Liptovský hrad

Kam a jak jedeme?

Na nejvýše položený středověký hrad na Slovensku jsme se rozhodli vyjít z obce Bukovina. její části Dušany. Auto jsme zanechali u silnice a vydali se po červeně značené zpevněné cestě směrem na Malatinou. Cestu vlevo kopíruje potok Sestrč, vpravo vystupují vápencové vrchy Čerenová (1221 m n. m.) a Pravnáč (1206 m n. m.). Cesta vede takřka po rovině, brzy projdeme kolem dětského tábora. Půl kilometru za ním značka odbočuje vlevo, opouští zpevněnou cestu. Asi kilometr stoupáme. Cestu občas obcházíme lesem, protože je po deštích značně rozježděná lesní technikou a plná vody. Na pěknou lesní cestu přijdeme až v sedle pod Kráĺovou. Setkává se zde naše červená značka se žlutou, vedoucí z obce Kalameny. Dál nás povedou obě barvy až na samotný hrad. Závěrečné stoupání trvá půl hodinky. U samotného hradu výstup zpestří dřevěný žebřík s 23 špryclemi a vzápětí ještě jeden s pěti příčkami. A jsme na hradě, lépe řečeno jeho zbytcích.

Otevírají se nám výhledy na Chočské vrchy, Nízké Tatry, Velkou Fatru, do Liptovské kotliny s Liptovskou Marou, na Ružomberok a Malatinou. Krajinu se nám snaží prosvítit sluníčko, co chvíli je však zastíněné černými mraky. Občas i sprchne.

Okolí hradu je bohaté na vápnomilnou květenu. Roste zde například violka alpská, plesnivec alpský, lilie zlatohlavá, hořec a další. Z dravců nad hlavou zakrouží orel skalní, domov tu našel slepýš křehký.

Zpět scházíme stejnou cestou až po rozcestí v sedle pod Kráĺovou. Dál, protože se nám nechce vracet bahniskem po červené, se vydáváme neznačenou luční cestou po hřebínku. Jsou z něho díky zlepšujícímu se počasí velice pěkné výhledy na Nízké Tatry, Velkou Fatru a Kalameny. Po této příjemné cestě nemůžeme jít však stále, došli bychom k Bešeňové. Za samostatně stojící chatkou se noříme vlevo do lesa. Po málo prošlapané cestě intuitivně držíme směr k dětskému táboru. Po projití lesem vidíme známý tvar vrchu Pravnáč, pod ním zahlédneme stany dětského tábora. Nejspolehlivějším vodítkem je však hlučící mládež ve velkých stanech. Po sejití k táboru to máme k autu přibližně dvacet minut.

Za čím jedeme?

Liptovský hrad, nazývaný také hrad Liptov, Velký hrad liptovský, Liptovský starhrad nebo Sielnický hrad se nachází na vrchu Sestrč (993 m n. m.) v Chočských vrších mezi obcemi Kalameny, Lúčky, Malatiná, Liptovská Anna a Bukovina. Jeho poloha u důležité obchodní cesty ze Zvolena přes Liptov a Oravu do Polska byla strategicky výhodná. Hrad byl chráněný z jihu a západu strmými svahy, ze severu a východu souvislým kolmým Bradlem Sestrče. Přístupová cesta vedoucí ze západu procházela vstupní bránou do dolního hradu, dál nad vyhloubeným příkopem a z východní strany vstoupila do horního hradu.

Historici se domnívají, že kromě dolní a horní části hradu existovalo ještě podhradí s hospodářskou zástavbou. Jejich domněnku podporuje skutečnost, že dolní i horní hrad byl přístupný pouze pěším a jezdcům, nikoli povozům. K prokázání této úvahy však chybí archeologické důkazy.

Hrad se stavěl postupně z vápencových kvádrů získaných z dvou vyhloubených obranných příkopů a z bradla Sestrče. V nejbezpečnější části hradu byly vyhloubené dvě cisterny, jelikož hrad neměl vlastní zdroj pitné vody. Z fotografie půdorysu a kresby hradu, které jsem pořídil z informační tabule, je patrná jeho přibližná podoba, rozloha, umístění objektů, nádvoří a postupná výstavba od poloviny 13. století do druhé poloviny 15. století.

Liptovský hrad, jako většina středověkých hradů v Uhrách, byl postavený po roce 1241 po vpádu tatarských hord. První zmínka o něm je z roku 1262 v listině krále Bely IV., kdy byl královským hradem a sídlil v něm zástupce zvolenského župana.

Začátkem 14. století, v letech 1313 - 1321, hrad patřil Matúši Čákovi. Po jeho smrti v roce 1321 se hrad dostává do správy zvolenského královského župana magistra Donča.

V roce 1340, po rozpadu velké Zvolenské stolice, se hrad stává sídlem nově vzniklé Liptovské stolice. Získává přívlastek velký a nese název Magnum castrum (také Castrum magnum de Liptov). Pro Maďary je to Nagyvar.

V letech 1397 – 1399, za vlády uherského krále Zikmunda, hrad obsadila vojska moravského markraběte Prokopa a opolského knížete Vladislava. V roce 1431, podobně jako další hrady v okolí, dobyli husité. Ti zde sídlili do roku 1434. Následně král věnoval hrad Ladislavu Rikolfimu ze Šarišské Kamenice s podmínkou, že jej opraví. Jenže v roce 1445 byl Ladislav Rikolfi obviněn a usvědčen z loupežnictví. Uherský sněm se mu rozhodl dát milost pouze za podmínky, že hrad rozbourá.

V roce 1454 Ján Huňady daroval příslušenství velkého hradu zeměpánovi Pongrácovi z Liptovského Mikuláše. Předpokládá se, že téhož roku začaly práce na obnově hradu. Po pěti letech uherský král Matyáš Korvín, proti vůli Pongráce, daroval hrad Petrovi Komorovskému, kterého učinil županem liptovským a oravským.

Poslední trvání hradu začalo v roce 1471. Předcházely mu politické a vojenské spory uherského krále Matyáše Korvína s českým králem Jiřím z Poděbrad. Těch chtěla využít uherská šlechta, která povstala. Jedním z předních vůdců povstání byl právě Petr Komorovský. Po uzavření míru Matyáše Korvína s polským králem Vladislavem Jagellovským zúčtoval uherský král s povstaleckou šlechtou. Petrovi Komorovskému zabavil nemovitý majetek a dovolil mu odejít do Polska. Liptovský hrad obsadil svým vojskem a do základu nechal rozbourat. Do konce 16. století se v listinách píše o Pustém nebo také Starém hradu, případně Óvaru.

Po rozsáhlém archeologickém průzkumu v letech 1975 – 1987 byly zbytky hradu zakonzervovány. Hodnotné nálezy z průzkumu jsou uložené v Liptovském muzeu v Ružomberku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Se zakoupením jakéhokoliv občerstvení na popsané trase nepočítejte. Odkázáni budete na obsah svého batohu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zbytky Liptovského hradu stojí za návštěvu. Potěšíte se popsanými výhledy, bohatou květenou a poletujícími motýly. Převládají okáči.

Ostatní informace

Pokud si naplánujete výšlap na Liptovský hrad, doporučuji vyjít k němu spíš z Kalamen než z Bukoviny. Za sedlem pod Kráĺovou jsme se při zpáteční cestě potkali s místními staršími lidmi. Jeli na traktoru z Kalamen po dobře sjízdné cestě. Po červené z Bukoviny by neprojeli.

Převýšení přibližně čtyři sta metrů zvládnete za hodinu a půl. Cestou nejspíš nikoho nepotkáte. Hrad stojí stranou zájmu turistů.

POZN. TURISTY OROLA: "Hrob na hradnom nádvorí nie je hrobom ako býva. Je to pocta veľmi dobrému človekovi archeológovi Vaškovi Hanuliakovi, ktorý na tomto hrade ale aj inde na Liptove robil archeologicé výskumy. Posledné svoje roky strávil výskumom na Zvolenskom Starom hrade. Vkopávky prebiehajú ešte aj v súčastnosti. Žiaľ bez Vaška HANULIAKA, ktorý pred pár rokmi kvôli ťažkej chorobe musel odísť.

Za pozornosť stojí aj cesta dole k priehrade Liptovská Mara a na neďaleké Keltské a Slovanské hradisko a pohrebisko Havránok."