Malý výlet do Bořislavi na Teplicku

Kam a jak jedeme?

Jedu do Bořislavi vlakem....

Za čím jedeme?

Protože se delší dobu léčím na hnusnou a zákeřnou nemoc, tak abych si trochu rozptýlila myšlenky, vyrážím do blízkého okolí nasát lepší energii. A tak jsem vyrazila do Bořislavi. Člověk někdy opomíjí to, co má nablízku a přitom tam jsou zajímavé památky a nádherná příroda...
Obec Bořislav byla založena v polovině 12. století, kdy král Vladislav II.daroval Bořislav spolu se zaniklými Hrbovicemi řádu Johanitů. Ve 14. století přešla do majetku kláštera benediktinek v Teplicích, který založila Vladislavova manželka královna Judita. Teplický klášter benediktinek za husitských válek zanikl. Postupně bořislavské sídlo v teplickém panství získali Fictumové, Valdštejnové, Schönbergové a Vchynští. Posledním majitelem po zavraždění Viléma Kinského v Chebu v r. 1634 byl Jan Aldringen. Tento rod vlastnil majetky až do zrušení poddanství.
Bylo krásně i když trochu mrazivo a tak jsem se tam rozjela motorákem z nádraží Teplice - "Zámecká zahrada". Cestou jsem míjela hrad Doubravku a dál stanice Prosetice, Bystřany, Úpořiny, Hradiště a Žalany. Poslední stanicí byla Bořislav.  Budova nádražní stanice či zastávka byla opuštěná, nikde nikdo, jen čáp na přilehlé malé budově a tabulka "Přeskoč plot a zbude z Tebe šrot" dávala tušit, že tu kdysi bylo rušno. A tak jsem zamířila silničkou vzhůru do kopce. Cesta byla pro mě dlouhá a nekonečná, než jsem se vyšplhala na náměstí, jak je udáváno na mapě. Spíš náves bych řekla, kde byla autobusová zastávka. Kousek od ní byl kostel sv. Kateřiny hned při silnici.
Kostel byl postaven okolo 17. století. Architektem tohoto kostela byl Christian Lagler, který zřejmě projektoval přestavbu kostela sv. Jana Křtitele v Teplicích, Seumeho kapli a také postavil mnoho lázeňských budov. Postavil kostel sv. Valentina v Novosedlicích, kapli sv. Eustacha ve Mstišově, kostel sv. Petra a Pavla v Růžové u Děčína a jiné...Kostel je barokní jednolodní stavba s trojbokým závěrem a hranolovou věží, která je krytá přilbou s polygonální zvoničkou. Na průčelí kostela je socha sv. Kateřiny a sv. Barbory.
Kostel byl několikrát vykraden. Bořislav byla působištěm děkana Franze Sitteho, významného regionálního vlastivědce a autora knihy " Na slunné straně Milešovky" Na rozdíl od druhých německých obyvatel nebyl odsunut, ale r. 1960 se stal obětí řízené provokace Státní Bezpečnosti. Na kostele je jeho pamětní deska.
Okolo kostela je zeď bývalého hřbitova, který jen o kousek níže pod kostelem a márnice. Podle venkovní vizáže kostel není zřejmě již delší dobu v provozu. Tak jsem se posunula dál ke hřbitovu. Slunce vysílalo zlaté paprsky všude možně ale také bohužel i do mého objektivu, takže fotky, které jsem nafotila byly dělány skoro naslepo. Až doma jsem zjistikla zda se povedly čili ne. Hřbitov tu není velký ale přehledný. Staré hroby ještě německé se mísí s českými. Ořezané stromy dávají přehled po celém hřbitůvku ale i do daleka na Krušné hory. Měla jsem ještě čas do odjezdu vlaku a tak jsem chvíli relaxovala na lavičce na návsi. Musím podotknout že odtud a přes Bílku se vyráží na Královnu Českého středohoří horu Milešovku. Čas vypršel a tak jsem se zvedla a pomalu odkráčela k vlakové zastávce. Cestou jsem ještě udělala pár záběrů. Byl to malý výlet - 7 kiláčků, ale obohatil mě.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

nikde jsem nejedla

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

líbilo se mně všechno

Ostatní informace

Jela jsem vlakem za pár korun, částku si už nepamatuji a jinde jsem nic neplatila.