Obří skály – mírně větrné

Kam a jak jedeme?

Když jsem absolvoval zmíněnou výpravu, posloužil k Dopravě vlakový dopravní prostředek. Důvod byl jednoduchý, něco ušetřit ve vzdálenosti, další část totiž byla absolvována na kole a pak už vše ostatní na tomto prostředku. Nicméně hlavním cílem jsou skalní útvary nad Ramzovským sedlem a tam převážná část výletníků nejraději míří pěšky.

Za čím jedeme?

Když v 80. létech minulého století v okolí Ramzové probíhala těžba, většina výletníků či turistů byla překvapena, co že nejdřív dřevorubci a vzápětí vichřice odkryli v západním svahu Šeráku. Obří skály, jak se útvary nazývají byly dlouho skryty ve vzrostlém lese, takže kromě pár zasvěcenců o nich široké masy příliš nevěděly. Na rozdíl od takových Petrových kamenů nebo Vozky je totiž absolutní výška skal něco přes 1000 m n.m. (1082), tudíž jsou ukryty pod horní hranicí lesa.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože samotným východištěm k Obřím skalám je osada Ramzová ve stejnojmenném horském sedle, je výběr z občerstvoven v horském středisku nepřeberný, vzhledem k blízkosti výchozího bodu se nabízí restaurant Kaťuša, nebo bufet, spíše restaurace, u dolní stanice lanovky na Šerák.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Přístupové trasy od Ramzové jsou v podstatě dvě, obě jsou značené zelenou barvou. Jednou z nich je pěší trasa kolem Vražedného potoka, jde o poměrně náročnější výstup, z Ramzové se totiž musí sestoupit o pár výškových metrů a následuje poměrně strmý výstup podle zmíněného vodního toku. Nicméně za vytrpěné úsilí může být turista pohledy na krásnou horskou bystřinu. A co že se za drsným názvem skrývá? Za 30tileté války se v okolních lesích ukrývali obyvatelé před Švédy, někteří měli ale smůlu, žoldnéři úkryty objevili a co následovalo se dá domyslet.

Malou vzpomínku na Vražedný potok ovšem i ze zimního období, ondy nám nějaký kamarád poradil, že by na běžkách mohl být výstup na Šerák tímto směrem zajímavý. Zajímavý byl, ovšem při vzpomínce na onoho „přítele“ nás přepadávaly vražedné choutky.

Tentokrát ale mířím poněkud jinou trasou, jak už jsem poznamenal, vlak mě vezl na Ramzovou s kolem (znalec ví že to nemohlo být letos). Jednoho značně pokročilého podzimního dne se totiž počasí natolik zaskvělo, že přineslo velmi teplý a slunečný den.

Z Ramzové kolem lanovky vede pod Obřáky zelená cykloznačka 6208, a protože to je asfaltka, je k přiblížení velmi příjemná. Musí se ovšem rovněž překonat nějaké výškové metry, není to ale taková pálka jako přes Vražedný potok. Asi po třech kilometrech se cyklotrasa setká se zelenou pěší, k tomu sem přichází i modrá pěší značka od Horní Lipové a jejich souběh pak využijeme k výstupu ke skalám.

U křižovatky je k radosti turistů srubový přístřešek a ten se hodí i ke schování bicyklu. Nahoru pak po vlastních.

Obří skály jsou mohutnou skalní hradbou, ani ne tak do výšky (proto v lese nebývaly vidět), zejména ale do délky. Jednotlivé skály se táhnou v severozápadním úbočí Šeráku v délce více než 1,5 km, vlastně tvoří jakousi páteř samotné hory, která je prvním výrazným vrcholem Jesenického hřebene, zde přesněji Keprnické klenby. Od zmíněného rozcestí je k vrcholové části skal asi kilometr poměrně svižným výstupem. Geologicky jsou skály tvořené celkem běžným staurolitickým svorem, tedy hmotou, které můžeme v této části Jeseníku vidět více než dost. Čím jsou ale skály zajímavé, je ale zejména jejich geomorfologie. V nejvyšších místech skalního pásu se dají skutečně najít útvary, které mohou zejména v mlžných dnech připomínat zkamenělé postavy, je docela možné že když do lesa přišli první objevitelé a narazili na skalní sruby (jak se takovým útvarům říká), mohli v nich vidět i obry.

Ačkoliv jiná pověst praví, že skály zde vytvořili dva různí obři, kteří se sázeli, kdo dohodí kamenem dále.

Po té co bylo okolí skal vyholené, najednou se v Jeseníkách objevilo skvělé výhledové místo. I snad kvůli tomu nebylo okolí skal znovu osázeno novými stromy a skály byly ponechány víceméně vlastnímu osudu. Dnes sice okolí skal pomalu zarůstá, ale díky značně extrémní poloze probíhá zalesnění velice pomalu. Zmíněný výhled není sice kruhový (na východě máme masiv Šeráku), ale výletníka jistě zaujme skvělá vyhlídka na celou Ramzovou, Rychlebské hory, na Lipovou nebo i k Jeseníku. Asi nejpěknější je výhled z mohutné skály v nižší partii Obřích skal, na ty obry se leze asi hůře, ale spodní skála je vcelku dobře přístupná díky patrné pěšině.

I odtud může pozorovatel odhadnout do jaké dálky (spíše hloubky) se pás skal táhne. Kdo někdy pokračoval modrou TZ dál na Šerák ví, že skály pokračují u tam, jsou ale stále skryté v lese, protože ten už je součástí NPR.

Ostatní informace

Jak si čtenář zřejmě povšimne, krásné počasí měl na svědomí čerstvý až prudký vítr z jižních směrů. Díky němu byla i slušná viditelnost a právě proto se nevyskytuje mlha typická pro podzimní inverzi. Za výstup na skály se nic neplatí, výdejem je tedy jen cena za Dopravu, kterou mi ovšem poněkud zlevnilo kolo při zpáteční cestě (do Bělé a přes sedlo). Ovšem protivítr na zpátečním směru už tak příjemný nebyl, naštěstí ale šlo o poslední den před změnou letního času, tak se to dalo stihnout za světla....

A malá ukázka jak takový vítr vypadá:

https://youtu.be/C1FOHNukCQM