Kam a jak jedeme?
Naše cestování se dostalo za polovinu. Pomalu
opouštíme Krušné hory, i když ještě chvilku je budeme mít na dohled. Původní plán zajet na rozhlednu Hněvín nad Mostem trochu upravujeme a jedeme i do města ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který zachránili při rozšiřování těžby uhlí a přestěhovali ho o kus dál. Netušila jsem, že tam Ota ještě nebyl. Takže samozřejmě tam musíme zajet.
Za čím jedeme?
Lze říct, že Most by mohlo být nádherné starobylé město – pouze však za předpokladu, že by se tu netěžilo hnědé uhlí. Takhle je bohužel vše jinak.
Most vznikl na křižovatce starých obchodních cest jako tržní osada. Na kopci severozápadně od nynějšího centra byla tvrz, osídlení zde však začalo již v pravěku. V letech 1238–1248 byla dřevěná tvrz přestavěna na kamenný hrad. Již r. 1247 se píše o Mostě jako o městě. V polovině 13. století se z něj stává královské město, kde je dokonce v 60. letech 13. století zřízena mincovna. V polovině 14. století jsou okolo města dostavěny hradby.
Když město r. 1515 zasáhl obrovský požár, zničil spoustu budov, mezi nimi i raně gotický farní kostel z let 1253–1257. Rozvoj města trochu přibrzdil, ale nezastavil. Již r. 1517 se začíná se stavbou nového pozdně gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, která trvala skoro 30 let. Proto se v interiéru objevují již renesanční prvky. Dominantou města se r. 1553 stala nová renesanční radnice.
Jak už to tehdy bývalo, nic netrvá věčně. Období blahobytu vystřídala bída – neúroda, drahota, mor, války a následovaly dluhy, které město splácelo ještě 100 let. Přesto již r. 1595 město od císaře Rudolfa II. koupilo hrad Hněvín se všemi vesnicemi a statky. K nim počátkem 17. století přikupovalo další.
Během třicetileté války se ve městě vystřídala císařská, saská i švédská vojska. Most ztrácí svůj hospodářský i politický význam. Hrad považují za zdroj jejich utrpení, a proto žádají císaře Ferdinanda III. o povolení ho zbourat. Došlo k tomu v letech 1651 – 1653, materiál z demolice byl použit na opravu města.
Počátkem 19. století byla zahájena těžba uhlí , zpočátku jen primitivním způsobem. Když r. 1870 byla z Ústí nad Labem prodloužena železnice přes Most do Chomutova, znamenalo to snadnější možnost odbytu uhlí. Těžba uhlí nabývá na významu, zakládají se velké akciové společnosti. Bourání hradeb v polovině 19. století byl jen začátek demolice celého starého města. R. 1964 vláda vydává rozhodnutí o jeho likvidaci. Ta trvá od r. 1967 až do r. 1982. Bylo zničeno víc než 20 gotických domů a samozřejmě mnoho dalších historických objektů. Jedinou výjimkou byl kostel Nanebevzetí Panny Marie - nejvýznamnější architektonická památka města. Naštěstí usnesením vlády bylo nařízeno ho zachovat. Variant na jeho záchranu bylo víc. Jedna z nich byla ponechat kostel na svém místě, nějakým způsobem ho podložit, zpevnit, obložit a uhlí vytěžit. Možnost přestat tady uhlí těžit neexistovala. Zvítězila však nakonec varianta ho odvézt ke gotickému kostelu sv. Ducha a baroknímu špitálu - do místa bývalého dolu Richard, který ještě nebyl zasypán .
Akce stěhování kostela začala r. 1970. Mobiliář kostela se demontoval a ukládal do depozitáře. Kostelní věž se kvůli její výšce musela rozebrat. Klenba kostela uvnitř byla zpevněna speciálním nástřikem a celý kostel byl uvnitř i vně vyztužen kovovou konstrukcí. Okolo kostela byl vybudován betonový věnec. Další bylo vybudovat transportní dráhy. Kostel se přesouval o 841,1 metr. Vyrobit tak dlouhé kolejiště by bylo zbytečně finančně náročné. Vyrobilo se tedy dlouhé pouze 160 metrů a když kostel přejel, tak se demontovalo a položilo opět před kostel. Celkem to tak bylo 5x. Samozřejmě vše bylo na hydraulickém principu a řízeno počítačem, ale šlo to i mechanicky ovládat. Existoval mechanismus, který kostel táhl a samozřejmě i brzdil. Také bylo nutno pro kostel na jeho novém místě vybudovat nové základy a kostel „odříznout“ od starých základů. Skutečný odvoz kostela začal 15. září 1975 – to se začalo se zdviháním a nakládáním celého objektu. Přesun po kolejích byl zahájen 30. září v 11 hodin 50 minut. Dráha nebyla přímá – byl to oblouk, celá trasa byla 841,1 metru dlouhá, sklon měla 12,3 promile. Kostel se posunoval nepřetržitě rychlostí 1,2 až 3,2 cm za minutu. Dne 27. října 1975 v 8 hodin 52 minuty byl kostel na svém novém místě.
Pak následovalo postavení věže a zrestaurování celého interiéru. Přitom byla odstraněna historizující výzdoba z 19. století. Bylo upraveno okolí. Až r. 1988 byl kostel ve své kráse zpřístupněn veřejnosti. Vysvěcen byl až r. 1993 – církev to nejdřív odmítala, protože posunem po obloukové dráze je otočen proti běžným zvyklostem – oltář není na východ, ale na jih.
To je skutečně hodně zjednodušeně řečeno, co se s kostelem dělo. Koho to zajímá, tomu mohu doporučit
návštěvu tohoto kostela. Má úžasný interiér. Tři lodě od sebe odděluje sedm dvojic osmibokých sloupů. Je tam 16 kaplí s krouženou klenbou. Zvlášť pozoruhodná je pozdně gotická klenba kostela s dekorativními žebry, které vyčnívají do volného prostoru. I samo schodiště je nádherná kamenická práce. Součástí komentované prohlídky je promítnutí filmu, který přiblíží stěhování kostela. Přístupná je i věž s výhledem na město. Během výstupu po 197 schodech si můžete odpočinout prohlídkou stálé výstavy fotografií Proměny napříč staletími, kde jsou fotografie starého města a dokumenty o jeho bourání a samozřejmě i o stěhování kostela. Kdy je kostel přístupný je možno najít na stránkách
https://www.kostel-most.cz/cs. To vše je skutečně zajímavé, četla jsem o tom, viděla to ve filmu, přesto je mi stále záhadou, co vše se může stěhovat.
V Mostě je těch zajímavostí víc. V letech 1651 – 1653 byl zbourán hrad Hněvín. Na tehdejším Zámeckém kopci zůstaly jen zapomenuté ruiny. Během 2. pol. 19. století se kopec začal zalesňovat. R. 1879 byla tam byla postavena restaurace, o 10 let později 25 metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž – 10 x zmenšená napodobenina Eiffelovky. Vydržela však jen 3 měsíce. Nepřežila nápory silného větru.
Až r. 1896 se začalo se stavbou nové 21 metrů vysoké romantické kamenné vyhlídkové věže. R. 1900 byla slavnostně zpřístupněna. Brzy se stala cílem turistů, proto byla r. 1906 vedle otevřena zámecká restaurace v gotizujícím slohu. Již tehdy sem byla zavedena elektřina a dokonce i telefon. Od r. 1911 má rozhledna osmihranný dřevěný vyhlídkový ochoz. V letech 1913 - 1914 byla přistavěna další věž, menší, kde byla hradní kaple, r. 1927 přibyla krytá veranda.
Během války sloužila k vojenským účelům. Z té doby je jeskyně, kterou vybudovali pod vyhlídkou a která sloužila jako případný kryt. Dnes je volně přístupná.
O hrad se po válce nikdo nestaral a začal postupně chátrat. V 60. letech mu hrozilo zřícení. V letech 1967 – 1970 proběhla rekonstrukce, r. 1972 byla původní hradní kaple předělána na hvězdárnu a zpřístupněna veřejnosti. R. 2001 byly provedeny rozsáhlé opravy a instalováno vnější osvětlení hradu. Tím se stal tento objekt skutečně reprezentativním. Na hradě je hotel a restaurace. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 21 metrů (celá věž je vysoká 34 metrů) je výhled na město a Mosteckou pánev, Krušné hory a České středohoří. Abyste to vše viděli, musíte vystoupat celkem 118 schodů – přímo ve věži jich je 96.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V Mostě je hodně možností, kam zajít na jídlo. Jedna je hned u kostela Nanebevzetí Panny Marie v bývalém kostele U svatého Ducha, kde je nyní restaurant. Další luxusní restaurace s luxusními cenami je na Hněvíně. Samozřejmě i ve městě je restaurací hodně. My jsme zašli na oběd do restaurace pivovaru Mostecký Kahan, kde je i venkovní posezení. Hned vedle je pivnice. Minipivovar byl založen v objektu bývalého kina Kosmos na mosteckém sídlišti r. 2009 a tím navázal na tradici vaření piva, která ve městě začala r. 1273. Přímo v restauraci je nejen varna, ale dokonce i spilka. Od pondělí do pátku je možno si předem domluvit prohlídku pivovaru s výkladem a ochutnávkou piva. Vchod do pivovaru je z ulice 1. máje, zaparkovat se nechá za rohem v ulici Obránců míru. Kontakt na pivovar, vč. jídelního a pivního lístku je na http://mosteckykahan.cz/. My jsme byli spokojeni s obsluhou, pochutnali jsme si na obědě i na pivu.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Snad nejvíc nadšeni jsme byli prohlídkou přestěhovaného kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Ostatní informace
I když ve městě kromě kostela a hradu není prakticky nic moc dalšího k vidění, je zde možnost výletů. Přes kopec Ressl (413 m n.m.) v západní části Mostu vede 3 km dlouhá naučná stezka Ressl se 13 zastaveními, které jsou věnovány zdejší přírodě. Tato naučná stezka je součástí červenými trojúhelníčky značené 15 km dlouhé trasy, která vede od žel. Stanice přes vrch Šibenik a pokračuje přes Hněvín až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Přes město vedou i cyklotrasy.
Severně od města u jezera Matylda, které vzniklo r. 1992 zatopením lomu Vrbenský, je kemp, možnost koupání a provozování vodních sportů. Je zde půjčovna, takže lze vyzkoušet i jízdu na vodním skútru. Na jihovýchodní straně, kde je kemp, je placené parkoviště. My jsme zaparkovali na neplaceném parkovišti v oblasti U Cihelny - je to o kousek dál na západ, v blízkosti autodromu. K vodě to daleko není.
Poslední aktualizace: 17.11.2018
Most – bývalé královské město, kostel Nanebevzetí Panny Marie, hrad s rozhlednou Hněvín a pivovar Kahan na mapě
Kvalita příspěvku:
2
turisté zde byli a hodnotili
4,50
Diskuse a komentáře k Most – bývalé královské město, kostel Nanebevzetí Panny Marie, hrad s rozhlednou Hněvín a pivovar Kahan
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!