Pod i nad Velkým Kosířem

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet nás zavede převážně do krajiny pod „slavnou velehorou“, které se říká „hanácké Mont Blanc“. A i když by měl článek tohoto typu zřejmě nějakou lokalitu hlavně doporučovat (což ve finále platí i tentokrát), je nutné, aby občas působil – alespoň částečně - i ve funkci opačné a před některými fakty také varoval. V případě oblasti pod Velkým Kosířem je – kromě místa zvaného Čechy – hlavním problémem evidentní nezájem o turisty, kteří na cestu raději vyrazí v pracovní dny. Skutečnost, že zde bývá téměř všude otevřeno jen pár hodin o víkendech, je – zvláště v dnešní době a o hlavním prázdninovém čase – poměrně zarážející. Zřejmě fakt nejsou lidi …

Na druhou stranu je ovšem potřeba přiznat, že výlet do této oblasti rozhodně není zbytečnou ztrátou času; zvláště když zvolíme program pestrý, nabízející vše od rozhleden a vyhlídkových míst, přes zámky, hradní zříceniny a zajímavá muzea až po památné stromy a barokní sochy. Keltské sídliště je pak vzácným bonusem.

Naše cesta kombinovala automobilovou dopravu a pěší turistiku s tím, že autem jsme najeli přibližně 160 km a naše nožky zřejmě neušly ani celou desetinu této vzdálenosti. Kroky v muzeích se ovšem měří dost těžce, zvláště když vaše zápěstí nezdobí žádný měřič všeho možného.

Za čím jedeme?

První naší zastávkou jsou Čechy pod Kosířem. A to zastávkou poměrně dlouhou. Její úvodní částí je návštěva zdejšího Hasičského muzea, které mělo být – a skutečně i bylo - plánovaným spoluvrcholem dne. To od roku 2000 představuje vývoj hasičské techniky v nejstarší továrně na hasičské stříkačky (Smekalova firma byla funkční od roku 1820) v někdejším Rakousku – Uhersku. Najdeme zde proto vše od těch nejjednodušších, ručně poháněných strojů, přes stříkačky tažené koňským spřežením a parní stříkačky až po moderní stroje s čerpadly a benzínovými motory. Pozoruhodná je např. výkonná, koňmi tažená, pístová stříkačka, která v roce 1881 hasila Národní divadlo v Praze. A zaujme i fakt, že stříkačky z místní továrny bojovaly s požáry nejen po celé Evropě, ale také v Egyptě nebo v Číně. Muzeum je skutečně zajímavé, a tak se nelze divit, že muselo být v roce 2005 rozšířeno o další výstavní halu.

Následně jsme neplánovaně podruhé navštívili také Muzeum kočárů. To bylo otevřeno v roce 2009 a jeho největší chloubou je největší smuteční (pohřební) kočár světa. Výklad pana Obra (který se rozhodně má čím chlubit) je stále podmanivým divadelním show, ale shodli jsme se na tom, že když jsme tady byli naposledy, nabízelo muzeum výstavní prostory podstatně větší a k vidění toho bylo o dost více. Ale nejpozději v příštím roce by to prý zase mělo být lepší.

Po opuštění Muzea kočárů jsme se kolem barokního kostela sv. Jana Křtitele z konce 18. století vydali ke zdejšímu zámku. Ten je dnes klasicistní stavbou v podobě z konce I. poloviny 19. století a bývá nejčastěji spojován se jménem malíře Josefa Mánese. Tady se zdržíme jen krátce (nejdéle u piva v zámeckém „šenku“) a přes romantický zámecký park s různými jezírky, altánem, památnými stromy a červenou rozhlednou naše kroky zamířily na Velký Kosíř.

Hanácké Mont Blanc měl být tím druhým vrcholem výletu. Svými 442 nadmořskými metry k tomu také, koneckonců, byl jednoznačně předurčen. Výstup po žluté TZ jsme zahájili u Hraběnky, tedy rozcestníku nacházejícím se 145 výškových metrů pod vrcholem hanácké velehory. Nejvíce jsme se těšili na rozhlednu z roku 2013, jejíž podobu navrhl uznávaný architekt Svatopluk Sládeček. Rozhlednu obtáčí spirálové schodiště, je vysoká 28 m (vyhlídková plošina se nachází ve výšce 25 m) a při výstupu absolvujeme 158 schodů se jmény sponzorů. A ta někdy opravdu docela pobaví …

Na informačních tabulích jsme si přečetli, co že to vlastně z vyhlídkové plošiny vidíme (včetně vzdálenosti od nás) a následně vše řádně zkontrolovali. V nabídce jsou pohoří (Jeseníky, Ortlické hory, Drahanská vrchovina), města (Olomouc, Prostějov, Litovel, Šternberk) i místa proslavená hlavně svými památkami (Plumlov, Náměšť na Hané, Svatý Kopeček, Dub nad Moravou). A potom jsme zahájili sestup.

Nejprve k patě rozhledny, poté i pod velehoru. Znovu jsme prošli zámeckým parkem, nasedli do auta a vyrazili do Ludéřova. Tady je nejlepší zaparkovat mezi kaplí a barokní sýpku. Muzeum v ní bylo v pátek preventivně zavřeno, a tak jsme se vydali rovnou (po zelené TZ) ke zdejší keltské svatyni. Jednalo se o skutečný výstup a dobytí cíle ještě předcházelo setkání s památníky válečných obětí a Svatopluka Čecha.

Onou keltskou svatyní je lesem pokrytá plocha, o které se říká, že jde o záhadnou lokalitu s náznaky čtyřúhelníkových valů. A i když už dnes převládá názor, že celý areál vznikl dlouho poté, co Keltové naše území opustili (pro toto místo se už také používá i název Švédská šance), byl zde vztyčen asi 4 m vysoký novodobý „keltský" obelisk. Ten pochází z roku 1999 a vytvořil jej sochař Tomáš Chorý.

Tím je náš výletový program u konce. Nakonec si ještě bonusově přidáme Náměšť na Hané, asi abychom si připomněli jednu slavnou Hutkovu píseň. I když nám asi jde spíše o návštěvu „zámeckého vršku“, kde si – víceméně jen exteriérově – postupně prohlédneme zdejší zámek, kapli Nejsvětější Trojice, zbytky hradu a hospodu. A Náměšť byl ve finále velmi příjemnou tečkou za celkově vydařeným výletem.  

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Většina míst, která jsme navštívili, jsou na uspokojení potřeb hladových a žíznících turistů dobře připravena. A i u rozhledny je vše připraveno tak, abyste si zde mohli sami na ohni připravit alespoň vrcholového buřta …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Z navštívených míst vlastně úplně všechno. Hasičské muzeum bylo skvělé, pan Obr je prostě pan Obr a rozhledna zdobící hanácké Mont Blanc se zkrátka povedla. Procházka po zámeckém parku v Čechách pod Kosířem je vždy příjemnou záležitostí, s Kelty se nepotkáte každý den a všude jsme měli opět štěstí na „personál“. Bonusem bylo ochutnání dvou pěnivých produktů, se kterými jsme doposud neměli tu čest (pivovar Jadrníček se prezentuje na zámku v Čechách pod Kosířem, v Zámecké restauraci v Náměšti na Hané to pak byl Zámecký klenot). A tady jsem si připomněl časem lehce zamlžené vzpomínky na to, jak jsme zde kdysi s kamarádem pár dní poseděli a za pochvalný zápis do Knihy přání a stížností byli personálem odměněni dalšími tekutinami, tentokrát ovšem na úkor podniku. A byl to tenkrát fyzicky i psychicky opravdu náročný výlet …

Nelíbilo: Mimovíkendová nedostupnost většiny zajímavých míst (kromě těch nejznámějších a „nejprovařenějších je zavřeno snad všude; ať už hovoříme o Drahanovicích, Ludéřově, Střížově nebo Lhotě pod Kosířem, kde sídlí minipivovar Kosíř– a kdy jindy by už sem turisté měli přijít, když ne o prázdninách, v pátek a za krásného počasí), turistická vizitka prodávaná na Velkém Kosíři za 20 Kč (tedy za téměř 1,7 násobek obvyklé ceny) a tradičně stav a průjezdnost našich silnic. A jestliže občas nadáváme na turistické značení (neplatí pro Jeseníky), tak tady se nevyznamenali ani silničáři a na některých křižovatkách bylo vidět v očích řidičů čiré zoufalství …

Ostatní informace

Náklady byly tradiční: doprava, nějaké to jídlo a pití, vstupné, turistické vizitky a sem tam nějaký ten pohled nebo drobný suvenýr. Vstup do hasičského muzea přijde na 30 Kč (skvělou cenu a focení zdarma jsem provozovateli kompenzoval nákupem několika zajímavých publikací), do Muzea kočárů se platí 80 Kč (+ 40 Kč za fotografování) a za výstup na rozhlednu na vrcholu hanácké velehory 30 Kč. Na zbylých místech jsme se prohlídek nezúčastnili, ale ve všech případech se dá hovořit o vstupném obvyklém.