Litovelské Pomoraví a Amazonie po stojedenácté, ale poprvé pěšky a kytičkově

Kam a jak jedeme?

Hned na úvod tohoto tipu na výlet musím přiznat, že přesný počet svých návštěv Litovelského Pomoraví sice neznám (takže ta stojedenáctka je spíše básnickou licencí lehce se přibližující skutečnosti), ale bezpečně vím, že jsem tudy doposud – byť s jistými pěšími prolukami – vždy projížděl kolmo. Touha pohledět na jarní květenu může také na někoho působit takřka nepatřičně, ale nezapomínejme, že ono „with flowers in your hair“ bylo součástí hymny jedné generace. A tak jsme prostě koncem března k ramenům řeky Moravy opět vyrazili, přičemž opravdu nechyběla ani ta Amazonie …

Auto jsme odstavili ve Lhotě nad Moravou - což je víska nacházející se nedaleko Střeně, ale spadající pod o kousek vzdálenější Náklo - a hned vyrazili za poznáním. Pravda, trošku nás zdržel pozdrav několika drobným památkám v centru obce a konzumace piva z nedaleké Litovle … ale jak říkám, jen trošku. A potom to již šlo cestou i necestou a v barvách bílé, žluté i fialové. Konečně totiž začalo jaro …

Za čím jedeme?

Čekaly nás postupně všechny ty sněženky, bledule (na ty jsme ovšem narazili jen na dvou místech), orseje, sasanky, plícníky, prvosenky neboli petrklíče (v tomto případě se jednalo o pár prvních nesmělých pokusů), dýmnivky a tomu podobné ukázky pomoravské květeny. A k tomu i další věrozvěstové jara v podobě různých barevných „poletavců“ v čele se žluťásky a babočkami typu páví oko.

Po kombinaci červené TZ, NS Litovelské luhy (ty menší zřejmě zaujme spíše Lesánkova NS) a několika úseků neznačených cest jsme se dostali až k odpočinkovému místu Šargoun. Cestou jsme minuli nejen most přes Bahenku, ale např. také pár tabulí oznamujících v jaké části Litovelského Pomoraví se právě nacházíme. A tak jsme si prošli nejen Vnitrozemskou deltu v NPR Ramena řeky Moravy, ale také tu Amazonii, která pronikla až do názvu tohoto článku. Správný název ovšem zní Litovelská Amazonie a jedná se již o součást PR Litovelské Luhy. A v této části Pomoraví si dovolím jednu radu: Pohlédněte občas vzhůru, kde nejde o tuny vánočního cizopasníka zvaného jmelí, ale o stromy, na kterých vyrostly jakési prazvláštní „útvary“. V první chvíli jsme nevěděli, jestli na větve někdo umístil zdobné prvky z gotických katedrál nebo na ně jen lidožraví domorodci napíchali hlavy misionářů a dalších nepřátel …

Za zmínku stojí také několik zajímavostí v samotné Lhotě nad Moravou. Jedná se o – v těsné blízkosti u sebe se nacházející – skupinku tvořenou celodřevěnou zvoničkou dokončenou v roce 1830, dřevěným křížem z roku 1836 a zdobnými zděnými božími muky. Je potřeba si ovšem uvědomit, že právě díky řece Moravě byla Lhota založena již někdy po roce 1247, a to v nejbližším okolí vodního mlýna postaveného z prostředků olomouckého klášterního Hradiska.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme měli s sebou, takže jen nějaké ty pamlsky v podobě zmrzliny a piva. Vzhledem k tomu, že jsme se pohybovali v turisticky vysoce atraktivní lokalitě (kde navíc probíhalo organizované zahájení turistické sezóny), je zde nabídka stravovacích a občerstvovacích míst poměrně pestrá. A to dokonce i v takové vísce, jakou je Lhota nad Moravou; navíc nedaleko od ní se nacházejí více než desetitisícová města Uničov a Šternberk i o něco málo menší Litovel. Takže jsme s průběhem dne byli maximálně spokojeni a to zde ještě musím zmínit část stravovacího programu v podobě faktu, že jsme i jisté množství medvědího česneku nasyrovo požvýkali …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Krásné počasí, navíc již více než naznačující, že máme už to skutečné jaro. Volba trasy, která nám umožnila se – alespoň chvílemi - pohybovat zcela mimo davy (a i když lidu bylo dost, nebylo to zdaleka tak divoké, jak jsme se zpočátku obávali). Navíc jsme Pomoraví viděli přece jen trošku jinak než obvykle, protože s koly sem většinou zajíždíme o pár týdnů později.

Nelíbilo: Pokud chce člověk vidět ony „sněženkové plantáže“, musí se do Pomoraví vydat v březnu. Díky tomu působí tato lokalita tak trošku smutně, protože jarní tráva a zeleň listoví v té době prostě ještě chybí. Ale všechno najednou mít nelze …

Ostatní informace

Kromě nákladů na dopravu jsme utráceli pouze ve Lhotě. A být bez auta, tak by se asi zdejší turistické posezení řádně protáhlo i prodražilo. Takto jsme raději spěchali na tiskovku na Koupák, kde jsme se pochlubili podobně „postiženým“ jednotlivcům dalším způsobem, jak turisticky přivítat jaro. A ani jsme se pak nemuseli cestou domů vznášet jako ti zástupci druhého nejpočetnějšího hmyzího řádu …    

A na závěr snad ještě malé „technické“ shrnutí:

Celou dobu jsme se pohybovali v nadmořské výšce 220 až 230 metrů a v naprosté rovině. Lokalita Litovelského Pomoraví je protkána až neuvěřitelným množstvím lesních cest (včetně panelových) a cestiček, červená TZ s cyklotrasou však v této „naší“ části vedou pouze po asfaltce. Cestou jsme potkávali pěší turisty i cyklisty ve věku 0 až 80 let a jejich čtyřnohých přátel i kočárků bylo, naštěstí, podstatně více než - na bůhvíjaké povolení – projíždějících aut. Když nebudu počítat různé odbíhání k četným zástupcům naší flóry, tak jsme ušli téměř na metr přesně deset kilometrů. A doporučuji před výletem do Pomoraví alespoň na chvíli pohledět do mapy, protože pokud půjdete pouze po páteřní červené TZ, tak si moc pohledů na vody četných ramen moravské národní řeky neužijete …