Morské oko ve Vihorlatském pohoří (SK)

Kam a jak jedeme?

Jdeme se podívat na Morské oko ve Vihorlatském pohoří. Dopravíme se tam autem, ale jednou denně ráno tam a k večeru zpátky (2x) jezdí na točnu pod Morským okem i linkový autobus.

http://www.sadmi.sk/downloads/809401.pdf

http://www.sadmi.sk/downloads/809409.pdf

Za čím jedeme?

Nedaleko Zemplínské Šíravy severovýchodním směrem najdeme velice pěknou lesní oázu klidu a ani na to nemusíme šlapat zvláště dlouho (nadm. výška 619m). To ale jen v případě, že si cestu zkrátíme buď autem, pro které je vyhrazeno pod Morským okom poměrně velké parkoviště, nebo autobusem. Jinak je třeba minimálně z Remetských Hamrů urazit cca 8 km pěšky. Pro auta i autobusy je počínaje parkovištěm pod Morským okem konečná. Morské oko tedy najdeme na konci údolí, jenž se zakousává do Vihorlatských vrchů z jižní strany. V obci Remetské Hámre do něj odkazuje nenápadná odbočka vpravo, poblíž stojí památka na dávno zrušenou zdejší železničku. Spojnici mezi Hamry a parkovištěm tvoří zpočátku asfaltka v horším stavu, její kvalita se však spřibývající výškou paradoxně znatelně zlepšuje.

Od parkoviště k Oku vede taky luxusní asfaltka (délka cca 1 km), díky mírnému sklonu bývá oblíbeným místem těch rodičů, kteří ještě vozí své ratolesti v kočárcích, ale i řady důchodců, jenž v pohodě stačí toto stoupání udýchat. Samotné Morské oko je sopečního původu, dnešní podobě však bylo trošku pomoženo lidskou rukou. Byla mírně ( o cca 5m) zvýšena jeho hladina, čímž se přispělo k atraktivnosti celé oblasti. I když se jedná o jedno z nejrozlehlejších Morských ok (13,8 ha, hloubka 25,1 m), co jsem měl možnost vidět, dá se obejít celé dokola za zhruba dvě hodinky, včetně dost dlouhých pauz na focení, my začneme od hráze po pravé straně.

Chodník má charakter nefalšované přírodní stezky, sem tam dost prorostlé kořeny statných stromů a taky je poznamenán terénními nerovnostmi. Dobrý důvod připomenout, že tady je velice vhodné raději na kočárky zapomenout. Kdo by tady přijel s kolem a nechtěl by jej nechat zamčené u hráze, tak musí počítat stím, že jej bude po celé pravé straně vést vedle sebe a že to bude trošku náročné. Z chodníku jsou pěkné výhledy na hladinu Oka i na kulisu okolních hor, nebo taky na bezprostřední okolní porost.

Statné buky, z nichž už jsou mnohé stářím zlomené na zemi a ponechány vlastnímu osudu, snadno vzbudí v návštěvníkovi dojem, že právě prochází pralesem. Ležící, rozpadající se kmeny obrostlé „dřevními" houbami mnoha druhů a taky mechem jsou živoucím důkazem koloběhu života v přírodě. Ve stinných partiích lesa je to dojem zvláště dokonalý. Toto nahlížení pod pokličku vlastní obnovy lesa, bohužel překlenutím potoka nebo malé říčky Okna, jenž napájí i zároveň rozděluje dva světy, končí.

Za potokem totiž začíná celkem upravená hladká stezka, posypaná vrstvou jehličí lístí. Po ní asi po 300 metrech dojdeme k myslivně. U ní lze chvíli posedět, dát si něco dobrého pod zub (pokud za dobré považujeme hranolky a spol.), nebo si dát pivčo, rozhodně zde toto místo slouží jako jakási točna pro turisty, kteří si vybrali pro svůj výlet pohodlnou levou stranu, případně jsou limitování právě těmi kočárky. Zpátky k hrázi se lze tedy vrátit buď po výše položené silničce nebo po již popsaném hladkém chodníku, blíže kopírujícím břeh Morského oka. Z něj jsou taky pěkné výhledy na hladinu, dokonce šlo i posedět na několika lavičkách a rozjímat nad tímto darem přírody.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvit se můžete u již v článku zmíněné myslivny, pak posléze dolu na parkovišti (točny autobusů), kde hlídačky parkoviště vás jistě rády obslouží v malém kiosku a pak při návratu k Zemplínské Šíravě je hlavně na jejím severním břehu dostatek možností v různých penzionech a restauracích

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V blízkosti Morského oka lze nalézt několik druhů rostlin, které se jinde běžně nevyskytují.

Ostatní informace

Rád bych se ještě zmínil o jednom zážitku z tohoto prostředí. Ráno, po příchodu ke hrázi, si nešlo nevšimnout ty hejna ofrklých ryb, jenž způsobem podobným holubům ve městě, když se na obzoru objeví krmení, připlouvaly ke břehu, kdykoli se objevil potencionální zdroj potravy ve formě kousku svačinky od rozdavačných turistů. Náš pokus s kouskem rozdrobené Tatranky se rozhodně neminul účinkem a ve vodě to po vhození odrobinek vypadalo jako po regulérním zátahu piraní v dokumentech od Amazonky. Poučení tímto divadlem jsme si u myslivny odložili kousek chleba a při pozdějším odpoledním návratu z túry na Sninský kameň ke hrázi, jsme pokus s odrobinkami opakovali, bohužel nedělo se nic, asi už nebohé rybky měly krmení od rána dosti. Takže pokud budete mít za cíl Morské oko, brát sebou i starý chleba, ale zkrmit jej hned zrána a nezapomenout si vzít kameru.

Cena za parkování : Bohužel od léta jsem na to zapoměl, ale více jak dvě € jsme nikde neplatili