Prokopským údolím po NS Údolím Dalejského potoka

Kam a jak jedeme?

Tento tip na nenáročný výlet čarokrásnou přírodou plnou téměř unikátních atraktivit nás provede mezi různobarevnými skalami, jeskyněmi, zatopenými lomy, zajímavou flórou a faunou, viadukty, bývalými mlýny i štolami … a přitom ani na chvíli neopustíme území Prahy. Tato naučná stezka totiž spojuje městskou část Hlubočepy s Řeporyjemi, dá se různě zkracovat i prodlužovat a rozhodně se během cesty nebudete nudit. Už jen proto, že nás mj. čeká procházka po dně pravěkého moře.

Jako ideální dopravní prostředek do místa startu a z místa cíle se v tomto případě jeví autobusy MHD (někteří jistě využijí také železnici), během cesty nás čekají max. dva namáhavější úseky a 16 zastavení NS na přibližně 6,5 km trase, která se dá, pochopitelně, také upravovat. Je vhodná pro pěší i cyklisty a je přitom docela jedno, na které straně údolí svou cestu začneme.

Za čím jedeme?

Zelená – nebo chcete-li zelenobílá - trasa se šestnácti zastaveními prochází významnou přírodní lokalitou Dalejského a Prokopského údolí na jihozápadním okraji Prahy. Seznámí vás s pozůstatky těžby v opuštěných vápencových lomech, geologickou minulostí nebo místní faunou a flórou. Nechybí ani naleziště zkamenělin, někdejší hradiště, místa vyhlídková a odpočinková nebo dětská hřiště. Následující řádky i fotogalerie bude zaměřena hlavně na přírodu (přírodní památky a zvláště chráněná území) a s ní spojená zastavení.

Současná NS nahradila někdejší trasu, která byla o něco delší (mj. o „zdelku“ k lomu Prastav) a kterou jsme absolvovali v její celé původní podobě. Náš popis však bude věnován jen stávající NS a ve správném směru, tedy z Řeporyjského náměstí k viaduktu Pražského Semmeringu v Hlubočepích.

Začínáme u zastavení č. 1 - Řeporyje náměstí (kostel sv. Petra a Pavla, zaniklý cisterciácký klášter), následuje č. 2 - Řeporyje u potoka a č. 3 - Pod Placatou skálou. Máme tedy za sebou cestu po ulicích Dalejská a Mládkova; poté už Řeporyje opustíme a čeká nás č. 4 -  U Trunečkova mlýnu a č. 5 - Arethusinová rokle (Novoveská podmořská sopka). Číslem 6 je Mušlovka (opuštěný lom) a potom už to přijde.

Zastavení číslo 7 - Černý lom. Původně lom Kamčatka a ještě před tím dno pravěkého oceánu. Pozoruhodné místo známé dnes hlavně jako naleziště lobolitů pravěkých lilijic. A také asi nejnáročnější úsek celé trasy. Po čísle 8, což je obec Holyně (právě odsud je to nejblíže k lomu Prastav), přijde na řadu další perla. Číslem 9 je totiž Červený lom (dříve Opatřilka), krásné místo spojované s těžbou méně kvalitních jílovitých vápenců, Joachimem Barrandem, Jaroslavem Foglarem i trestaneckým táborem. A také se souborem plastik Kurta Gebauera nazvaným Bojiště.

Číslo 10 se jmenuje U Klukovic (zde jsme pod ostrohem butovického hradiště) a zastavení č. 11 Klukovické koupaliště. Tady jde převážně o skalní amfiteátr s jeskyněmi a zaniklé koupaliště ve stylu Rozmarného léta (a pro nás to znamenalo odbočku k občerstvovací stanici). A jestliže jsme doposud kráčeli většinou po cestách terénních až kamenitých, dále už to bude jen rovinka po docela příjemné asfaltce. Po ní už dojdeme k číslu 12 nazvaném Pod skalami, ke kterému se váže deset druhů netopýrů v Prokopském údolí. „Nešťastnou“ 13 pak přidělili dalšímu lomu, tentokrát Prokopskému.

Zastavení číslo 14 se jmenuje Pod kostelíkem a je sice spojováno hlavně s kostelem sv. Prokopa a poustevnou, ale většina turistů si bude spíše pamatovat průchod temným tunelem někdejší dopravní štoly. A pak již přijde velmi oblíbené číslo 15, tedy Lomy u jezírka. Ono půvabné prokopské Jezírko je pak pro mnohé zajímavé hlavně tím, že si zahrálo v - dnes již legendárních – Pelíšcích (ani pošťák v té scéně příslušníkům VB neunikl). Vše končí zastavením číslo 16, tedy Pod viaduktem. Tady to je hlavně o Pražském Semmeringu a hlubočepských viaduktech (nedaleko odsud se navíc nacházejí Hlubočepské plotny, které také rozhodně stojí za návštěvu). A pak už jen dorazíme do centra Hlubočep, kde je umístěna zastávka autobusů MHD

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Během našeho několikadenního pražského pobytu jsme byli ubytováni v Podolí, v rámci tohoto výletu jsme pojedli a popili v restauraci při minipivovaru Prokopák. Veškeré zdejší poživatiny ve stavu pevném (zvěřinové ragú a klokan na tymiánu) i tekutém (pivo, bezinkovice i ananasovice) byly vynikající …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: V podstatě všechno. Velice příjemná trasa plná atraktivních záležitostí. Kdybychom měli něco vyzdvihnout, tak – kromě bonusů nacházejících se mimo NS – určitě ono fotogenické Jezírko, bývalé lomy, hlubočepský viadukt a zastavení v minipivovaru Prokopák. A v tomto případě stojí za to chvíli postát před tabulemi jednotlivých zastavení NS. Rozhodně nenudí.

Nelíbilo: Některé úseky cesty jsou tak trošku nudné; naštěstí jich je ale je málo a nejsou dlouhé. Nepotěšily puchýře z rozchozených bot a zcela jsme tentokrát „odzívli“ Řeporyje (šli jsme totiž popsanou trasu naopak a autobus právě přijížděl). Takže ten kostel zase příště …

Ostatní informace

Největší položkou byl oběd v Prokopáku – stál ovšem za to a patřičně jsme di ho dovolenkově užili. Dopravu jsme zvládli v rámci celodenní jízdenky MHD a zbytek byl zcela beznákladový. Jen ta turistická vizitka Prokopského údolí mi zatím ještě stále chybí …

A zcela na závěr upozornění, které lehce parafrázuje název jednoho slavného amerického filmu: Všechno, co jste chtěli vidět v Prokopském údolí, najdete v údolí Dalejském …