Plzeňská zoologická zahrada.

Kam a jak jedeme?

Ranní zpráva o teroristickém útoku v Paříži je po ránu dosti šokující. A tak cestou na nádraží máme o čem přemýšlet. Vlak dnes odjíždí na minutu přesně, ani rychlík z Horažďovic předměstí do Plzně nemá zpoždění. Během cesty vlakem se temná obloha trochu proměnila a jsou v ní i sem tam modrá okénka. V Plzni již je vidět občas i sluníčko a vypadá to na trochu podmračený, ale hezký den. K zoologické zahradě v Lochotíně jezdí od nádraží tramvaj číslo 1 a po čtvrthodince vystupujeme na zastávce u Lékařské fakulty v Lidické ulici.

Odtud již jdeme pěšky, kdysi jistě reprezentační vilovou čtvrtí. Podcházíme Karlovarskou ulici a jsme v Lochotínském parku. Tady probíhá úklid listí, zastavujeme se u sochy zakladatele parku a poustevnické jeskyně a po chvilce stojíme před zoologickou zahradou. Zbývá zakoupit vstupenku a seznámit se se zahradou. Zoo měla Plzeň od 1926 ve čtvrti Doudlevce a od roku 1963 je ve čtvrti Lochotín. Její rozloha je 21 hektarů a součásti je i botanická zahrada. K 1. 1. 2015 chovala zahrada 1132 druhů a celkový počet chovaných živočichů byl 5972 kusů.

Za čím jedeme?

Naše prohlídka začíná v sektoru reprezentujícím australskou faunu. I když je listopad, klokanům zřejmě menší chlad i vyhovuje. Některá další zvířata dala přednost teplu uvnitř objektů. Zajímavá je expozice plazů a z některých plazů, i když jsou za pevným sklem, trochu mrazí. Setkání v přírodě s kobrou královskou by asi nebylo moc příjemné. Žlutý křovinář varuje již svým výrazným zbarvením. Naopak papoušci, to je o mnoho milejší podívání. Varani mají dnes z technických důvodů zavřeno, přesto se nám jeden za dveřmi ukázal. Fotky asi nebudou nic moc, stále se mlží objektiv a vedro nechává stopy i v kapkách potu na čele. A jsme zase venku u plameňáků. Ta jejich vznešenost je prostě dokonalá. Tučňáci Humboldtovi, to je zase parta skutečných elegánů a někteří velmi ochotně pózují před fotoaparáty. A můžeme dále pokračovat v cestě po zeměkouli. Chovaná zvířata v zahradě jsou rozdělena do skupin podle jejich původu. Procházíme Amazonií, Středozemím, dostáváme se do Asie, Severní Ameriky a pak pokračujeme Afrikou. Žirafy, to je kapitola sama pro sebe, ale tak se vlastně dá mluvit o všech chovaných tvorech. Nelze pominout parkovou úpravu zahrady, ale to je dané, že součásti areálu je i botanická zahrada. Počasí se mění každou chvíli a také sprška z nebe nás donutila vytáhnout deštník. Končíme v místech, kde jsme začali a zbývá návrat na nádraží.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V zoologické zahradě je možnost občerstvení, ale na oběd jsme si zašli až na nádraží. Je tu samoobsluha, vaří tu dobře a o pivu v Plzni je zbytečné mluvit. Prostě je jako křen a je to i vidět, jak lidem chutná. I skupina Němců začíná být trochu rozjařenější. Ubytovat se v Plzni jistě není problémem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Plzeňská zoologická zahrada, na rozdíl od jiných, dává chovaným zvířatům dosti prostoru. Je jisté, že volný pohyb v přírodě to není, ale i pohledem je možné se ujistit, že tu nestrádají. Navíc i člověk si na pohodlný život rychle zvykne a zvířata jistě nejsou výjimkou. Vlastně v současné době je to pro hodně zvířecích druhů jediná jistota, že je uvidí živé i naši potomci. Osobně se mně plzeňská zoo líbí.

Ostatní informace

Zahrada je přístupná celoročně. Od listopadu ji lze navštívit i za snížené vstupné. Vstupenka pro seniory je za pouhých 60,- Kč. A než se více jak 20 ha areál projde, tak to dá možná i tři kilometry. Jen s fotografováním je to horší. V pavilonech se objektiv stále zamlžuje a venku se zase musí hlídat dešťové kapky. Pokud se přijede autem, parkoviště je přímo před zahradou.