Po dřevěných schodech a žebřících na skalní vyhlídky.

Kam a jak jedeme?

Výlet do Saského Švýcarska do oblasti Schrammsteine.

Za čím jedeme?

Vycházím z nádraží v Bad Schandau. Procházím lázeňským městečkem, pokračuji okolo aguaparku Taskana, historického 50 metrů vysokého osobního výtahu do Ostrau až do městské části Postelwitz.
U historického kamenného rozcestníku odbočuji na žlutě značenou cestu. Cesta přechází údolní silničku a prudce cik-cak stoupá po dřevěných schodech na terasu prvního patra skalních stěn, odkud pokračuje mírným stoupáním k turistickému rozcestí Schrammtor.
Po modré a po dalších schodech vcházím do Velké brány Schramm, do úzkého zaříznutého průchod mezi skalními stěnami západního konce Schrammsteine. Za Velkou bránou se cesta kroutí pod skalními stěnami. Na dalším rozcestí odbočuji na jednosměrnou cestu Wildschűtzensteig vedoucí na hřeben Schrammsteine.
Dřevěné schody střídají žebříky, ty pak zase schody a tak to pokračuje úzkými skalními roklemi a komíny až na vrcholový hřeben. Odtud kousek doleva na vyhlídku Schrammsteine.
Kouzelný panoramatický výhled do údolí Křinice, na skalní věže Falkenstein a Torstein, na pevnost Königstein, stolovou horu Lilienstein a do údolí Labe. Po krátkém odpočinku se vracím kousek zpět a po zeleném kolečku sestupuji po schodech a žebřících na širokou lesní cestu Zeughausweg, kterou později opouštím žlutě značenou cestou Malerweg.
Ta vede do úžasného skalního kotle Kleiner Dom. Je to divoký a romantický údolní konec Opičích kamenů/Affensteine/ obklopený kolmými stěnami skalních věží. Odtud Malerweg po Kleine Domstiege prudce stoupá po schodech a žebřících na náhorní plošinu.
Z okraje věže Domeker je úžasný výhled na samostatně se tyčící věž Falkensteinu, na Lilienstein a na rozeklané stěny Opičích kamenů. Vyhlídky nejsou zabezpečeny zábradlím a tak je zde potřeba větší opatrnosti při kochání se výhledem a fotografování.
Téměř vrstevnicová cesta označená jako Obere Affenstein promenade pokračuje po horní hraně spodního patra skal. Kdysi to bývala vyhledávaná vyhlídková cesta, dnes výhledu zabraňují vzrostlé stromy. Přesto občas se otevírají úžasné pohledy na protější stěny a rokle Opičích kamenů.
Na rozcestí jsem opustil Malerweg a pokračoval po červené okolo další skalní vyhlídky s výhledem na Groβer Winterberg, do údolí Heringsgrunt a údolí Labe. U dalšího rozcestníku odbočuji na neznačenou cestu. Krátký sestup po schodech úzkou roklí ke skalnímu bloku Freinstein.
Na jeho vrcholu v minulosti stával hrádek. Šipka na skále ukazuje směr k vyhlídkové plošině a jeskyni Idagrotte. Cestička vede mezi zřícenými pískovcovými bloky a úzkou průrvou se zaklíněným balvanem vychází na úzkou pěšinu po rampě ve skalní stěně. Velice vzdušný traverz je jištěn držadly na stěně. Pěšina se stáčí za ostroh na vyhlídku a k velké jeskyni.
Další kouzelný výhled na okolní skalní útvary, na zalesněnou východní část Saského Švýcarska, na hluboké údolí Kleiner Zschand pod námi. Po prohlídce jeskyně se vracím zpět před Freinstein a po Mittelwandesteig se vydáván na Kleiner Winterberg. Pěšina opakovaně mírně stoupá a klesá ve svahu nad prvním patrem skal. Z okrajových skal se otevírají vyhlídky na Freinstein a údolí Kleiner Zschand.
U Winterbergspitze pěšina schází po schodech na červeně značenou cestu. Po ní se vydávám na hřebenovou cestu směřující na Groβer Winterberg. Cestou jsem marně hledal odbočku směřující k pavilonu na Kleiner Winterbergu. Ten však leží v jádrové zóně národního parku Saské Švýcarsko a je veřejnosti nepřístupný.
Z vrcholu skalní stěny Wappen se otevřely další nádherné výhledy na pískovcové věže a velké množství bočních roklí na protější straně údolí. Široká mírně stoupající cesta Unterer Fremdenweg je dlážděná pískovcovými kameny. V minulosti to bývala velice vyhledávaná promenádní cesta k pavilonu na Kleiner Winterbergu.
Na rozcestí Reitsteig/Abzweig odbočuji na Groβer Winterberg. Mám smůlu, je pondělí a tedy horský hostinec i rozhledna jsou zavřené. Občerstvení tedy jen ze zbylých vlastních zásob.
Po červené se vydávám na další vyhlídku Kipphornaussicht. Vyhlídka je zabezpečena zábradlím. Je zde stůl a lavice umožňující příjemný odpočinek spojený s kouzelným panoramatickým výhledem na Saské Švýcarsko a do nádherného kaňonu řeky Labe. Z vyhlídky kousek po silnici a pak prudší sestup roklí do Schmilky a dál po silnici do Hřenska na autobus.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou jsem se spoléhal na vlastní zásoby. První možnost občerstvení byla až ve Schmilce v kiosku u cesty. Dokonce zde měli českou černou desítku Březňák.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherná krajina pískovcových skal, kouzelné výhledy.

Ostatní informace

Je zde plno značených i neznačených cest, které je možno různě kombinovat.