (i prodloužit) méně zajímavou modrou značku do Starého Města. V podstatě sledujeme-li vrstevnice a projdeme lesíkem pod svahy Kutného vrchu a Jelenu máme před sebou pár objektů Staroměstské pevnostní oblasti. Milovníka pohraniční fortifikace jistě potěší samostatný pěchotní srub Stm 34 Svah. I dnes, více než po 70 letech máme před sebou skvělou ukázku našich pevnostních stavitelů. O něco níž pak narazíme na menší srub zvaný Lesík. Občas v něm nocují „bunkrologové“. Pokud jsou doma, rozhodně nahlédněte, jednou se mi to podařilo, a byl jsem překvapen, dole jsou pod zemí nejmíň dvě patra, přitom nahoře bunkr vypadá jako mírně přerostlý řopík.

Ostatní informace

Tento výlet je kromě dopravních nákladů v podstatě bez výloh, předpokládáme zpáteční cestu ze Starého Města, pokud jsem tu autem, nezbude se vrátit, to ale pak ani nemá cenu od Lesíku sestupovat do městečka, pokud se nebudeme motat (jak jsem to popsal), není to zpět tak daleko.