Mackova hora

Kam a jak jedeme?

Na rozhlednu Mackova hora.

Za čím jedeme?

Rozhledna.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Káva a fidorka jako medaile pro děti za výstup. Vše u pokladny.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Bylo to super celé. Jen je škoda, že od nádraží ČD Nové Strašecí nevede lépe značená cesta.

Ostatní informace

Výlet na Mackovu horu

Po loňských úspěšných výletech děvčata z MC Paleček v Rakovníku připravila nové výlety a k tomu vymyslela i vandrpas. Skvělé!

Přečetla jsem si rozpis výletů a kromě již oblíbených a vyzkoušených výletech mě zaujal i výlet na Mackovu horu. Vzhledem k tomu, že mé děti již bohužel ( někdy i naštěstí ) odrůstají závislosti na domově, tak to i vypadalo, že to bude jediný výlet, který časově zvládneme, a tak jsem se hned dobrovolně přihlásila. Musím přiznat, že jsem se v koutku duše i styděla, že ani nevím, že nějaká Mackova hora existuje a navíc, že kolem ní jezdíme při každé cestě do Prahy.

No a dnes přišel den s velkým D , kdy konečně poznám zblízka,co mi zatím bylo utajeno. Na internetu jsem nastudovala dostupné informace (http://www.novestraseci.cz/turistika/rozhledna-mackova-hora/ ) a v 9.45 se sešla na nádraží s dalšími maminkami a dětmi ( s 1 tatínkem jsme měli sraz na nádraží v Novém Strašecí ). Na nádraží jsem k nám přidala další výpravu maminek s dětmi, ale jak se záhy vysvětlilo, jely do Chomutova, kde jsme my již byli -))). Nicméně náš Honzík se stihl hned na nástupišti s jedním chlapečkem z druhé skupinky srazit hlavou, takže v obou skupinkách se chlapcům utíraly slzičky.

Když výlet, tak samozřejmě mašinkou. Pro děti vychovávané v dnešní uspěchané době už je výlet spojen pouze s vláčkem. Výlet autem se už moc nepočítá.

Děti ve vlaku třímaly v ručičkách dětské jízdenky, které všem paní pokladní vydala a pan průvodčí orazítkoval. Cestu děti bedlivě sledovaly ( jako obvykle maminky bedlivě sledovaly děti ) a ukazovaly, kde všude už byly. Bylo Milé pozorovat, jak si děti výlety pamatují a jaké krásné vzpomínky to v nich vyvolává.

Na nádraží v Novém Strašecí jsme se setkali s ohlášeným tatínkem a jeho dcerkou a vydali se na cestu. Cesta měla být od nádraží značena, pod státní silnicí jsme očekávali podchod. Ale omyl. Hned na nádraží je sice rozcestník, ale o Mackově hoře ani zmínka, podchod pod silnicí také nikde. Rozhledna se však před námi skvěla na kopci, z internetu jsem také věděla, kde ji hledat, a tak jsme vyrazili. Přeběhli jsme silnici a hned kousek za ní našli i prvního křemenáče a cestou v lukách a v lese pak ještě maliny, ostružiny a lesní jahody.

Všichni účastníci, malí i velcí, brali cestu s humorem, a tak se šlo v pohodě. Potkali jsme paní s pejskem, která nám určila směr, o kterém jsme mírně pochybovali, když rozhledna byla vpravo a na kopci a cesta se stále stáčela spíše vlevo a z kopce, ale starší děti se vydaly na průzkum a pod kopečkem volaly, že jsme dobře. Půl hodiny cesty od nádraží byla na stromě dřevěná cedulka s nápisem Rozhledna, tak fajn, přece jen snad dorazíme do cíle. I cesta se již stočila vpravo a začala stoupat, což pocítily zejména maminky tlačící kočárky. Při pohledu na rozhlednu zblízka nám maminkám moc do zpěvu nebylo. Nicméně co bychom pro děti neudělaly. Jedna maminka se velice ochotně ujala role hlídače roční Janičky, kočárků a všech věcí a my ostatní ( které jsme té mamince dole tiše záviděly ) jsme vystoupaly až nahoru. Nejvíce v pohodě byl tatínek, a tak i nám vléval klid do duše ( alespoň jsme se tak chovaly ). Děti prolezly všechny ukazatele na Ochozu nedbajíce na pokyny ať se nenaklánějí , ať se přidržují a ať se nedívají dolů ( dětem ten pohled absolutně nevadil, možná naopak litovaly, že si nenasbíraly nějaký štěrk, který by mohly úspěšně po dole stojících házet ). Maminky se spíše rozhlížely po kraji ( viditelnost teda nic moc ). Na cedulích jsme si všichni přečetli, co vše bychom v okolí měli vidět a co kde roste. My však viděli převážně Lány kukuřice a o nic víc jsme ani nestáli a opatrně s dětmi sestoupili dolů. Musím však přiznat, že maminky opět překonaly samy sebe a určitě si budou mít s dětmi co vyprávět a na co vzpomínat a já už teď vím, že mě ten výlet čeká znovu, protože jsem sebou měla jen syna Honzíka a dcery byly na prázdninách a určitě budou chtít tento výlet také absolvovat.

Hodný pan z pokladny nám uvařil kávu, děti mu vykoupily všechny fidorky ( medaile za výstup na rozhlednu, maminky byly odměněny pohledem na šťastné děti ).

No a šli jsme zpět na nádraží. Cestou jsme obdivovali krásně upravené zahrádky v chatové osadě, našli ještě nějaké křemenáče ( a pak že houby nerostou ) a v pohodě jsme dorazili na nádraží. Některé děti ve vlaku klimbaly, některé dokonce i usnuly.

Počasí na výlet bylo ideální a parta, která se sešla, byla naprosto skvělá. Moc děkuji Janě, která tento výlet vymyslela a všem, kteří se ho zúčastnili a byli tak úžasní.

Díky.

Pavlína Jirkovská