Moravským krasem na kole

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Na kole

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Z Olomouce startujeme o tři čtvrtě na deset. Až do Plumlova cesta ubíhá dobře, sil je dost. Na hrázi děláme první přestávku, kdy se posilníme a pokračujeme podél přehrady k Hradeckému rybníku. Tam zjišťujeme, že do Soběsuků se dá jet po cyklistické trase, která kopíruje klasickou turistickou cestu. Cesta tedy vede úzkou lesní pěšinou, ale pro kolo je bez větších problémů sjízdná. V závěru této trasy se jede po louce, která je hodně podmáčená. V Soběsukách se opět napojujeme na normální silnici a pokračujeme do Žárovic, ze kterých nás čeká 8,5 kilometrů dlouhé stoupání do Drahan, které nám dám docela zabrat. Cesta vede vojenským prostorem, takže se příliš odbočovat na lesní cesty nedá. Všude je zákaz vstupu. Z Drahan již vede cesta střídavě nahoru dolů.

Kousek před Šošůvkou máme už řádný hlad, tak se díváme po příhodném místě, kde by se dalo zastavit a posvačit. Perfektní místo nacházíme asi kilometr před Šošůvkou. Jedná se o lavičku, sloužící jako myslivecký posed, je tedy pár metrů nad zemí.

Kousek za Ostrovem u Machochy se dostáváme do samotného Moravského krasu. Nahoru na Macochu se podívat nejedeme a dáváme se několik kilometrů z kopce krásným údolím, které se vine občas mezi skalami. Míjíme Kateřinskou jeskyni a brzy se dostáváme ke Skalnímu Mlýnu, kde je rozcestí. Chvíli musíme přemýšlet, kudy se správně dát do Sloupu. Cedule totiž ukazuje, že do Sloupu se jede tudy, kudy jsme přijeli a to my nechceme. Jeden pán nám ukazuje cestu, kterou hledáme. Značení je také správně, ale protože je pro auta následující cesta uzavřena, do Sloupu se jezdí přes Ostrov u Machochy.

Podél Punkvy pozvolna stoupáme Pustým žlebem, ve kterém potkáváme kromě spousty turistů naše známé z Piku Lenina Bašku a Maca.

Ve Sloupu se chvíli zastavujeme u jeskyně zvané Kůlna a pak pokračujeme dál směr Boskovice. Počasí nad námi se začíná pomalu kazit a tvoří se bouřková mračna. Zpočátku se nám daří mrakům ujíždět, ale pohled do míst, kam máme jet, také příliš povzbuzující není. Všude černo, černo a zase černo a kousek za Boskovicemi - ve stoupání do Vratíkova, slyšíme první hřmění. Tady se trochu zlobíme na místní značení. V Boskovicích je psáno Vratíkov 3 km - ve skutečnosti je to však jednou tolik!!!!!!! Nijak se nezdržujeme a snažíme se do kopce v rámci možností šlapat svižně. Mraky nás dohání a ve Vratíkově nás začínají zmáčet první kapky deště. Žádná hospoda, kam by jsme se mohli schovat před deštěm tu ale není, tak šlapeme dál do docela prudkého kopce do Okrouhlé, kde doufáme v nějaké přijatelné přístřeší. Do Okrouhlé však plynule nedojedeme. Před posledním stoupáním musíme zastavit a nasadit si pláštěnky, protože už lije jako z konve. Okrouhlou už projíždíme docela mokří, ale narážíme na hospodu s krytou zahrádkou. V té zanecháváme kola a jdeme se schovat dovnitř hospody, kde si dáváme pivo a výborný nakládaný hermelín. Mezitím než dojíme, déšť pomalu ustává a my pokračujeme dál. Terén je stále z kopce do kopce, ale aspoň už neprší. Zpočátku nám byla docela zima, ale do kopců se raz dva zahříváme. Mraky za námi jsou pořád černé. Šlapeme bez Zastávky. Z Lipové už cesta ubíhá rychle, protože klesáme až do Ptení. Před Zdětínem nás čeká jeden z posledních tří kopců a pak zase sjezd až do Kostelce na Hané. Tady už máme oba příšernou žízeň, protože nám voda už došla. „S jazykem na vestě“ dojedeme do Smržic, kde oba vypijeme na ex kofolu a pak si objednáme jídlo. Zdeněk si dá osvědčenou držkovou polévku, Markéta klobásu. Navrch to každý zalijeme jedním pivem a dohodneme se, že domů se vydáme přes Dubany.

Po opuštění hospody se opět hned zahříváme výšlapem na Smržičák. Do Duban si užíváme čar přírody, která zapadajícím Sluncem podmalovává okolní bouřkové mraky. Na kopci před Blatcem se otáčíme a směrem na Prostějov vidíme pořádnou průtrž mračen, opět díky sluníčku zabavenou do červena. Průtrž mračen se ale na nás žene i z druhé strany - od Přerova. Šlapeme svižně, abychom co nejvíce ujeli blížícímu se dešti. V Nemilanech začíná krápat, ve Slavoníně ještě o trochu víc. Domů dorážíme v 20.23 hodin. Sotva schováme kola, rozprší se řádně a prší bez přestávky skoro celou noc.

Za čím jedeme?

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po cestě je řada možností, kde se dá najíst.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Trasa 148 km:

Slavonín – Nedvězí – Bystročice – Olšany u Prostějova – Studenec – Smržice – Moskovice – Plumlov – Soběsuky – Žárovice – Drahany – Niva – Molenburk - Vysočany - Housko – Šošůvka – Ostrov u Macochy – jeskyně Balcarka – Kateřinská jeskyně – Skalní Mlýn – Sloupsko-šošůvské jeskyně – Sloup – Petrovice – Žďár – Lenčov – Holešín – Doubravice nad Svitavou – Lhota Rapotina – Boskovice – Šmelcovna – Vratíkov – Okrouhlá – Benešov – Buková – Lipová – Hrochov – Holubice – Ptení – Zdětín – Lešany – Kostelec na Hané – Smržice – Dubany – Blatec – Kožušany – Nemilany - Slavonín

Povrch: asfalt, mezi Plumlovem a Soběsuky úzká pěší lesní cesta

Profil: středně kopcovitý, do Drahan 8,5 km stoupání

Obtížnost: více než středně náročná