Ostaš a Kočičí skály – turistika

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

První pohledy na trase

První výhledy

Cesta k bludišti

V Bludišti

Vyhlídka na skalní útvary Medvědi a Raněný sokol

To jsou snad ti medvqědi

Skalní útvar Čertovo auto

Skalní věž Sfinga

Skalní věž Cikánka

Vrchol Ostaš - vyhlídka

Zpáteční cesta

Zpáteční cesta - opět bludiště

Cesta do Sluje českých bratří

Ve Sluji českých bratří

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (49 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Vyjeli jsme si do Broumovska, oblasti, kterou známe jen z povídání a z obrázků. Nyní to tady chceme trochu víc poznat. Tři výlety jsme si udělali v Broumovských stěnách. Samozřejmě nesmíme vynechat Ostaš a nedaleké Kočičí skály.

Za čím jedeme?

Oboje se nachází se zhruba 4,5 km severozápadně od centra Police nad Metují, cca 12 km západně od Broumova.
Ostaš (název je odvozen od sv. Eustacha, patrona myslivců a lovců) je osamocená stolová hora (700 m), která převyšuje zhruba o 250 m okolní terén. Když ji jednou uvidíte, tak už ji poznáte snad vždycky. Vrcholová plošina je asi 550 metrů dlouhá a 400 metrů široká, lemují ji souvislé skalní útvary i samostatné věže až 40 m vysoké. Ve východní části této plošiny se vytvořilo malé skalní město, zvané Horní labyrint (také Skalní bludiště), kde jsou i pseudokrasové jeskyně. Na úpatí hory jsou obrovské balvany a balvanová moře. Na severovýchodním svahu jsou kvádrové pískovce, které tvoří další skalní město, zvané Dolní labyrint, a které navazují na přírodní památku Kočičí skály. Tady pískovcové skály dosahují jen 20 metrů.

Na sever od Ostaše je ještě skalnatý vrchol Hejda (626 m), kde nejsou turistické trasy. Na mapě je však několik cest vyznačeno. Mezi těmito vrcholy je hluboké údolí potoka Klučanky.

Ostaš je přírodní rezervace, která byla vyhlášena r. 1956. Zaujímá plochu 29,5 ha a slouží k ochraně zalesněné vrcholové části stolové hory i geologické a geomorfologické stavby území. Kočičí skály jsou přírodní památka, která byla vyhlášena r. 1956. Zaujímá plochu 8,26 ha a slouží k ochraně ekosystému lesů a geomorfologicky významných útvarů.

I když oblast nikdy nebyla obydlena, stávala se často úkrytem pro okolní obyvatele. R. 1421 byl pro ně však osudným. To se zde ukrývali před Zikmundovými křižáky. Ti nejdříve vyplenili a zapálili nedalekou Polici nad Metují, obyvatelstvo povraždili. Jeden zrádce, aby si zachránil svůj život, jim vyzradil, kde jsou ostatní ukryti. Ti vtrhli tedy i na Ostaš, prostý lid shazovali ze skal, věšeli na stromy. Nikdo před nimi neunikl. Zrádci nakonec sťal hlavu kat.

Ochranu zde nalezli i čeští bratři. Jejich skrýš z r. 1627, nyní známou pod názvem Sluj českých bratří, objevil na začátku 20. let 20. století A. Krtička, propagátor turistiky a knihkupec z Police nad Metují.

Ostaš a Kočičí skály patří k jedním z nejnavštěvovanějších míst CHKO Broumovsko. Zaparkovat se nechá na placeném parkovišti v osadě Ostaš, kde je několik typických chalup, kemp s možností pronajmout si chatky, kamenná kaple z r. 1859 a restaurace s možností venkovního posezení. Jen kousek od restaurace je rozcestník pěších tras i cyklotras.

My jsme nejdřív vyrazili po modré na Ostaš. Bylo nám jasné, že se musí do kopce, takže nás to ani nepřekvapilo. Zpočátku jsme viděli skály v dálce, dokonce se nám na chvíli otevřely i výhledy na údolí a vzdálené kopečky. Ale pak už jsme nevěděli, na kterou skálu se dřív podívat. A bludiště? To je skutečně bludiště. Jsou tam sice značky, ale stejně jsme se tam tak zamotali, že jsme nevěděli, která cesta je nahoru a která dolů. Ale tak hrozné to zase není, trochu přeháním. I po projití bludiště je na co koukat. Jednotlivé skály mají svá pojmenování. I když je k nim šipka, často tam tu podobu nevidíme. Někdy záleží skutečně jen na určitém úhlu pohledu. To však nic nebrání našemu nadšení. Na trase je i několik kamenných vyhlídek severním a východním směrem, kde jsou vidět Broumovské stěny i Krkonoše. Po dosažení nejvyššího bodu a samozřejmě poslední vyhlídky jsme se vraceli lesem středem náhorní plošiny a od Skalního bludiště zpátky k výchozímu rozcestníku u restaurace. Okruh je zhruba 3 km dlouhý s převýšením cca 150 metrů. Podle mapy. cz je trasa cca na hodinu. My jsme ji zvládli za dvě hodiny, ale měli jsme s sebou dvacetiměsičního prcka, který to skoro celé odťapal, takže jsme se mu samozřejmě museli přizpůsobit. Aspoň jsme se mohli cestou krásně kochat. Bylo na co se dívat. Překvapivé bylo, že byla neděle, v Adršpašských skalách si prý lidé téměř šlapali po hlavách, tady byl klid. Moc lidí jsme nepotkali. Možná sem přijdou odpoledne, ale to my už budeme pryč.

Z rozcestí Ostaš (rozc.) jsme se vydali po zelené na Kočičí skály. Kousek stejným směrem vede i červená, ale ta pokračuje v přímém směru do údolí potoka Klučanky. My jsme po zelené museli odbočit. Došli jsme k odbočce do památné Sluje Českých bratří. Tady jsme se s naším Tomáškem na chvíli oddělili. Dostal hrozný hlad. A tak jsme vyrazili sami. Navíc jsme byli přesvědčeni, že tento sestup pro ně není asi ideální. Chvílemi jsem měla co dělat i já. I když to není směrodatné. Ale dokonce paní s chlapcem tak 8 – 10 letým se vraceli, že to chlapec nezvládne. Takže náročné, ale krásné. Za tu dřinu to stálo. Je úžasné, co příroda dokáže.

Pak jsme samozřejmě šli dál. Cesta byla už skoro po rovině, až na pár prolézaček, cestou byly opět pěkné výhledy na skály i do širokého okolí. Cesta končí u Kočičího hradu. To je mohutný pískovcový skalní útvar o rozměrech 750 x 300 m. Je tady moc hezky. Tady jsme se sešli s mladými, kteří nesli spícího Tomáška v nosítku. Přesto se s ním při zpáteční cestě vydali do Sluje českých bratří. Chtěli to vidět, a když se chce, tak to jde. Oni jsou na to zvyklí ho takhle nosit. Zpátky se musí stejnou cestou. I tato trasa je zhruba 3 km dlouhá. I se sestupem do sluje jsme to šli něco přes hodinu. Bylo to fakt moc fajn.