Opava a Opavsko; jen to nejlepší

Kam a jak jedeme?

Přesto, že opavské Slezsko máme poměrně blízko, cílem našich výletů se zase až tak moc často nestává. A hned na úvod je potřeba si přiznat, že je to z naší strany chyba. Koneckonců název jedné úspěšné výstavy pražské NG zněl „Slezsko – perla v koruně české“ (objemný katalog jsem pak celý den vlekl Prahou až do stavu jistého vyčerpání). A byl to název celkem výstižný.

A tak jsme jednou stanovili srpnový termín, nastartovali spalovací motor a vyrazili na celodenní výlet. Počasí nám sice nijak přehnaně nepřálo (jen 50 odstínů šedi a sem tam troška běloby), ale i tak se jednalo o výlet vysloveně vydařený. Bonusem navíc byl fakt, že absenci řidičského průkazu jsem v peněžence objevil nějakých 80 km od cíle a – protože střídat nikdo nemohl – i tak jsme domů dojeli v klidu a v pohodě.

Za čím jedeme?

Prvním - a současně hlavním - cílem naší cesty se stala Opava, více než padesátitisícové historické město na stejnojmenné řece a někdejší centrum Opavského knížectví i Slezska. Proto se nelze divit, že zdejší „nabídka dne“ je více než pestrá a museli jsme hodně vybírat a „seškrtávat“. Nakonec jsme se šli podívat na katedrálu Nanebevzetí Panny Marie se 102 m vysokou věží a interiérem s barokním mobiliářem (chrám je současně označován jako stavba ve stylu německé gotiky 14. stol. i největší stavba slezské cihlové gotiky), radnici s věží Hláska (secení budovu z r. 1903 doplňuje věž z r. 1618), Slezské divadlo (konec 19. stol.), kostel sv. Vojtěcha s jezuitskou rezidencí (barokní komplex z I. poloviny 17. stol.), Slezské zemské muzeum (neorenesanční budova zvaná Müllerův dům z r. 1895 s bývalou knížecí zahradou), minoritský klášterní kostel sv. Ducha (původně gotika, dnes barokní jednolodí), Sobkův palác (barokní, r. 1733), Blücherův palác (renesanční stavba v podobě úprav z r. 1737), dominikánský klášter s kostelem sv. Václava (galerijní prostor, původně gotika, v letech 1723 až 1733 barokizován) a Švédskou kapli neboli kapli sv. Kříže z roku 1394 (interiérové fresky z 15. stol. jsme ale neviděli).

I když to byl – už podle výčtu opavských „splněných úkolů“ - program poměrně náročný, interiérům jsme se rozhodně nevyhýbali. O to více jsme pak sice museli zhustit náš další program a změnit jej spíše na akci průzkumnou, ale i tak nás čekalo ještě velké množství míst více než zajímavých. První poopavskou zastávkou se nám staly Velké Hoštice (obec, téměř 2.000 obyv.). Minimálně barokní kostel sv. Jana Křtitele z II. poloviny 18. století a pozdně barokní, klasicistně upravený, zámek zde za vidění rozhodně stojí.          

Následují nedaleké Kravaře (město, 6.600 obyv.), v kterých je výběr památek přibližně stejný: monumentální kostel sv. Bartoloměje (velmi zajímavá Seyfriedova neogotika z let 1892 až 1896) a vrcholně barokní zámek postavený v letech 1721 až 1728 (snad podle projektu z dílny Johanna Bernharda Fischera z Erlachu nebo Johanna Lucase von Hildebrandt), který doplňuje kaple Archanděla Michaela ze 17. století.

Kravaře pak vystřídá Raduň (obec, 1.100 obyvatel) s kostelem Nejsvětější Trojice  (romanticky přestavěná stavba, jejíž historie však začíná na počátku 17. století) a romanticko - empírový zámek v podobě z I. čtvrtiny 19. století (původně se jednalo o tvrz z 15. století, která byla o dvě století později přestavěna v zámek renesanční). Zámek obklopuje romantický park se zámeckým rybníkem, a kdybychom měli jen trochu více času, tak bychom rozhodně zašli i na prohlídku. Snad příště ...

Poslední delší zastávka nás čekala ve městě Hradec nad Moravicí (5.500 obyv.). Zdejší romanticko – empírový a červeno – bílý zámek je záležitostí téměř veleslavnou. Jeho současná podoba sice pochází teprve z období let 1874 až 1891, ale historie tohoto místa začíná již hradiskem z 8. století. Bez jakéhokoliv rasistického podtextu jsme navštívili pouze Bílý zámek, ke kterému jsme si v rámci čekací doby přidali ještě strašidelnou expozici v Bílé věži. A také do kostela sv. Petra a Pavla z konce 16. století jsme neopomněli nahlédnout. Už jen kvůli renesanřnímu náhrobníku Kašpara Pruskovského z Pruskova (+ 1603) ...  

Závěr našeho výletu už tvořily jen velmi krátké zastávky v pořadí Choltice (součást obce Litultovice, nachází se zde dřevěný větrný mlýn německého typu z roku 1833), Velké Heraltice (obec, 1.600 obyvatel, renesančně – barokní zámek v podobě úprav z přelomu 17. a 18. století, jehož historie se píše již od 14. století) a Janovice, které se však nacházejí již mimo Opavsko a nejsou proto ani součástí fotogalerie k článku (dnes část Rýmařova se 750 obyvateli a renesančně – barokním zámkem).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností se cestou nabízí více než dost. My si tentokrát vybrali stravovací pauzu až v Hradci nad Moravicí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Celý výlet byl skvělý a velmi špatně se hledá nějaká chybička. Navíc nabídka byla skutečně pestrá a viděli jsme toho opravdu hodně. Něco z toho dokonce poprvé a pár věcí zatím také naposledy. Kvalitativní prim hrály stavby, ve kterých jsme našli i něco z milované gotiky, kvantitativní pak stavby romantické ze závěru 19. století. 

Nelíbilo: Pokud bychom chtěli být hnidopichy, tak by nevadilo lepší počasí (neovlivnitelné, navíc meteorologové slibovali něco jiného) a lehce odlehčený program (musím připustit, že jsem to trošku asi přehustil, ale když už jsem i řídil a ostatní odpočívali ...).

Ostatní informace

Vstupné jsme platili jen v opavském Zemském muzeu (současná cena 100 Kč) a v Bílém zámku („naše“ Hostinská apartmá jsou dnes za 120 Kč, I. okruh pak přijde na 160 Kč) i Bílé věži (60 Kč) patřící do zámeckého komplexu v Hradci nad Moravicí.

Zcela na závěr ještě jedná poznámka: Informace k tomuto tipu na výlet jsou aktuální, ale do fotogalerie jsem zcela úmyslně vybral pouze skeny fotografií 13 x 9 cm ze srpna roku 2007, kdy jsme tento výlet uskutečnili přesně v popsané podobě. A to i přesto, že jsme některá z těchto míst následně znovu navštívili i nafotili, dokonce za nesrovnatelně lepšího počasí.