Na nejkrásnější vyhlídky v Saském Švýcarsku.

Kam a jak jedeme?

Výlet do pískovcových skal národního parku Saské Švýcarsko, přes Svaté schody na Vyhlídky Carolafelsen, Frienstein, Kipphorn a na rozhlednu na Groβer Winterbergu.

Za čím jedeme?

Brzy po ránu vycházím ze Schmilky. Ještě potemnělým údolím stoupám lesní silničkou pod hřeben pískovcových skal. Odbočuji po žlutě značené cestě údolím Heringgrund ke Svatým schodům. Cesta se mění ve stezku, která začíná prudce stoupat. K usnadnění výstupu jsou zde zabudovány schody z pražců. Ze začátku jsem je počítal, ale když jich bylo přes 200 tak jsem přestal. A to jsem byl ještě na úpatí skal a před sebou Svaté schody. Stezka se klikatí ve spáře mezi skalami. Schody jsou střídány dřevěnými a železnými žebříky. Z informační brožury jsem se dočetl, že je zde přes 900 schodů, které překonávají převýšení 190 metrů. Pěkně zpocený jsem vyšel na rozcestí s modrou značkou, po které jsem pokračoval do prava na hlavní vrcholovou cestu. po chvilce jsem došel na další rozcestí odkud vede odbočka na Vyhlídku Carolafelsen. Množství rozeklaných skal na vrcholu skalního bloku skýtá nádherný výhled na protější věže Schrammsteine, na Falkenstein a na stolovou horu Groβer Zschirnstein. Po odpočinku a pokochání se výhledem se vracím zpět na rozcestí. Po vrcholové cestě pokračuji směrem na Groβer Winterberg. Z cesty jsou časté krátké odbočky na okraj skal, odkud se nabízejí stále nové a kouzelné výhledy na blízké i vzdálenější okolí.

Na dalším rozcestí odbočuji do leva na hrádek Frienstein s jeskyní Idagrotte. Krátkým strmým sestupem úzkou roklí se dostávám k hezké studánce. Bohužel voda není pitná. Od studánky je to kousek do kopečka k osamělému velkému skalnímu bloku, na kterém v minulosti stával strážní hrádek. Šipka na skále ukazuje další směr cesty k jeskyni. Cesta obchází skalní blok přes zřícené balvany a směřuje do úzké průrvy se zaklíněným velkým kusem skály. Navazuje velmi vzdušný traverz po úzké rampě ve stěně. Cesta je jištěna madly zabudovanými ve skále. Přes ostroh se cesta prudce stáčí na vyhlídkovou plošinu a k jeskyni. Jeskyni tvoří dvě velké skalní dutiny propojené nízkým průlezem. Přední část je částečně zavalená spadanými balvany. Z vyhlídky je kouzelný výhled na blízké skalní útvary, na severní a východní část Saského Švýcarska. Krásné místo na odpočinek, svačinu a kochání se přírodou. Stále přicházejí stále noví a noví výletníci. Je čas pokračovat. Vracím se stejnou cestou ke studánce a po schodech nahoru. Pokračuji pohodlnou cestou a najednou přicházím do míst, kde je les napadený kůrovcem. Smutný pohled na stojící suché stromy. Míjím Historické rozcestníky a přicházím na vrchol Groβer Winterbergu k horskému hotelu s rozhlednou. Je zde možno se dobře občerstvit, ale ceny jsou pro nás o dost vyšší než jsme zvyklí. Volím tedy rozhlednu. Výhled mě opět nezklame. Nádherný výhled na blízkou zalesněnou krajinu s pískovcovými skalami, nedaleký Růžovský vrch, na vzdálenější vrcholky Českého středohoří, vysílač na Bukové hoře, rozhlednu na Jedlové, Děčínský Sněžník a ještě vzdálenější Ještěd a Bezděz. Vedle hotelu je malý baráček, který slouží jako informační centrum národního parku.

Po prohlídce scházím po silnici a po chvíli odbočuji na další nádhernou vyhlídku Kipphorn. Je zde mnoho turistu, kteří posedávají na skalkách a kochají se přenádherným výhledem na blízké skalní věže, do kaňonu Labe a na vzdálenější stolové hory.

Vracím se zpátky na silnici a po ní ještě kousek zpátky , na zeleně značenou cestu, která vede do Schmilky. A zase schody, množství schodů, tentokrát dolů, což je ještě náročnější než výstup. Schody jsou specialitou Labských pískovců. Po překonání skalních útesů pěšina schází do lesa a mění se v širokou cestu vydlážděnou velkými kamennými kvádry. A to jsem již na okraji Schmilky. Scházím úzkou silničkou prudce spadající k Labi. Najednou mě upoutá krásná vůně čerstvě pečených koláčů. To zrovna míjím obnovený vodní mlýn a malou domácí pekárnu. Podle tradice se zde mele mouka a peče podle starých receptů. Je možné nakouknout a samozřejmě ochutnat. Málo kdo odolá.

Konec pěkného výletu. Zbývá ještě cesta do Hřenska na autobus.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Spoléhal jsem se na vlastní zásoby. Možnost občerstvení je v horském hotelu a pak ve Schmilce

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherné skalní Vyhlídky, kouzelné výhledy do KRAJINY. Udržované a dobře značené cesty.

Ostatní informace

Expozice v informačním centru je volně přístupná.