Malá hřebenovka v inverzi

Kam a jak jedeme?

Na Červenohorské sedlo. Má to svoji logiku, od nás je to v podstatě nejbližší horský přechod, nebo též výchozí místo k horským túrám v Hrubém Jeseníku. Je to i dostatečně vysoko, takže nemusíme podnikat sáhodlouhé výstupy a relativně brzy dosáhneme zajímavých výšek. Červeňák leží na silnici č. 44 a je vcelku dobře dosažitelné veřejnou Dopravou, tedy autobusem.

Za čím jedeme?

Malou komplikací je momentální rekonstrukce jižní části silnice na sedlo, takže do půlky listopadu je z této strany utrum. Pro příjezdy ze severu (od Jeseníku) ovšem omezení neexistuje, i když je logicky spojů míň. Naštěstí meteorologové slibují zatím teplý listopad, takže k uskutečnění takového výletu bude i čas.

Podzim a zima přináší oproti teplejším měsícům zajímavý paradox. Vlivem přílivu teplejšího vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry je v údolních polohách mlhavo a chladno a na horách bývá slunečno a tepleji. To je navíc doprovázeno jevem, kdy bývají nižší polohy zahaleny oparem, případně přímo nízkou oblačností, kdy už pod ní není vidět vůbec nic.

I když nejsme obdařeni mořem, efekt inverzní oblačnosti mnohdy nedozírnou mořskou hladinu připomíná. Pak takový zážitek patří k nejsilnějším, které můžeme na horách zažít.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Než vyrazíme na túru, můžeme se zastavit v provozovnách přímo na sedle (hotel, chata), i když v době rekonstrukce silnice je provoz omezený, před cílem je ale po cestě Šerák a v cíli na Ramzové je hospod taky dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Před námi je vlastně normální malá hřebenovka, tedy trasa z Čhs na Ramzovou. Vzdálenost kolem 15 km je tak akorát, pokud se chceme cestou dostatečně kochat, protože přeci jen v druhé polovině podzimu už je den kratší.

Pokud na podzim převažuje klasické západní až jihozápadní proudění, vzniká v Jeseníkách situace, že jižní podhůří je zahalené v inverzních mracích a severní podhůří bývá zalité sluncem.

Červenohorským sedlem se tak mohou valit mračna a na začátku výstupu jsme tak zaskočení i mlhavým ránem. Povětšinou jak slunce vystoupí výše na oblohu, inverze o něco klesne a i na horský přechod zasvítí slunce.

To už ale můžeme být o nějaký kilometr dál, třebas někde u Bílého sloupu. Zde můžeme přemýšlet, vystoupíme-li přímo k vrcholu Červené hory, nebo to vezmeme přes Vřesovku.

Kolem Vřesové studánky je to nakonec pohodlnější, a ač není u studánky kromě přístřešku žádný další objekt, stále je to oblíbené výletní místo. Ostatně opět jsou snahy chatu případně i poutní kostelík obnovit.

Od studánky bychom mohli přímo k sedlu pod Vřesovkou, ale přeci jen bude zajímavější vylézt na vrchol Červené hory, už to není tak moc a po krátké námaze nás čeká i výhled na Jesenicko. Kolem vrcholu Červené hory prochází sestava turistických značek, v čele s červenou, od Bílého sloupu vede žlutá, z Vřesovky na vrchol vede zelená, žlutá nás opět svede k červené a sedlu Pod Vřesovou studánkou. Před tím ale mineme nepravé skalní okno a v rozcestí po skále pojmenovaném nás opustí zelená trasa.

Za sedlem opět stoupáme v do malé paroviny kolem Trojmezí, kde se nachází několik malých rašelinišť.

Označení místa rozcestí naznačuje dotyk nějakých území, v tomto případě bývalých panství (z jihu Liechtenštejnové, různí církevní majitelé – Němečtí rytíři od východu, ze západu Vratislavští arcibiskupové).

Delší a náročnější výstup přivádí výletníky na nejvyšší vrchol okresu Jeseník a zároveň i této části Hrubého Jeseníku. Ta se jmenuje podle samotné hory, Keprnická klenba.

Hora dala jméno i průvodci po naučné stezce, která nás zatím doprovází, skřítku Koprníčkovi.

Vrchol s kótou necelých 1424 ma je ozdoben malou skalkou a díky tomu, že je celý nad hranicí lesa máme před sebou, přesněji kolem sebe dokonalý kruhový výhled. Vše důležité je popsáno na kamenné růžici, za dobrých podmínek nebývá problém i takové Krkonoše, vše kolem v Jeseníkách se ani nedá vyjmenovat ve zkráceném výčtu. Keprník patří k zásadním vyhlídkám co tady máme.

Nakonec jedním bodů, které naše zraky přitáhne je už ne tak vzdálený Šerák. A protože už není tak vysoký jako Keprník, od sestupu z hory už to není k horské kamenné chatě tak daleko. Až na nějakou zásadní nehodu je chata v podstatě stále v provozu. Už nás čeká jen sestup na Ramzovou, možností máme hned několik. Nejjednodušší je to asi lanovkou, poměrně drsná pak modrá značka kolem Obřích skal a pak pře Vražedný potok, ale ta je už poměrně časově náročná, tak je kratší a rychlejší červená přes Koňskou vyhlídku a Čerňavu. Možné ale je někdy porušit zvyk a proběhnout to po sjezdovkách.

Ostatní informace

Hlavní výdaje budou jako vždy za Dopravu, z Ramzové můžeme využít autobusy i vlaky, asi nejdůležitější je dobře sledovat předpověď počasí, ne vždy vydrží inverze delší dobu.

A samozřejmě můžeme to vzít i obráceně, tady i s využitím šerácké lanovky, bo výstup pěšky je poměrně náročný.