Slovensko, Demenovska dolina - Chopok

Kam a jak jedeme?

výchozím bodem našeho výletu je Mikuláškská chata na konci cesty Demenovskou dolinou. Právě odsud vychází turistické značky směrem na Chopok. Vybíráme pro výstup pohodlnější žlutou vedoucí směrem na vrchol Polana,kterýá leží napravo od Chopku. Cesta prochází krásným údolím potoka který vtéká u Mikulášské chaty do Vrbického plesa. Začátek cesty vede po lesních cestách ,často rozježděných od lesních strojů,ale asi po 500 m již stoupáme po krásném úzkém chodníčku vytvořeným z kamenů. Cestu lemují husté lesy a mnoho lesních a lučních květin.

Za čím jedeme?

Stezka je vedena jako naučná ,proto zde najdete několik tabulí s informacemi o místní fauně i floře. Jak jsme se dozvěděli později ,je zde i možnost narazit na medvědy. My jsme to štěstí naštěstí neměli a tak fotíme alespoň rostlinsto. Asi po dvou kilometrech mírného stoupání odbočujeme po naučné stezce směrem doleva po červené .

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Je nutno překonat potok po ne příliš kvalitním dřevěném mostku.

Přecházíme kolem malého horského plesa.

Krajina se postupně mění s tím jak stoupáme. Vysoké stromy postupně řídnou a začíná přibívat kosodřevina.

Ubytovat se můžete například jako my v penzionu Slovakotour na začátku Demenovské doliny nebo si najdete nejlepší cenu hotelů nejen v Nízkých Tatrách zde.

Po cestě není nikde možnost občerstvení ,proto doporučejeme dostatek tekutin a také čokolády.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Asi po 20 minutách přicházíme k modré značce . Z tohoto bodu je možnost se vrátit nebo naopak začít hlavní stoupání směrem na vrchol Chopku. I když vrchol je zahalen v mračnech pokračujeme ve výstupu. Cesta je stále strmější a čím dál častěji se otevírají pohledy severním směrem do Demenovské doliny. Občas nás i potěší slunce a pak je výstup opravdu parádní. Po dalších 30 minutách se již dostáváme k jedné z lanovek asi do výšky 1650 mnm.

Ostatní informace

Zde již končí veškerý porost a směren na vrchol je již holá kamenitá sráz. Navíc v tomto termínu zde provádějí zemní práce spojené s rozvojem místního areálu. Buhužel aktuálně je to opravdu na úkor místní přírody. Místní lidé potvrzují naše doměnky a popisují jak zdejší příroda vypadala ještě před několika roky. Nyní je až na vrchol vytvořena provizorní horská cesta po kteé se vesele hrnou bagry a nákladní auta. Obrovské balvany se postupně odhrnují a terén pod sjezdovkou se srovnává. Navíc je letos až na vrchol Chopku vybudována opravdu unikátní kabinková lanovka až pro cca 12 lidí na kabinku. Je jasné, že vše je pod diktátem vytěžit ze zdejší zimní sezony maximum. Uvidíme zda se místní sjezdovka nesesune po větším dešti směrem dolů. My naopak postupně postupujeme až na vrchol .Počasí se však natrvalo mění k horšímu a tak ani nedojdeme od vrcholu od lanovek na vrchol Chopku. Asi by to nemělo smysl. Vidět již není ani 20 m . Rádi bychom využili k návratu novou lanovku. Narážíme však na problém . Zde nahoře nelze zakoupit cestu dolů a obsluha je neoblomná. Na argument,že lístek zaplatíme dole nám odpoví,že když jste vylezli nahoru tak se dolu také dostanete. No což jiný kraj jiný mrav. Zde na vrcholu je opravdu jako na horách. Teplota tak kolem 7 C a vítr. Stejnou situaci v Itálii jsme vyřešili i bez znalosti Italštiny úplně v pohodě. Se změnou počasí jsme samozřejmě počítali a tak navlékáme bundy a šusťáky a pomalu začínáme sestupovat po stejné cestě. Naštěstí se po sestupu o 200 výškových metrů výrazně otepluje a je jasné,že nejhorší máme za s sebou. Slunce však definitivně mizí mracích a je jasné,že nás nějaký déšť jistě nemine. Cesta dolů však pokračuje i přes únavu poměrně rychle a tak jsme za cca hodinku již na pokraji lesa. V té chvíli však začíná opravdu hustě pršet. Děti vybavujeme pláštěnkami a sami zapínáme bundy . Vracíme se stejnou cestou až na Rozcestí červené a modré. Odsud pokračujeme lesem a částečně po sjezdovce směrem Mikulášká chata. Se snižující se nadmořskou výškou vycházíme z mraků a mizí i déšť. Vše jsme tak přečkali v pohodě a asi po 5 hodinovém výletu se v pořádku vracíme k autu. Jak se dozvídáme od turistů zde dole vůbec nepršelo. I tak mohou být hory nevyzpytatelné. Rozhodně se dá říci,že uvedeníá turistická trasa je krásnou pohodovou procházkou i pro děti od 10 let, rozhodně však netřeba podcenit teplejší oblečení a pláštěnky a to i za pěkného počasí v létě. Po cestě není nikde možnost občerstvení ,proto doporučejeme dostatek tekutin a také čokolády.

foto z výletu zde