Po stopách Bukůvků z Bukůvky na Šumpersku

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet, který může někomu částečně připomenout legendární epochální výlet pana Broučka, popisuje nedlouhou oddechovou cyklistickou trasu, patřící mezi mé oblíbené. Na rozdíl od povídky Svatopluka Čecha nás nečeká ani návrat do 15. století ani cesta na Měsíc, ale navštívíme pamětihodnosti, připomínající jeden východočeský šlechtický rod a krásné období renesance. Tuto cestu jsem absolvoval již mnohokrát a její nespornou výhodou je například skutečnost, že se může jednat i o příjemnou nedělní předobědovou projížďku. A přitom tolik renesančních památek na jednom místě návštěvník Šumperska běžně určitě nenavštíví a možná ani v běžném průvodci nenajde. Koneckonců se jich v této lokalitě zase tolik nenachází.

Za čím jedeme?

Celá trasa výletu vede po silnici, takže ji lze absolvovat na jakémkoliv kole i motorizovaně. Do místa první zastávky se stopou Bukůvků – tedy do Postřelmova - je to ze Šumperka jen deset kilometrů. A tady nás – u zdejšího kostela sv. Matouše - čeká nevelká, ale krásná, renesanční pohřební kaple a rodová hrobka z roku 1592 (blíže viz. https://www.turistika.cz/mista/postrelmov-renesancni-pohrebni-kaple-a-hrobka-bukuvku-z-bukuvky). Hrobka, skrývající v podzemí čtyři prosklené rakve s mumiemi, je běžně nepřístupná, ale její čelní strana nabízí svým obdivovatelům renesanční architektury i tak mnoho zajímavého. Za zmínku určitě stojí zejména průčelní portál s pozoruhodnou reliéfní výzdobou a mistrovsky kovanou renesanční mříží, která prý později dokonce „stála modelem“ podobné mříži v maďarské národní katedrále, tedy v bazilice svatého Štěpána v Budapešti. Z figurální a reliéfní výzdoby průčelí bych zmínil alespoň alegorické postavy Síly a Lásky a několik rodových erbů. Na boční stěně hrobky navíc najdete informační tabuli, seznamující návštěvníky Postřelmova s historií rodu Bukůvků, která sahá až do 12. století, i s jednotlivými fragmenty nepřehlédnutelné výzdoby portálu.

Hrobku nechal postavit ještě Zikmund Bukůvka se svou manželkou Barborou, pocházející z rodu Okrouhlických z Kněnic, tedy chromečská větev rodu. Další památky, které jsou před námi již budou navždy spojovány s třemešskou rodovou větví, tedy s nejvýznamnější a nejznámější postavou rodových dějin, Janem Bukůvkou z Bukůvky a na Třemešku a jeho první manželkou Esterou Syrakovskou z Pierkova (polská obec nedaleko Opole). Tento – někdy až bezohledný pán – se narodil zřejmě roku 1555 a– na přelomu 16. a 17. století – patřil k nejvýznamnějším moravským rytířům.

Následující etapa měří necelých šest kilometrů a zavede nás do obce Dolní Studénky. Na jžní stěně zdejšího kostela sv. Linharta nalezneme dva renesanční náhrobníky, patřící Ester Sirakowske, provdané Bukůvkové, a jejích tří dětí. Čtvrté drží Ester v náručí. Renesanční funerální dílo neznámého kameníka připomíná smutné období let 1586 – 1589, kdy Janu Bukůvkovi brzy zemřely – nebo se narodily již mrtvé – čtyři děti i jeho – tehdy teprve třicetiletá – manželka. Místo – i pro většinu místních - takřka neznámé, ale určitě navštíveníhodné.

Před námi je nyní závěrečný úsek výletu. Na jeho konci nám bude umožněno porovnat pohřební podobu Ester s jejím reliéfním portrétem, pocházejícím z období, kdy jí bylo 28 let. Po ujetí asi 2,5 kilometrové vzdálenosti se před námi totiž objeví třemešský zámek. Dnešní pozdně empírová stavba nemá s původním renesančním Zámečkem zdánlivě nic společného. Pokud ovšem budovu objedete (obejdete), zjistíte, že zadní vstup do budovy je stále tvořen – a krášlen - původním renesančním portálem. Jedná se – minimálně – o nejkrásnější portál tohoto typu na Moravě. Jeho součástí je reliéfní zobrazení obou stavebníků původního zámku, tedy Jana a Ester Bukůvkových. Portál v každém případě stojí za vidění, proto doporučuji shlédnout odkaz https://www.turistika.cz/mista/tremesek-renesancni-zamecky-portal. Zámek dnes slouží jako ubytovna a přiznám se, že ani já jsem se zde necítil zcela bezpečně (blíže specifikovat však – z pochopitelných sůvodů – nebudu). V každém případě je zámecký portál skutečnou třešničkou na pomyslném dortu.

Tím ovšem naše cesta stále nekončí. Čeká nás totiž ještě pozůstatek někdejšího zámeckého parku i blízké Třemešské rybníky, kde se můžete setkat s řadou vzácných rostlin i živočichů. Tady přichází čas na cigaretku a pár fotografií.

Pro jedno dopoledne určitě stačilo. Pokud by si chtěl někdo tento cyklovýlet prodloužit, není problém. Stopy po rodu Bukůvků z Bukůvky na Šumpersku totiž najdete i v okolí Mohelnice. Jedná se například o kostel sv. Jiří v Moravičanech, kde jsou někteří členové rodu pohřbeni, nebo o zámek v Žádlovicích, který Bukůvkové nechali postavit na přelomu 17. a 18. století.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že se jedná o okruh, který nemá celkem ani 30 kilometrů, dá se zvládnout bez občerstvovacích zastávek. Způsob zakončení tohoto výletu je pak záležitostí okamžitého rozhodnutí každého jednoho cestovatele.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jak jsem již uvedl v předchozím textu, mám rád celou tuto trasu. Pokud bych měl vyzdvihnout alespoň jedno místo, volil bych určitě portál třemešského zámku. Málokde se totiž můžete setkat s figurálním renesančním portálem, který portrétním způsobem představuje dvojici krásných mladých lidí. Navíc se opravdu jedná o jednu z nejkrásnějších renesančních památek u nás.

Ostatní informace

Ve všech případech se jedná o místa veřejně přístupná, jejichž návštěva vaše peněženky nikterak nevyčerpá.