Konečně náznak zimy

Kam a jak jedeme?

Ráno na autobusové nádraží, odjezd 8.15, směr Červenohorské sedlo. Protože je neděle, dál ani spoj nejede, jinak ve všední den pokračuje do Jeseníku.

Za čím jedeme?

Co si budeme povídat, minulá sezón k nám milovníkům zimních radovánek byla v našich končinách značně skoupá, nechci urazit, ale v podstatě se na nás vy.... Před Vánoci to nebylo o moc lepší, ale nakonec se zdá, že díky teplotám i nějakým srážkám se roční období ve své podobě více připodobní k tomu, co má v názvu. Když už jsme před Silvestrem stihli jedny sjezdovky, doufáme, že i na nějaké ty běžky se dostane. Nakonec jeden náš kamarád ve stejný den vyrazil do hor s běžkama, tak nám po novoročních oslavách mohl podat zprávu o sjízdnosti stop.

Malá obleva sice trošku zhoršila kvalitu povrchu, ale naštěstí všichni akceptovali návrh přesunout výpravu na neděli, bo meteorologové slibovali na sobotu a noc na neděli nějaké srážky – ty se vskutku vyskytly.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože se většinou na Červeňáku přezouváme do běžkařských bot, tentokrát zvolíme k přezutí horský hotel, sice tam už nemají ty pohodlné lenošky, ale v křesílkách se taky nesedí špatně. Navíc k velké spokojenosti zasvěcených (co byli správně otočení) se můžeme pozdravit s Jirkou Kornem, který uctivě zdraví první (my zkušení víme, že sem jezdí pravidelně).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Trasu výpravy jsem už nesčetněkrát popsal, na rozjezd sezóny je to taková klasická varianta, po komunistické na Švýcárnu. Předpověď sice upozorňovala na prudký vítr, naštěstí to není tak strašné. Vítr má vát od severozápadu a protože cesta vede pod hřebenem na jižní straně jsme celkem chráněni. Nakonec za rok i les o něco povyrostl, kdo z nás tu nebyl delší dobu je i mírně překvapen. Čerstvý prašan zakryl některé výmoly i zledovatělý povrch po mírné oblevě, takže se jede vcelku obstojně. Snad jen s malým přemazáním (ne každý odhadne na začátku správnou mázu). Cestou pomáháme dvojici tatínka s dcerou, kterým to jede jaksi divně. Tradičně největší zápřah dá stoupání na Velký Jezerník. Kupodivu někteří protijedoucí volí sestup bez lyží pěšky, přitom se nám zdá, že cesta vůbec nevypadá špatně (nejvíc mě pobaví, i že nějaký mladík v značně pomalovaném dresu – samá reklama – s obavami lyže zouvá). Za kopcem nás čeká kýžená odměna, tedy chata Švýcárna. Počasí není nijak oslnivé, takže výstup Na Praděd není nutný. V hospodě celkem tradiční nával, naštěstí jak je tady udělán samoobslužný pult, jde to jaksi rychleji. Na chatě není problém potkat nějaké známé (Forest Travolta), nebo nějakou zajímavou partičku. K příjemné svačině dopomáhá i hra dvou kytaristů, je to přece jen přítěž, tahat na zádech hudební nástroj.

Člověk by tu klidně seděl do večera, ale zítra jde většina z nás do zaměstnání. Nejdřív tedy ten obávaná sešup z Jezerníku. Kupodivu zjišťujeme, že to tak strašné není, kdo si dá pozor, krásně se to vypluží, pamatuju tady na horší podklady, od Kamzíku se obracíme dolů k Petrovce, tady panují určité obavy, bude-li dost sněhu do Koutů, ale pokračování k Pelikánovi obavy brzy rozptýlí. Jede to tak akorát, kdo si chce přibrzdit, stačí posunout lyži do měkčí vrstvy, jde to i v Koutech kolem chat, takže někteří sundávají lyže až u Musila. Výlet s námi absolvovala zcela nová členka skupiny. Takové černé čtyřnohé stvoření. Před časem našim kamarádům umřely postupně dvě fenky, které byly pravidelnými účastnicemi našich výprav (jak ten čas letí), takže musíme vyškolit nové. Všichni s uznáním výkon mladé Geri ocenili.

Ostatní informace

Tak doufejme, že pokračování zimy bude poněkud tradičnější, nakonec jak dopisuji řádky, za oknem zase sněží.

A ještě dodatek:

Protože to je naše vcelku oblíbená trasa, když nejde jinak, vydámese i vícekrát za sezonu, zima naštěstí vydržela tak pár obráků z 28.2.2015, dopoledne mlha, odpoledne se začalo vyjasňovat, stopa nahoře sice trošku namrzlá, sjezd ze Švýcárny v pohodě, stopa k Pelikánovi skoro bez chyby.

https://plus.google.com/photos/114618530849847762962/albums/6121191772594459521?banner=pwa