Podhradí, Lichnice, dříve Lichtenburk

Kam a jak jedeme?

Do Železných hor. Konkrétně jsme sem zavítali při vcelku tradiční akci, kterou je podzimní etapa našich společných cyklistických výletů. Železné Hory vlastně ani Hory nejsou. Jde o podcelek Českomoravské vrchoviny v její severozápadní okrajové části. Jako takové se rozkládají na území tří krajů, okraje na severu jsou již ve středních Čechách, jihovýchod patří Vysočině a to mezi tím je největší a leží v kraji Pardubickém. To že jsou to Hory nepramení z faktu, že jde o hornatinu, ale ze skutečnosti, že jde o poměrně zarudněné území, tudíž, že se zde dolovaly různé kovy, hlavně to železo.

Za čím jedeme?

Dnes už jsou rudy, alespoň ty výnosné povětšinou vytěžené, ale protože v minulosti se tu dobývalo vcelku čile, bylo tu i dost zalidněno. Z toho plyne i přítomnost jak lidských obydlí, tak i staveb, odkud byl na lid dohlíženo. V temném středověku si ovšem lid nevládl demokraticky, prostřednictvím svých volených zástupců. Lidu vládla samozvolená vrchnost, která si své postavení musela udržet buď lísáním k té nejvyšší vrchnosti (panovníkovi), případně i bojem, šarvátkami a intrikami s podobně postavenými sousedy. (Oni i ti králové se často škorpili i mezi sebou, však je o tom z dějepisu dosti známých faktů).

Jeden z takových příbytků si postavila i vrchnost v Železných horách nad městečkem Třemošnice. Hrad Lichnice, či Lichtenburk se sice skutečně vypíná východně od města, my jsme sem ovšem dorazili více z jihu od Seče, přímo k vesničce Podhradí, nad kterou se hrad rozkládá.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vlastně jsme to měli již při návratu do našeho bydliště v osadě Bílý Kámen (ubytování v příjemném penzionku). Poněkud nešťastný je fakt, že v Podhradí jsou sice nějaké hospůdky či bufet pod hradem, ty jsou ale sezónní. Protože už bylo září, je všechno zavřené, nebo otevřené až ve večerních hodinách. Naštěstí jsme zas tak neúpěli hladem ani žízní. Už z důvodu, že letošní září přineslo hned od začátku ryze podzimní počasí, bez úmorných veder.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

O to svižněji se mohli někteří (ne všechny výletníky hrady a zříceniny přitahují) vydat k pozůstatkům středověké pevnosti. Stručná historie nám říká, že hrad byl založen v polovině 13. století. Počal ho stavět Smil ze Žitavy, příslušník rodu Ronovců. Návrší se nazývalo Světlice, od čehož se odvíjí název Lichtenburk, počeštěně Lichnice…

Ve 14. století získal hrad Jan Lucemburský a nějaký čas byl věnným hradem českých královen. R. 1429 se posádka vzdala husitům. Největší rozsah měl hrad po roce 1490 za Mikuláše mladšího Trčky z Lípy, který jej získal od Vladislava II. Jako pevnost hrad ještě posloužil za 30tileté války, po roce 1649 byl hrad pobořen z císařského rozkazu. Od té doby jde již o zříceninu.

Ovšem parádní. Sice určitě nemalá část materiálu posloužila stavebníkům dole ve vsi, u tak se z mohutného hradu dochovalo dost výrazných částí. Zbytky hradu jsou udržovány za přispění Pardubického kraje, svůj podíl na údržbě mělo hnutí Brontosaurus i samotná obec.

Hrad byl vystavěn na zhruba trojúhelníkovém půdorysu. Hradu dominovala mohutná válcová věž o průměru 12 m. Ta sloužila i jako obydlí. Do současné doby se zachovalo torzo základů věže. Za Trčky mladšího k hradu přibyl gotický palác, po kterém se zachoval pár stop. Dochována je i část hradeb a jedna z bran do vnitřního hradu. Protože je hrad z kategorie těch strážních, je ze zříceniny vcelku pěkný výhled do krajiny. Zejména to platí na západ a jih (ale i na severozápad). Dnes výhled umocňuje nová železná rozhledna, umístěná ve zbytku věže. Výhledy jsou popsány na fotografických panelech. Ve východních a severních směrech jsou to spíše bližší vesnice, aosady a návrší v Železných horách. Z těch významných cílů určitě zaujme na jižním obzoru vrch Melechov nad Stvořidly. Nejlépe dohledný je ten obzor v západních směrech, kde určitě zaujmou jména kopců Kolem Kutné Hory (i město), Čáslav, k vidění může být Milešovka, Říp a třebas i Bezděz.

Prostranství po hradním nádvoří občas poslouží jako dějiště různých kulturních akcí (folk i rock, rytíři, divadlo).

Ostatní informace

Hrad je oficiálně přístupný od května do října. Vstupné je skoro lidové (30,- Kč dospělí). Při trošce snahy se ale dá na hrad zajít i neoficiálně. Za návštěvu stojí i blízké okolí. A jako každý správný hrad, i Lichnice má svou pověst, ta místní je o zlé Miladě, která po svém ženichovi vyžadovala, aby se na koni třikrát otočil na kameni pod hradem. Vyzrál na ni až jeden, co si do podkov nechal zakout diamanty. Motiv nakonec použil Karel Jaromír Erben a objevuje se pak v jedné filmové pohádce.