Novoroční povinnost v Městském lese

Kam a jak jedeme?

Co se plánovaného novoročního programu týče, měl jsem dlouhodobě jasno. Ráno vyrazíme na Senovou – tedy na tradiční novoroční výstup na Háj – a cestou zpět se zastavíme na Koupáku, kde si dáme česnečku a pivo. Proto jsem také v malé turistické anketě zapadl do početné skupiny těch, kteří uvedli, že na Nový rok půjdou někam do přírody na výlet či procházku. Moje drahá žena, podporována několika dalšími nezodpovědnými jednotlivci, však hlasitě protestovala s tím, že coby rekonvalescent mám odpočívat a ne se huntovat pobíháním po kopcích s rozhlednou a recipročním ochutnáváním slivovice od známých, kterých vždycky cestou potkáme více než dost. A nakonec – s malou pomocí Boží – zvítězila. první den nového roku vstáváme totiž kolem půl deváté a venku je opravdu hodně škaredě (tento článek píšu 5. ledna a za poslední týdny si sluníčko pamatuji jen z předposledního dne loňského roku). Vrchol Senové je v husté mlze a na silnici i chodnících se šedě lesknou kaluže jako mastná oka na polévce. Taková cesta opravdu neláká, ale vzdát se nechci. A tak se dohodneme, že desátá definitivně rozhodne. Rozhodla, protože v té době už byly v husté mlze dvě třetiny oblíbené „kopie Vesuvu“ nad Šumperkem a vypadalo to, že situace se bude i nadále zhoršovat.

Po obědě už ovšem nevydržíme a rozhodneme se, že alespoň na chvíli ven vyrazíme. Z domu to máme nejblíž do Městského lesa, a tak se vydáme smerem k Tulince. Žádný konkrétní plán trasy nemáme a hodláme to nechat jen a jen na počasí a naší okamžité náladě. Můžeme to koneckonců pojmout jako poznávací „zájezd“ venkovní nenapodobitelnou galerii neúspěchů a omylů šumperských radních. Podívejte se Doprava, vážení. Toto nehostinné místo je legendární šumperský Kotel. Závodní dráha, kde místní borci získávali mistrovské tituly v motokrosu i sidecarcrossu (ať využiju obě jazykové možnosti), kde stávala nesčetnými hosty navštěvovaná Družstevní chata i pozdější Koliba. Prostor, kde mělo stát známé skokanské centrum šumperského rodáka - a olympijského vítěze - Aleše Valenty, kterým se dnes chlubí ve Štítech. A Šumperku zůstalo – po dohodě radnice a strany vodníků – jedno velké … však víte. A teď se podívejte doleva, přátelé. Ta odporně zarostlá prostora s rozpadajícími se budovami je areál Sanatorky. Zařízení, které bylo – a mělo opět být – sanatoriem alpského typu a světového věhlasu, se díky nenažranosti několika jedinců stalo zdevastovanou kulisou pro natáčení hororových klipů. Smutné, že ?

Za čím jedeme?

A jdeme dál. V lese mezi sanatorkou a Tulinkou nás mají už od začátku prázdnin čekat výtvory ze Šumperského dřevosochání 2013. Kdepak jim je asi konec ? Netuším, ale na slibované místo určení nikdy nedorazily. Čekají nás však Městské studánky. Tak se totiž nazývají vybetonovaná místa s různými skružemi, které ze všeho nejvíce připomínají kanály. Hodně žalostný výsledek. Peníze se ovšem utratily, takže na příslušných místech velká spokojenost. Celkem by mě zajímalo, kdo má na všech těchto přehmatech hlavní podíl. Přitom lidi máme na radnici opravdu šikovné a pracovité jako včeličky – ne každý by přece například bez problémů stíhal práci starosty, senátora, dozorčího radního a pedagoga na částečný úvazek v jednom. Ale už jsme na Tulince. Místo někdejšího oblíbeného sálku, kam se chodilo ze Šumperka tančit (to už ovšem ani já nepamatuji), tady dnes najdete rozcestník s ohništěm a otevřeným odpočivadlem. A tady musím určit kam dál.

Vydáme se tedy po modrozeleném souběhu do mírného stoupání. Nepravidelně potkáváme podobně postižené jednotlivce i skupinky, takže je zřejmé, že TV seriály ještě všude nezvítězily. Po nějaké době se TZ rozdělují a my zůstaneme věrni zelené. A po ní dojdeme – kolem zříceniny transformační věže - až k bývalému městskému lomu. Celou jeho podkovu si obejdeme a nejsme tu sami. Nějaká rodinka právě likviduje posezení po špekáčkové svačince. Udělám pár fotek, ale počasí je opravdu odpudivé. Prostě mokro kam se podíváš. Opustíme tedy lom a zkusíme to ještě kousek po zelené. Dojdeme k rozcestníku Nad lomem a vzdáváme to. Mlha s každým výškovým půlmetrem houstne a cesta k Městským skalám nebo dokonce ke skále Voštinové by rozhodně nebyla radostí a potěšením. A tak se vrátíme k lomu a po žluté TZ se vydáme směrem ke skalám Kokeším. Pod hlavní skálou (v místě, o kterém jsem již na Turistice psal a kde stále chybí část směrovníků, takže žlutá pořád volně přechází v červenobílé psaníčko) přebírá vůdčí roli Martina. Rozhodne, že na Kokešovi jsem si dost zafotil v roce nedávno ukončeném, že tam bude stejně kluzko a že zkrátka vyrazíme dál po psaníčku. Žádná diskuze se pochopitelně – a demokraticky - nepřipouští.

Jestliže doposud bylo mlhavo a šedo a i z fotografií září jen různé mechy, rzi a choroby stromů, které se oděly do signální zelené, tady už je vysloveně jako v někdejším Bronxu nebo dnešním Detroitu – tedy hodně černo. Jsme celkem rádi, když tento smutný úsek necháme za sebou a sestoupáme na lesní cestu, která nás zavede k „Zeleným skalám“. Pár fotek, poslední lesní úsek a přes pole se vydáváme k bývalému kravínu, tedy k dnešním stajím šumperského J.O. Vezmeme to přes louku a za mokré a zabahněné boty jsem Martinou jistý úsek cesty spravedlivě peskován. Zachrání to až doma grog a skutečnost, že jí botky zcela dobrovolně a rád vydrhnu dočista do čista. A dobrý pocit z toho, že i v tom nečase máme první letošní kilometry zdárně v nohách už nám nikdo nevezme …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Celá výprava trvala něco přes dvě hodiny, takže jsme vydrželi bez občerstvovacích stanic. Cestou stejně žádné nejsou. Pro přespolní přichází do úvahy jak velký výběr různých zařízení v Šumperku, tak - od Tulinky nedaleké - Nové Domky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V první řadě musím udat hodnotu zápornou: absolutně se nám nelíbilo počasí. Jestli bude platit známé rčení "Jak na Nový rok - tak po celý rok", máme se opravdu letos na co těšit (a zatím to - alespoň v Šumperku - platí na 100 procent). Z tohoto důvodu vynikají plusová body: dokázali jsme se zvednout a jít se trošku protáhnout do přírody. To nám snad také vydrží.

Ostatní informace

Výlet to byl zcela beznákladový, protože díky mokru v botkách jsme ani na to tradiční novoroční koupákovské pivo nakonec nezašli. Využiji tedy tohoto prostoru alespoň k tomu, abych všem čtenářům, dopisovatelům i redakci Turistiky popřál hodně štěstí, zdraví a úspěchů v celém novém roce 2014.