Motovýlet do Korutan, Grossglockner a Malta Hochalmstrasse v regionu Vysoké Taury

Kam a jak jedeme?

Jedeme na motorce, protože na motorce je to sice méně pohodlné, ale zase větší zábava. Pochopitelně autem lze cestu podniknou také, a navíc si pustíte klimatizaci (a nebudete se cestou pařit v 37°C jako my), případně budete krytí před deštěm a chladem na hřebenech hor. Cesta z Prahy do jihorakouských Korutan měří asi 550 km a pohodlně ji zvládnete za 6 hodin. Vyrážíme ve čtvrtek 22. června (na prodloužený víkend do neděle) s nadějí, že před hlavní sezónou se vyhneme davům a jízdu po vysokohorských silnicích si užijeme bez kolon.

Za čím jedeme?

Primárním cílem je na motorce projet dvě nejznámější korutanské horské silnice Grossglockner Hochalpenstrasse s vyhlídkou Franz-Josefs-Höhe (2369 m n. m.) a Malta Hochalmstrasse s impozantní přehradou Kölnbreinspeicher.

Podle počasí pochopitelně rádi přidáme i další výletní cíle v regionu Vysoké Taury (německy Hohe Tauern).

Čtvrtek využijeme vyloženě jako tranzitní den. Naším cílem a základnou pro následující tři noci, se stává obec Obervellach a příjemný rodinný Landhotel Pacher. Stojí přímo na náměstíčku, ale zadní strana hotelu směřuje do zahrady a končí přístřeškem, pod který jsme si mohli motorku zaparkovat! Je-li motorka v suchu a pod střechou, potěší to každého motorkáře.

Předpověď počasí na pátek nevypadá moc dobře. Dopoledne ok, v poledne má začít pršet a déšť je hlášen až do večera. Po snídani tedy rychle vyrážíme do asi 5 km vzdálené soutěsky Ragga (Raggaschlucht).

Jsme tam hned na otvíračku na 9. hodinu. Na pokladně tasíme Korutanskou kartu a rázem máme vstup zdarma! Korutanskou kartu při cestách do tohoto jihorakouského regionu pořizujeme vždy. Ušetří vám spoustu peněz na vstupech a zároveň vám nabídne možnost vyzkoušet i zážitky, které by vás třeba ani nenapadly. Slouží jako skvělý podklad pro plánování dovolené, protože sdružuje ty hlavní turistické cíle a atrakce.

Ale zpět do soutěsky. Přiznám se, že jsem se do ní chystal už dlouho, ale většinou jsme v Korutanech objevovali krásy průzračných jezer a soutěska byla vždy tak trochu mimo naši trasu. Před sezónou a v 9 ráno jsme měli soutěsku jen sami pro sebe, společně s jedním párem z Holandska. 800 metrů dlouhá procházka po skvěle zbudovaných a bezpečných dřevěných chodníčcích. Nádherně čistá voda, rychle se valící úzkou soutěskou, vodopády a nespočet fotogenických míst bez lidí! Logicky vede cesta soutěskou dost do kopce a po schodech (nastoupáme asi 200 výškových metrů).

Byli jsme na to připraveni. Nechali jsme motorkářské boty na hotelu a těch 5 kilometrů jsme k soutěsce dojeli v keckách. Od konce soutěsky se k pokladně vracíme lesní cestou. Pohled na nedaleké hory, zahalené do temných mraků s provazy deště, nás nutí přidat do kroku. Zpět k hotelovému přístřešku dojíždíme s prvními kapkami deště. Ten přišel proti předpovědi o hodinu dříve, ale zase vydržel až do večera.

V sobotu hned po snídani vyrážíme směr Heiligenblut, odkud vede cesta na Grossglockner. Cestou vyfotíme vodopád a pomalu nedám levou ruku na řídítka, jak zdravím ostatní motorkáře. V Heiligenblutu i my fotíme jeden z nejfotografovanějších kostelů Rakouska. Na železnou knihu úmrtí na Grossglockneru, která je na přilehlém hřbitově se chceme podívat až při cestě zpátky (bohužel byl při zpáteční cestě na hřbitově zrovna pohřeb, tak jsme tento bod programu vynechali). Podle navigace odbočujeme vpravo do kopce a najíždíme na Grossglockner Hochalpenstrasse. Jde o zpoplatněnou silnici (motorka 30,- Euro, auto 40,- Euro – celodenní vjezd). Projedeme nejdříve na vyhlídku Franz-Josefs-Höhe. I když je polojasno, vrchol nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru (3798 m n. m.) je skryt v mracích.

Pohled na mizející ledovec je skličující. Bude-li ubývat tímto tempem, už tu moc dlouho nebude. Vracíme se zpět a pokračujeme přes hřeben do Salcburska směrem k Zell am See. Cestou na vrchol vjíždíme poměrně brzo do mraků. Mlha, viditelnost sotva pár metrů a teplota klesla na 4°C. Zapínám vyhřívání rukojetí a sedla. Manželka si na místě spolujezdce topí do sedačky už dávno! Na salcburské straně dotankujeme a na stejnou vstupenku se vracíme stejnou cestou do Korutan. Ač tudy jedeme o pouhých 30 minut později, mraky jsou už jen vyloženě na vrcholu. Zima sice zůstala, ale skrz mraky občas probleskuje sluníčko a výhledy na okolní hory stojí za zastávku. Já si užívám průjezdy zatáček, manželka spíš ty výhledy.

V neděli ráno vyklízíme pokoj, naložíme věci na motorku a vyrážíme na Malta Hochalmstrasse (opět s Korutanskou kartou zdarma). Ta je z pohledu řidiče techničtější, protože je užší a do zatáček není tak vidět. Několikrát se čeká na semaforu, než projedou auta a motorky z protisměru.

Pohledem spolujezdce je zelenější, protože cesta vede v nižší nadmořské výšce a projíždí se tak více lesem. Závěrečný výhled na 200 metrů vysokou přehradní hráz a hladinu přehradního jezera, spolu se zasněženými vrcholky hor je úchvatný.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Landhotel Pacher - příjemný rodinný hotel s výbornou kuchyní. Lze objednat polopenzi, u snídaně si vyberete ze dvou jídel nabízených k večeři. Pokoj hezky voněl dřevem, patrně z dřevěné podlahy.

A pro motorkáře nejdůležitější věc - možnost zaparkovat motorku pod střechu! Kdo by měl to srdce, nechat ji moknout půl dne na dešti.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celý výlet byl parádní. Řidiči si logicky nejvíc užijí horské silnice plné zatáček a nádherné výhledy na okolní hory. Na soutěsku Ragga jsem se těšil snad 10 let, a protože jsme ji měli vážně téměř sami pro sebe, užili jsme si ji dokonale a určitě vám ji vřele doporučuji.

Video z cesty: https://www.youtube.com/watch?v=p1osr5WjWoE