Královské město nad soutokem aneb Hradec Králové je Muzeem východních Čech

Kam a jak jedeme?

Do někdejší východočeské metropole a dnes hlavního města stejnojmenného kraje jsme se vydali vlakem. Ochotný pracovník v nádražní pokladně nám vybral nejlevnější variantu a my měli před sebou dva přestupy; v Zábřehu na Moravě a Pardubicích. Hlavním cílem našeho výletu bylo Muzeum východních Čech, které se v Hradci Králové nachází na adrese Eliščino nábřeží 465. Koneckonců je to bezesporu jedna z nejkrásnějších královéhradeckých budov a v jejich rozsáhlých sbírkách bylo již na počátku roku 2012 evidováno více něž tři miliony kusů sbírkových předmětů. A to už přece stojí za návštěvu, protože by v tom byl čert, aby nějaký ten zajímavý kousek nebyl zrovna mezi tou „hrstkou“ vyvolených, tedy vlastně vystavených …

Z prostor královéhradeckého nádraží jsme se pěšky vydali k historické muzejní budově. Krásná stavba pochází z letech 1909 až 1912 (první výstavy zde ovšem proběhly již v roce 2010) a autorem její podoby je významný český architekt Jan Kotěra. Objekt muzea v tomto případě splňuje jak funkci reprezentativní, také provozně-účelnou. Je postavena téměř na půdorysu latinského kříže, přičemž jižní křídlo je oproti severnímu o několik metrů posunulo. Podle projektu byly v suterénu umístěny dílny, technologické sbírky, šatny a umývárny, sklady, kotelna, byt domovníka a lapidárium, v přízemí velká čítárna, knihovna a ředitelna, ve vstupním vestibulu pak šatna a velký „amfiteátrový“ přednáškový sál s 200 sedadly. První patro bylo určeno pro sbírky umělecko-průmyslové a velký výstavní sál s vrchním osvětlením, ve druhém patře se plocha rozdělila mezi prehistorii a exponáty historického muzea. Ve třetím patře se nacházely laboratoře, fotografický ateliér s temnou komorou a místnost konzervátorů. Dnes už je, pochopitelně, všechno trošku jinak …

Za čím jedeme?

V každém případě jsme do budovy s kopulí, jejíž podobu určuje zejména režné zdivo z částečně glazovaných cihel a výrazné architektonické detaily i ornamentální a figurální výzdoba z pálené glazované hlíny, v čele se dvěma alegorickými postavami sedících žen (jedna představuje Umění i Historii současně, ta druhá Průmysl, držící v rukou bronzovou postavu pana Hradce Králového, a navrhl je sochař Stanislav Sucharda) vstoupili těsně po čtvrt na deset. Naštěstí zde otevírají už v 9,00 hod. Jediné, co jsme podcenili, byl fakt, že je všední den a v muzeu výstavy atraktivní i pro děti (k tomu se vrátíme později), takže jsme se pak museli po muzeu pohybovat tak, abychom se se školními výpravami potkávali co možná nejméně. A celkem se nám to dařilo …

Hlavní zdejší expozice, která dala i název tomuto článku, mapuje v 1. patře muzea historii města Hradec Králové a jmenuje se Královské město nad soutokem. Zdaleka ne všechny exponáty na této výstavě jsou originály, ale za vidění rozhodně stojí. Je to výstava dlouhodobá, která byla zahájena v září roku 2009 a potrvá až do posledního dne roku 2016. A také výstava, kde jsme se zdrželi nejdéle. Zřejmě se nelíbila jen nám, protože svého času obsadila 2. místo v celonárodní soutěži Gloria musealis v kategorii Muzejní výstava roku 2009. V rámci této expozice můžeme vidět Hradec v dobách pravěkých, jako pozdější přirozené centrum lokality nad soutokem dvou řek i coby hlavní opěrný bod přemyslovské moci v severovýchodních Čechách. Středověk reprezentuje hlavně sakrální umění (zejména týkající se chrámu sv. Ducha) a model, představující podobu města v roce 1419. Uvidíme ztráty způsobené běsněním husitů i pozdější rozkvět města. Oceníme výkony mistrů zvonařských, zamyslíme se nad nesmyslností válek (ta Třicetiletá se na Hradci podepsala dost tragicky) a oceníme následné „zmrtvýchvstání“ i rozvoj města ve II. polovině 17. a na počátku 18. století. Dá se říct, že tato expozice představuje Hradec Králové jako goticko-renesanční město, které biskupství promění na barokní. A to se díky válečným událostem 18. století změní v pevnost, jejíž stavba byla zahájena v roce 1766. Tady expozice končí, aby ve 2. patře volně pokračovala.

Tam totiž „sídlí“ výstava Od pevnosti k salonu republiky, která je věnována dějinám Hradce Králové v období od poloviny 18. století do počátku II. světové války. Stejně jako její předchůdkyně potrvá tato výstava do konce roku 2016, zahájena však byla ještě dříve; v květnu roku 2008. Tento úsek muzejní expozice popisuje přestavbu Hradce ve vojenskou pevnost a její následné rušení i postupné bourání po porážce rakouské armády v bitvě na Chlumu roku 1866. Poté již nic nebrání pozdějšímu unikátnímu vývoji města, směřujícího ke vzniku vysoce moderního urbanistického celku v meziválečném období. Expozici zde dominují dva modely města; ten první vytvořil František Žaloudek v letech 1908 až 1916 a zachycuje podobu vojenské pevnosti v roce 1865, ten druhý pochází z roku 2000 a představuje zejména ono období tzv. Salonu republiky.

Přímou návaznost má třetí výstava, která se jmenuje Pevnost Královéhradecká. Tato expozice je takřka horkou novinkou, protože byla zahájena až v říjnu roku 2015. Ukončena však bude jen o jeden den později než její „kolegyně“, tedy na Nový rok 2017. Výstava vznikla jako oslava 250. výročí zahájení stavby významné bastionové pevnosti. Klenotem výstavy je zřejmě jedinečný soubor vzácných map a stavebních plánů z doby budování pevnosti nebo cenné architektonické fragmenty královéhradecké pevnosti, např. soubor pevnostních hraničních kamenů nebo pamětní desky zaniklých mostů. Nechybí ani měřické pomůcky, přibližující fortifikační stavitelství 18. století, nebo unikátní pruské hradební pušky z období okolo roku 1740, které jsou vystaveny vůbec poprvé.

V době naší návštěvy bylo možno v muzeu ještě shlédnout několik dalších, dnes již ukončených výstav. Tou první byla expozice Na vlnách pod plachtami, která v období od Dubna 2015 do konce ledna 2016 přibližovala návštěvníkům muzea stavbu a konstrukci plachetních lodí i koloniální obchod nebo válečné námořnictvo. Nejzajímavější zde byla 700 kg vážící kotva z počátku 19. století, lodní děla maltézských rytířů, potopených v 16. století u Rhodosu, nebo ukázky čínského a japonského porcelánu. S mořem byla spojena také – ve stejné době pořádaná výstava Staré mapy a mořská monstra. Ta představila kolorované perokresby muzejní restaurátorky Marcely Rakové. A v nejvyšších muzejních sférách bylo možno ještě shlédnout výstavu Hurá do školy!, která byla zaměřena na historii školního vzdělávání na území Rakouska-Uherska a Československa, tedy v období od 30. let 19. století do 50. let 20. století. Výstava trvala od poloviny září 2015 do konce ledna 2016 a upoutala např. kolekcí slabikářů nebo ukázkami vybavení školních učeben. Jako bonus jsme dostali obraz Prostor a čas od Jiřího Anderleho (1983). Protože u konkurence je zavřeno, vystavuje muzeum vždy také jeden z klenotů zdejší Galerie moderního umění, A jak jsme se dozvěděli, autor se pohybuje na pomezí astrální abstrakce a drsného realismu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že jsme popisovaný výlet absolvovali v době předvánoční, stala se naší jídelnou restaurace pod širým nebem, tedy královéhradecké vánoční trhy. Moc zdravě jsme zde asi nepojedli, ale bramborák, zelňačka, trdelník, susšené hrušky, punč i sklenka francouzského vína chutnaly skvěle.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pozoruhodná je samotná - v letech 1999 až 2002 vnitřně rekonstruovaná - budova Muzea východních Čech, a to jak při pohledu z venku, tak i ve svých interiérech. Geniální detaily Jana Kotěry doplňují např. okenní vitráže Františka Kysely a od roku 1931 zdobí kopuli ve druhém patře čtyři mozaiky malíře Josefa Nováka, které vznikly podle kreseb Jana Preislera. Nelze se proto nijak divit, že královéhradecká muzejní budova byla v roce 1995 prohlášena za národní kulturní památku.

Ostatní informace

V Muzeu východních Čech je otevřeno denně mimo pondělí, a to od 9,00 do 17,00 hod. Za vstupné, které platí na všechny expozice a výstavy, zaplatíme 50,- Kč (snížené 20,- Kč, rodinné 100,- Kč) a k dispozici jsou, samozřejmě, také různé publikace, pohlednice a upomínkové předměty.