Město Králíky a něco z okolí.

Kam a jak jedeme?

Městečko, ve kterém jsem prožil část dětství patří k místům, kam se rád vracím. Navíc mě tentokrát čekal sraz naší třídy po 59 letech. Jedinou otázkou bylo, jak překonat asi 350 kilometrovou vzdálenost ze Sušice do Králík. Vyhrál to vlak a tak jsem postupně sledoval řeku Otavu, město Plzeň, nad kterým ční věž chrámu sv. Bartoloměje. Poté zámek Zbiroh, hrad Točník a nepropásl jsem ani okamžik, kdy se v údolí objevil hrad Karlštejn. Skalnaté údolí Berounky zpříjemnilo cestu do Prahy, kde mě potěšil výhled na Vltavu a Hradčany. Následoval běh po pražském hlavním nádraží a po několika minutách se rychlík blížil ke Kolínu. Vlastně letěl, údaje o jeho rychlosti se zastavily až na 155 km za hodinu a než jsem se nadál stál jsem na nástupišti v Ústí nad Orlicí. Odtud ještě hodinka kodrcání motoráčkem údolím Tiché Orlice a po dvou přestupováních v Letohradě a v Dolní Lipce jsem po necelých sedmi hodinách vystoupil na nádraží v Králíkách.

Za čím jedeme?

První písemnou zmínku o městě lze najít v roce 1367, ale tehdy se jednalo o malou osadu obklopenou ze všech stran hlubokými lesy. K povýšení na město údajně došlo v roce 1568, ale mohlo to být i o několik let dříve. Že je to město hezké, ve kterém se nacházejí i zajímavé památky bylo zřejmě na počátku vyhlášení městské památkové zóny v roce 1990. Tolik krátce z jeho minulosti. Do začátku srazu mně zbývá celé dopoledne a já se rozhoduji pro procházku městem a pak se uvidí, co dál. Začínám na náměstí, některé domy mají renesanční původ, ale časem se většinou změnily. Na severní straně náměstí je stará klasicistní radnice z let 1795 až 1796. Dnes v ní sídlí muzeum a místní informační centrum. V rohu náměstí je dům, který stojí na místě Valdštejnského zámku z let 1577 – 1585. Mezi domy na západní straně stojí radnice současná. Zajímavá je jižní strana s podloubím a východní s hotelem Bílá Labuť. V rohu náměstí je kamenný kříž z 18. století. Uprostřed mezi stromy je empírová kašna se sochou přadleny. Zbývají dvě dřevěné věžičky, v té na jižní straně je možné zjistit údaje o počasí. Náměstí je dlážděné a lampy veřejného osvětlení se skutečně povedly.

Z náměstí je to jen pár kroků ke kostelu sv. Michaela. Pozdně barokní svatyně byla postavena mezi roky1768 – 1778. Původně v těchto místech stála luteránská modlitebna z roku 1577. Při pohledu z údolí Králického potoka vyniká mohutnost této stavby. Pod západním průčelím kostela je schodiště a několik starých stromů. Pod svahem je barokní socha sv. Jana z Nepomuku.Vracím se na náměstí a Dlouhou ulicí přecházím na Malé náměstí a jdu k bráně, kde začíná křížová cesta ke klášteru na Mariánském kopci. Cestou míjím několik velmi hezkých barokních soch a u první kaple křížové cesty se zbývá rozhodnout, kam jít dál. U kláštera jsem byl minule a tak scházím úzkou uličkou na Josefské náměstí. Tady stojí na sloupu socha sv. Josefa. V této části je několik přímo roztomilých chaloupek. Některé z nich by si zasloužily více péče. Vysoká stará lípa převyšuje vše v celém okolí a jistě ji do tři sta let moc neschází. Přecházím most přes Králický potok a nad ním začínám stoupat po naučné stezce na vrchol Výšiny ( 666 m.n.m.). Zastavuji se nad dělostřeleckou tvrzí Hůrka, kde je muzeum vojenského opevnění. O něco výše se mně otevírají výhledy do vzdálenějšího okolí. Viditelnost je tak akorát na hraně, ale má to i něco do sebe.

Na JV je Mariánský kopec ( 770 m.n.m.) a nad ním vyčuhuje táhlý hřeben Jeřábu ( 1003 m.n.m.). Je to nejvyšší vrchol Hanušovické vrchoviny. Jako kluci jsme sem často chodili. Lákaly nás zmije, kterých tu bývalo poměrně dost. Ale tou hlavní zábavou bylo jedno místečko na hřebeni, kde jsme rozhodovali o množství vody pro Černé nebo Severní moře. Pokračuji stezkou do sedla pod Výšinou. Je odtud nádherný výhled na pohoří Králického Sněžníku. Hřeben na východní straně začíná Sviní horou ( 1232 m.n.m.), následuje Podbělka ( 1307 m.n.m.) a Sušina ( 1321 m.n.m.), nejvyšší vrchol tohoto hřebene. Za ní je Stříbrnická hora ( 1250 m.n.m.) a vše uzavírá Králický Sněžník ( 1424 m.n.m.). Hřeben na západní straně pohoří je o něco nižší. Začíná Malým Sněžníkem ( 1337 m.n.m.) a k jihu pokračuje Bílým kamenem ( 1184 m.n.m.). Puchocz ( 1175 m.n.m.) je další horou a pod ním výrazná špice Klepého ( 1144 m.n.m.). Tímto hřebenem prochází hranice s Polskem. Stoupám na vrchol Výšiny, kde bylo postaveno v letech 1936 až 1938 několik pevností. Jsou tady dva pěchotní sruby, dělostřelecký srub a výsuvná dělostřelecká věž. A samozřejmě výhledy, na které se nezapomíná. K jihu jsou Králíky a Suchý vrch ( 995 m.n.m.) s rozhlednou. Na SZ je Prostřední Lipka, za ní polská rovina, z níž vystupuje Urwista ( 794m.n.m.). V dálce se modrá hřeben Orlických hor. Sestupuji západním svahem k pěchotnímu srubu u Cihelny, dnes je z něho muzeum. V době mého dětství to byl náš hlavní stan. Samozřejmě, že jsme většinu pevností znali jako svoje boty. Vracím se kolem lesa k městu a můj výlet končí na náměstí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Za pobytu ve městě jsem se stravoval v restauraci Dekl, vaří tam dobře a pivo Holba mně docela zachutnalo. Ale všeho s mírou. Možností stravování je ale ve městě více. Ubytoval jsem se v ubytovně Falta pod náměstím. Cena za nocleh velmi příznivá a pokud mám k dispozici sprchu, tak mně už nic nechybí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Králíky a okolí jsou pro mě srdeční záležitostí. Rád se sem vracím, pokaždé se vydám někam na procházku. Výšina je jedno z míst, které dokáže jak zaujmout tak i očarovat.

Ostatní informace

Kromě již popsaných míst je ještě ve městě původně novorenesanční klášter Uršulinek z roku 1885.Od roku 1897 sloužil k jiným účelům. Novogotický kostel z roku 1904 byl přestavěn na smuteční síň. Ve městě je umístěno několik nových soch, bohužel mě moc nezaujaly. Ty barokní jsou daleko hezčí a o něčem i vypovídají. Muzeum je otevřeno celoročně a možnost návštěvy pevností je dobré si předem ověřit. Severní částí města protéká Kralický potok. Na jih od města teče Tichá Orlice. Jižní částí města prochází poměrně rušná silnice č. 43. A něco, ať dopoví fotografie.