Polná - naučná stezka Josefa Klementa - procházka historickým centrem

Když jedeme na Moravu, tak často projíždíme Polnou. Na podzim 2011 jsme si její část prošli. Nedostali jsme se však do nádherného kostela na náměstí. Když jsme projížděli letos v červnu, všimli jsme si otevřených dveří. Rychle jsme zaparkovali a dokončili tak prohlídku města.

Polná je město na Českomoravské vysočině, do Jihlavy je to necelých 20 km na jihozápad, o kousek dál na severovýchod je to do Žďáru nad Sázavou. Historické centrum je městskou památkovou zónou.

Podle archeologických nálezů byla oblast osídlena již před naším letopočtem. Na Horním městě byly nalezena předměty ze 3. tisíciletí př. n. l., na východním okraji města antické mince, které byly raženy v Alexandrii převážně ve 2. století n. l.

V místech dnešního Sezimova náměstí vznikla v první čtvrtině 13. století trhová ves. Byla součástí haberské obchodní stezky, která ve středověku spojovala Čechy a Moravu - vedla z Kolína přes Habry do Znojma. První zmínka je z r. 1242, kdy český král Václav I. potvrdil majetkovou listinou Jana I. z Polné. Ten je tak prvním písemně zaznamenaným majitelem Polné. Pravděpodobně to byl on, kdo začal v 1. pol. 13. století se stavbou hradu. Majitelé se často střídali. Po r. 1356 za vlády Jana Ptáčka z Pirkštejna se město zvětšilo a rozdělilo se na předměstí. V té době také získalo významná privilegia – právo vaření piva, možnost zřízení deseti masných krámů a užívání pečeti. R. 1493 vydal král Vladislav listinu, kde městu udělil právo pořádat dva výroční trhy a mílové právo.

Když r. 1551 vypukl na předměstí požár, prudký vítr ho rozšířil do města, a to zcela vyhořelo. V té době nově budované město získalo renesanční podobu.

R. 1751 znamenal pro město hospodářskou pohromu. Podle celního řádu se stala Jihlava hlavním městem pro vstup do Čech na cestě z Vídně, přes Polnou nevedla ani císařská silnice ze Štoků do Jihlavy. R. 1810 bylo i sídlo panství přesunuto z Polné do Přibyslavi.

I když město ztratilo částečně svůj význam, neztratilo své češství. R. 1837 zde byla založena Česká obrozenecká knihovna, od r. 1844 se zde pořádaly české besedy, r. 1848 byly založeny Slovanská Lípa i Národní garda. Vlastenecký život podporoval i pozdější starosta Antonín Pittner. V letech 1840 - 1842 zde žila spisovatelka Božena Němcová s manželem a stýkali se s místními vlastenci. Právě zde se na počátku čtyřicátých let paní Boženě poprvé dostala do rukou česky psaná kniha.

I když město často zasáhl požár, mor a cholera, tak další obrovskou katastrofou pro město byl 4. srpen 1863, kdy na Sezimově náměstí vypukl požár, který se rychle šířil. Shořela skoro třetina domů, mezi nimi i škola, děkanství, městský pivovar, synagoga, věž děkanského kostela se zřítila. Zmizela řada překrásných renesančních i barokních měšťanských domů. Sbírky se konaly po celém Rakousko-Uhersku, takže se postupně poničené objekty začaly opravovat. R. 1864 byl dokonce postaven i nový pivovar.

Další rána pro město byla stavba Severozápadní dráhy, která Polnou minula o 6 km.

V současné době je Polná hezké městečko s řadou památek, které se nechají velice dobře projít po okružní naučné stezce Josefa Klementa. Byla otevřena v září 2006, měří cca 6 km a je na ní 8 informačních panelů. Cestou však budete míjet i řadu dalších zajímavých objektů. Vede částečně centrem města, ale i po jeho okrajích. Obejdete rybník Peklo. Proto se tak seznámíte i se zdejší přírodou.

Husovo náměstí (zastavení č. 1) - tady na parkovišti začíná trasa naučné stezky. Zde na návrší vzniklo pravděpodobně ve II. polovině 15. století velké, pravidelné obdélníkové náměstí, tehdy zvané "rynk". Od té doby náměstí 2x vyhořelo. Většina domů má středověké jádro. Řada z nich má dvou- i třípodlažní sklepy. Až od konce 19. století se jmenuje Husovo náměstí. Zajímavý je např. Dům u Rytířů na nám. č. 49, který je z 2. pol. 15. století. Unikátní je z pozdější doby kamenná plastika na průčelí domu, která zobrazuje klečícího rytíře ve zbroji s erbem pánů z Kunštátu a stojící postavu dámy s erbem pánů z Pernštejna, tj. slavnou svatbu tehdejšího majitele Polné Hynka Bočka s Kunhutou v r. 1502. Na straně do Žižkovy ulice jsou na domu krakorce. V sousedním Bakalářském domě (č. 48) je klenba se sloupovím z období románské renesance. Na domě č. 47 je pamětní deska, která připomíná pobyt spisovatelky Boženy Němcové v Polné. Dům č. 39, kde je nyní radnice a infocentrum, věnoval městu r. 1897 zdejší rodák a podnikatel Karel Varhánek právě ke zřízení radnice. Na východní straně náměstí je od r. 1750 morový sloup – barokní sousoší Nejsvětější Trojice. Jen kousek na západ je kamenná kašna zvaná "Hastrmanka" – hlava hastrmana je z r. 1963.

Z Husova náměstí se odchází na východ – kousek se jde Palackého ulicí a odbočí se vpravo do Indusovy ulice. Prakticky hned na křižovatce je vpravo vchod na Karlovo náměstí – do bývalého židovského města. Z tohoto směru je tam vjezd zakázán. První židé do města přišli již v 15. století, jejich počet stoupl až později. V r. 1680 si zde založili gheto, které si do dnešních dnů dochovalo dvě části. Severní má tvar trojúhelníku – je to původní židovské město. Jižní obdélníková část je tzv. Rabínský plácek nebo dříve také Dolní náměstí. Zdejší domy byly přistavěny při rozšiřování židovského města r. 1740. Na severu i na jihu byly vstupní brány. Židovské město bylo postiženo během 18. a 19. století několika velkými požáry, kdy celé město vždy shořelo. Nyní je v ghetu 32 původně gotických domů, většinou patrových, nově přestavěných, synagoga a rabínský dům.

I když domky v té době byly většinou dřevěné, synagogu (zastavení č. 2) si postavili r. 1684 z větší části zděnou. Po požárech byla vždy zrekonstruována. Největší rekonstrukce byla v letech 1852 – 1861. Z původního barokního vzhledu jsou zachována čtyři okna s lomeným obloukem a fragment nejstarší malby, který se odkryl při rekonstrukci r. 1998. Svůj účel přestala plnit r. 1943, kdy byla využívána jako sklad nacisty zabaveného nábytku. R. 1951 budovu koupila církev čs. husitská, ale bohoslužby se zde už nekonaly. Nakonec se zde skladovaly barvy a chemická hnojiva. Neudržovaná stavba chátrala, až se r. 1968 probořil strop a nakonec se zřítila i střecha. Zničená budova přežila dalších 30 let, aby se jí po revoluci ujal klub Za historickou Polnou. Prostor vyčistili od suti i nepatřičné zeleně, obvodové zdi byly dozděny a budova provizorně zastřešena. R. 1994 byla synagoga s rabínským domem bezplatně vrácena do majetku Federace židovských obcí v Praze, která ji nákladně zrekonstruovala a r. 2000 zpřístupnila veřejnosti jako Regionální židovské muzeum. Jsou tam pořádány i koncerty a krátkodobé výstavy.

R. 1717 do­stavbou sousedního domu vznikl vedle syna­gogy Rabínský dům. V přízemí měl byt kostelník, byla tam černá kuchyně, pekárna macesů a vstup do suterénu k rituální lázni, která je částečně vytesaná ve skále. V patře bydlel rabín, byly tam kanceláře židovské obce a zimní modlitebna s 30 sedadly. V letech 1785 - 1850 tady byla také židovská škola. Nízká přístavba v jižní části sloužila do r. 1887 jako márnice. I Rabínský dům byl po požárech několikrát přestavován. Dnes je budova součástí muzea, které je otevřeno od května do  konce září denně kromě pondělí a soboty a má stálého průvodce. Při prohlídce je možno navštívit historický prostor kanceláře rabinátu, zimní modlitebnu, zrekonstruovanou zařízenou černou kuchyni, rituální lázeň mikve, která patří mezi nejstarší u nás. Expozice je doplněna informačními panely věnovanými historii židovského města, životu Židů apod.

Nedaleko synagogy v č. 538 je jediný původní dochovaný Bělohlávkův dům. Má barokní prvky. Klenby jsou přibližně z doby kolem r. 1740. Dům má prolamované nadokenní římsy a podloubí. Ze severní do jižní části se nechá projít okolo synagogy nebo průchodem přes rabínský dům.

Naučná stezka prochází okolo synagogy do Indusovy ulice a zatáčí vpravo do Komenského ulice. Vede okolo krásně opravené budovy Měšťanského pivovaru, který byl postaven v letech 1863 – 1865, když původní budova pivovaru shořela. Pivo se v Polné vařilo už v 1. pol. 14. století. Již r. 1886 se pivo z tohoto pivovaru dodávalo do obchodů v láhvích. Od r. 1896 se zde vyráběly i vynikající limonády. R. 1905 bylo výrobní zařízení zmodernizováno. V letech 1917 - 1919 v zadním traktu budovy bydlel spisovatel Bohumil Hrabal se svými rodiči. R. 1950 - na příkaz státu se zde pivo přestalo vařit. Dalších dvacet let se tu vyráběla jen sodovka, následně tu byl sklad ovoce a zeleniny a klubovna Klubu důchodců. Po druhé světové válce byl pivovar znárodněn a sloužil jiným účelům. R. 2001 zničený objekt odkoupil soukromý vlastník a budova pivovaru prošla kompletní rekonstrukcí. Pod pivovarem jsou prostorné sklepy, budované r. 1884 a rozšířené r. 1893. Soubor staveb bývalého měšťanského pivovaru (administrativní a hospodářské budovy, bývalá varna a ohradní zdi) je kulturní památkou.

Naučná stezka dál vede Žižkovou ulicí do ulice Na Lázní k zámku. Ještě před ním je však budova dalšího bývalého, tentokrát Panského nebo také Kateřinského pivovaru, který už tak hezky opraven není. Tedy nebyl před 6 lety. Na zámku se pivo vařilo již počátkem 17. století. Přesně se však neví, kde. Nový pivovar postavil v letech 1710 – 1713 kníže Walter Franti­šek Xaver Ditrichštejn tady v dolní části Kateřinova - v blízkosti zámku nad Lázeňským rybníkem. Pivo z tohoto pivovaru povinně odebírali rychtáři i z okolních obcí a panské hospody. R. 1927 ho odkoupil Měšťanský pivovar a pivo se zde přestalo vařit. Od r. 1928 tady byla sladovna a různé řemeslnické dílny. Po r. 1990 zde má svoji provozovnu soukromá firma, která vyrábí sedací nábytek.

To už jsme vlastně u zámku (zastavení č. 3). Je to nejstarší památka ve městě. Původně zde na ostrohu nad soutokem říčky Šlapanky a Ochozského potoka postavil kolem roku 1320 Jindřich z Lipé hrad k ochraně zemské stezky. Uvnitř hradu byla mohutná válcová věž. Později byl přebudován na gotický hrad, v 15. století bylo zvětšeno opevnění, byly využity i okolní rybníky, z nichž se dochoval jen rybník Peklo. V té době byl pány z Kunštátu přestavěn i hradní palác – na portálu je jejich znak, na křížové klenbě v rytířském sálu jsou jejich erby. Po požáru r. 1584 páni z Hradce hrad přestavěli na renesanční zámek. Kunštátský sál byl obnoven a je součástí zámku. Po vypálení Švédy za Ditrichštejnů v letech 1690 - 1693 zámek získal barokní podobu. Nová křídla byla postavena na východní a jižní straně vnitřního nádvoří, na nádvoří vybudovali kamennou kašnu a zavedli vodovod. Od r. 1753 se zámek využíval už jen pro byty panských úředníků. Poslední ránou pro zámek byl požáry r. 1744 a 1794. Zbyla pouze západní část, sklepy pod zbořenou kaplí a arkádovou chodbou, zbourána musela být i mohutná válcová věž. Panství bylo přesunuto do Přibyslavi, zámek se začal využívat je k hospodářským účelům a začal chátrat. R. 1844 byla severní část hradu (palác, kaple a sloupcová chodba ze 16. století) zbořena a kameny byly použity jako stavební materiál pro řadu zdejších domů v okolí. Je jimi také vydlážděn chodník na Sezimově náměstí. Po mohutné rekonstrukci se r. 1960 stal pobočkou Muzea Vysočiny v Jihlavě. V 70. letech byla v části zámku otevřena restaurace. Další opravy byly dokončeny r. 2004. Do zámku se nechá přijít z města otevřeným vjezdem nebo z Kateřinského předměstí dochovanou bránou. Průjezdem je přístupné vnitřní nádvoří s hradební zdí a baštou. Kromě muzea a restaurace prostory využívá základní umělecká škola a kulturní středisko.

Střed města naučná stezka opouští Žejdlicovou ulicí a prochází parkem v části Kateřinov, kde je kostel sv. Kateřiny (zastavení č. 4). Byl postaven ve 2. polovině 14. stol. pravděpodobně pro obyvatele sousedního hradu. Z této stavby se dochoval raně gotický lomený portál. Uvnitř jsou zbytky fresek z 15. a z přelomu 16. a 17. století. Je to druhá nejstarší památka města. Kolem poloviny 17. stol. byl vypálen, ale byl obnoven. Počátkem 15. století byl založen i hřbitov. Bohužel původních umělecky kovaných křížů se moc nedochovalo.

Naučná stezka se na konci parku spojuje s modrou turistickou značkou a společně vedou pravděpodobně po nějakém mostku přes rybník Peklo a pokračuje na druhé straně vpravo k hrázi přes les Březina (zastavení č. 5), kde byla 29. března 1899 zavražděna devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová.  Trestem smrti byl odsouzen pravděpodobně omylem člen zdejší židovské obce Leopold Hilsner. Tento případ justičního omylu stále není uzavřen.

Rybník Peklo (zastavení č. 6) vznikl v letech 1479–1482 na soutoku Šlapanky a Zhořského potoka. Měří 16 ha a je dlouhý skoro kilometr. Údajně zde Slované zpopelňovali své mrtvé a toto obřadní místo nazývali Peklem. Nyní se zde nachází sportovně rekreační areál.

Modrá značka pokračuje dál podle rybníka, naučná stezka přechází po hrázi, kde kdysi vedla tzv. uherská obchodní cesta, a vrací se zpátky k městu. Na konci rybníka vede kousek Tyršovou ulicí, ale odbočuje vlevo do Resslovy ulice k památce Klešter (7. zastavení). Je to část prastaré zemské cesty, známé pod názvem Hamerská obchodní stezka, která vedla z Moravy do Čech. Ze stezky se dochoval asi 150 m dlouhý hluboký úvoz s vytesanou soutěskou ve skále. Po r. 1874 se začala používat nová silnice. Tato ojedinělá technická památka, a to i ve střední Evropě, byla r. 1998 prohlášena národní kulturní památkou.

Naučná stezka vede dál na okraji pole až k židovskému hřbitovu (8. zastavení), který byl založen přibližně v 16. století. První písemná zmínka je z r. 1597. Až do 2. pol. 17. století v jeho blízkosti bydlelo několik židovských rodin. V 32 nepravidelných řadách je zde asi 1 300 barokních, klasicistních i novodobých náhrobků. Nejstarší je z r. 1683, poslední z r. 1940. V pravé části hřbitova je náhrobek Rosallie Müllerové, rozené Hitlerové – údajně se snad jedná o babičku Adolfa Hitlera.

U židovského hřbitova naučná stezka odbočuje vpravo přes potok ke kalvárii. Na místě starší dřevěné kalvárie byla r. 1894 postavena kaple Božího hrobu s třemi kamennými kříži a čtyřmi kapličkami. Vše bylo v 90. letech minulého století věřícími důkladně opraveno.

Od kalvárie vede naučná stezka okolo fotbalového hřiště do města. Vede ulicí Boženy Němcové okolo Špačkova rybníku na Sezimovo náměstí. Na náměstí však doporučuji odbočit vpravo, kde do Nerudovy ulice vede gotická Dolní brána - jediný dochovaný pozůstatek opevnění z let 1443-1500. Brána střežila město od západu. Hradby byly později zbourány a kameny se zasypaly příkopy, které byly součástí opevnění. Dům č. 2, ke kterému je brána přistavěna má gotické jádro. R. 1977 byla za tímto domem, nalezena římská mince ze 3. století.

Ještě kousek dál po hlavní Tyršově ulici je po pravé straně na rohu hezky opravený secesní dům – budova bývalé městské elektrárny. Byla postavena r. 1911, když se radní rozhodli město elektrifikovat. Město Polná tak bylo jedním z mála míst Rakousko-uherské monarchie, kde si sami vyráběli elektrický proud. V r. 1912 byly v budově otevřeny i veřejné městské lázně. Ty zde byly provozovány až do r. 1939. R. 1941 se zde elektřina přestala vyrábět, dům byl upraven na byty. Koncem 20. století byl dům opraven a myslím, že je chloubou města.

Nyní už zpátky na Sezimovo náměstí, jehož dominantou je nádherný kostel. Zajímavých budov je tam však daleko víc. Toto trojúhelníkové náměstí se původně jmenovalo Rosmark. Zde bylo nejstarší osídlení města. Bývala zde tržnice a masné krámy, do r 1949 i tradiční poutě u sv. Anny. Nyní se zde konají jen vánoční trhy.

Po levé straně je kostel sv. Anny, který byl postaven v letech 1440-1447 a plnil funkci kaple pro chovance sousedního špitálu. K obnově kostela došlo r. 1588, kdy byl původní strop nahrazen renesančním klenutým. Pro bohoslužby farnosti byl využíván v letech 1699 až 1707, kdy se stavěl hlavní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na konci 19. století byl pseudogoticky přestavěn, bohužel byly při tom zničeny původní fresky z 15. století

Sousední dům č. 9 nazvaný podle majitelky Stuartovský dům, má čelní volutový štít. Od podzimu 1914 do května 1915 se sem stěhovaly knihy z osmi spolkových a jedné obecní knihovny. Dne 6. června 1915 byla knihovna oficiálně otevřena. Bylo to v roce, kdy probíhaly velké oslavy 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, proto na jeho počest byla pojmenovaná Husova knihovna. V budově je sál se scénou pro loutkové divadlo, které se ve městě pravidelně hraje od r. 1926.

Když budeme pokračovat kolem řady těchto krásných domů, dostaneme se na konci náměstí k budově děkanství. Tato barokní budova byla postavena r. 1713 na místě starší menší farní budovy. Dnes je tam farní knihovna, která má cca dva tisíce svazků.

Na budovu děkanství navazuje kaplanka, která byla původně určena pro potřebu církevní správy, sídlil zde i vikariát. V budově byly ubytováni kaplani, varhaník, ale také učitel a preceptor. Část budovy byla vyhrazena pro umístění děkanského archivu. Od r. 1780 do r. 1883 zde byla i škola, v letech 1900 – 1925 městské muzeum. V současné době je zde sídlo České policie. Součástí budovy se počátkem 18. století stala Přibyslavská brána, později zvaná Školská. Brána byla původně součástí městského opevnění.

Na závěr jsem si nechala dominantu náměstí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Již před polovinou 13. století zde stával kostel Matky Boží, který podle zachovaných rytin právě z pol. 13. století a archeologických nálezů měl tři lodi a malovaná gotická okna. K němu byla přistavěná kaple. Několik desítek metrů od kostela stála věž Tábor s pěti zvony. R. 1699 byl zrušen přilehlý hřbitov a místo rozšíření stávajícího kostela se začal budovat nový barokní kostel. Stavba trvala od r. 1700 do r. 1707, dělníci při stavbě zničili většinu náhrobků šlechticů, některé použili jako dlažbu do hlavní lodi. První mše se konaly ještě v nedokončené stavbě r. 1705. Stále ještě nedokončený kostel byl vysvěcen v září 1707. Stavbu z větší části financoval Leopold Ditrichštejn. Když r. 1708 zemřel, byly další práce na stavbě kostela zastaveny. Podle plánů měl mít ještě dvě menší boční věže. R. 1713 byla dokončena vnější výzdoba, vysoká věž byla postavena až r. 1715. Po požáru r. 1863, byla znovu postavena r. 1895, ale podle jiných plánů.

Trojlodní kostel je 63,53 metrů dlouhý, 26,54 m široký a 22,12 m vysoký. Má deset oltářů a bohatou štukovou výzdobu. Nejstarším inventářem je protestantská cínová křtitelnice z roku 1617. V sakristii jsou bohatě vyřezávané skříně. Tam také je vchod do tajné komory. Nádherné varhany vyrobil r. 1708 rodák z České Lípy Jan David Sieber. Od požáru r. 1863 mají nové měchy. Během víc jak 300 let zůstaly do dnešní doby bez zásadních změn. R. 1974 se podle nich opravovaly další Sieberovy varhany v kostele sv. Michala ve Vídni. Jsou to největší dochované varhany vyrobené v českých zemích. V kostele jsou ještě jedny malé varhany, tzv. literátské, pocházejí z konce 16. století a fungují na řemenový pohon (tzv. klakování). Je to nejstarší dochovaný nástroj v Polné.

Kostelní věž je vysoká 63,5 metru, má šest podlaží. Stěny jsou silné 1,85 – 3 metry. Ochoz věže je přístupný veřejnosti, při výstupu je možno nahlédnout do bytu zvoníka, ale také si prohlédnout panely věnované dějinám města.

My jsme v Polné nejedli. Je tady však tolik možností, kde se najíst, že si každý určitě vybere.

My jsme si celou naučnou stezku neprošli, ale historické centrum určitě celé. Těžko říct, co se líbilo nejvíc. Asi nejvíc nás potěšil přístup pracovnic informačního střediska v Kostele Nanebevzetí Panny Marie. Ještě dřív, než jsme si všimli, že je infocentrum otevřené, jsme se snažili nahlédnout do kostela. Už nás zvaly na prohlídku i nabídly možnost vystoupit na kostelní věž. A to se jim blížil konec pracovní doby. Přesto se s námi zdržely skoro o další hodinu a na výkladu o kostele vůbec nebylo znát, že by spěchaly. Bylo vidět, jak mají kostel rády a jak je těší náš zájem.

Na sever z města do Borského údolí vede další naučná Pojmannova stezka. Je vyznačena jako žlutá turistická trasa. Je 5 km dlouhá (celý žlutý okruh měří cca 7 km), jsou tam tři zastavení a několik odpočinkových míst. Vznikla na památku továrníka Václava Pojmanna, který byl na přelomu 19. a 20. století řadu let starostou. Na trase jsou prý překrásné přírodní scenérie.

Z města se nechá vyrazit i na kole – pěti směry město opouští cyklotrasy, ale také ještě modrá a zelená turistická trasa.

Na závěr jedna důležitá informace. V centru města na Husově náměstí se nechá zdarma parkovat.

Polná - naučná stezka Josefa Klementa - procházka historickým centrem na mapě