okolí Blatné

Kam a jak jedeme?

Každoroční Jarní výprava s kamarády se odehrála podle Petrových regulí. On byl na řadě s výběrem a volil okolí Blatné, kde kdysi dávno sbíral podklady pro diplomku. Bydlení jsem sehnal v Mačkově, ten se nachází tak dva kilometry jižně od Blatné.

První cesta byla samozřejmě do Blatné. Z Mačkova to není po silnici daleko a po návštěvě obchodu za účelem lehkého doplnění zásob (třeba cigarety) jsme byli co by dup u zámku. Ten je pěkný, ale mnohokrát fotografovaný. Spíš mě zaujal protější ovocný zámecký lihovar.

Než jsme vpluli do KRAJINY, ještě jsme na náměstí posvačili v restauraci. Petr měl v tu dobu narozeniny, tak nás, jako každý Rok zval. Moc jsem tomu nedal, ale česnečka byla dobrá.

Cesta vedla oficielně po zelené, ale Petr prohlásil, že zná zkratku, vrátili jsme se tedy kolem zámku, a po silnici se vydali k západu. Naštěstí mi ráno pan domácí podal nějakou podrobnější mapu. Za těch pár desítek let se to tu poněkud změnilo, z cesty, po které chodil Petr ze stanice u rybníka Velký Pálenec do Blatné na autobus či na pivo, se stala frekventovaná silnice, a on se po pár stech metrech chtěl vracet. Pomocí té mapy jsem ho přesvědčil, že když půjdeme dál, po dalších pár stech metrech překročíme železnici, a až za ní se dostaneme na tu správnou zelenou značku, která vede k místům jeho mládí nejkratší cestou. Bylo to tak, první kousek zelené vedl po silnici, ale už se tu začala projevovat zdejší typická krajina s remízky a stromečky v polích.

Za chvíli jsme už mohli opustit silnici a vnořit se do lesa. Jen na kraji té lesní cesty jsme potkali ceduli o zásluze EU o její vybudování. Zpevněná pravda byla, ale hlavně se to projevovalo informačními tabulkami, ze kterých jsme se pod smrkem dozvěděli, že stojíme pod smrkem. Naštěstí byl les i přesto pěkný, i občas se zajímavým výhledem.

Než jsme došli k Velkému Pálenci začalo poprchávat. Vašíkovi to v koupeli nezabránilo, Petr se na chvíli vzdálil, že se jde podívat na místo, kde zamlada pozorování prováděl, ale vrátil se opravdu brzo a přiznal se, že tam ani nedošel. Vypadal, chudák, trochu zklamaně. Mezitím přestalo pršet, Vašík se nám oblékl a přes rybník jsme viděli vesničku Vrbno. Tam nám Petr sliboval hospodu. Napřed jsme museli přejít pěkně dlouhou hráz. Petr tam chtěl zachytit potápku roháče, ale byla trochu mimo rozumný dosah. Já se spokojil s malebným kamením, které čnělo nad hladinu. Hospoda ve Vrbně přežila všechno, co se od Petrových studentských let přehnalo a čerstvý důchodce se mohl zase tvářit spokojeně, že něco se přeci jen nemění. Ale nevydrželo mu to. Posilněn pivem a sojovým sukem (Vašek ho v obchodě objevil, nakoupil a teď rozdával. I já si dal) nás začal popohánět na další cestu. Po chvíli marného odporu jsme vyrazili. Zdržel jsem se na záchodě a už jsem kamarády viděl na obzoru. Sojový suk měl ale takovou sílu, že jsem je dokonce dohnal. Dlouho to nevydrželo. Odbočili jsme na Mračov, začalo se stoupat, suk došel a já se začal radši kochat. V Mračkově jsem kamarády zase dohnal. Rozhodli se pro nejpohodlněji vypadající cestu a ta samozřejmě nebyla ta pravá. Zašli si ale jen maličko. Dalším dílčím cílem byla vesnička Blatenka. Přibližně správným směrem vedly dvě lesní cesty, naštěstí se bylo koho zeptat. Je ale pravda, že jsem musel trochu zvyšovat hlas, abych chlapce vrátil. Oni prostě chtěli zabloudit. Dál už ale moc bloudit nešlo. Do Blatenky vedla jen jedna cesta, tam jsme se napojili na chvíli na silnici, přešli jednu křižovatku a za chvíli odbočili na polní cestu. Tady už jsme to měli, co by kamenem dohodil. A mez kolem cesty byla chvílemi malebná.

Zase jsem byl nejpomalejší, ale kamarádi na mě počkali na návsi v autobusové zastávce. Co mohli dělat, měl jsem klíče.

Za čím jedeme?

Šli jsme vlastně po stopách kamarádova mládí a zároveň poznat hodně a neprávem opomíjený kraj.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Časný oběd jsme pojali v Blatné, nijak mě to tam nezaujalo, tudíž si ani nepamatuju jméno hospody. Jinak jsme si samozřejmě vařili sami. Ubytování jsem našel na informačních stránkách města Blatná, a adresu Mačkov č.p.14 vřele doporučuji. Levné a bez chyby.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výlet pěkný, skoro jsme nezmokli, jen Petr byl změnami asi trochu rozladěn.

Ostatní informace

Vstupné jsme opravdu nikde neplatili, ani cenu vstupu do zámku či parku jsme nezjišťovali.