Svatý Jan pod Skalou

Kam a jak jedeme?

Nejspíš nejkrásnější vyhlídku Českého Krasu najdeme ve Svatém Janu pod Skalou. Malá vesnice je jen asi 5 km od sjezdu z plzeňské dálnice na Loděnice, v sousedství dalších turisticky vděčných lokalit: Tetína a Karlštejna. Dostaneme se sem autobusem či autem, lze jít i pěšky; vede tudy nejstarší turistická stezka v Čechách - cesta Vojty Náprstka z Berouna přes Svatého Jana na Karlštejn.

Vesnička leží v malebném údolí potoka Loděnice a nad ní se vypíná skála, z níž je výše zmíněný nádherný výhled. Skálu vidíme při příjezdu již z dálky, na jejím nejvyšším bodě se tyčí dřevěný kříž a těsně pod ním je ve skále nepřístupná jeskyně, častý cíl horolezců.

Za čím jedeme?

Nežli se vydáte po naučné stezce nahoru na skálu (a můžete pokračovat ještě dál, do skanzenu Solvayovy lomy), máte i dole několik cílů, které stojí za shlédnutí. Přímo pod skalou bíle svítí krásný a velký barokní Kostel Sv. Jana Křtitele, postavený podle projektu Carla Luraga ve druhé polovině 17. století a na začátku století 18. přestavěný Krištofem Dienzenhoferem, protože se na měkkém podloží začal sesedat. Mimochodem - ve Sv. Janu jsou vypsány sbírky na opravy nejen kostela, ale i jiných památek i dnes. Jak sami uvidíte, pokud Sv. Jana navštívíte, je toho nutně zapotřebí...

Přímo z tohoto výstavního a bohatě zdobeného kostela vede vchod do kostela původního; jedná se o kostel jeskynní. V travertinové jeskyni uvidíte hrobky benediktinů, kteří žili v objektu vedle kostela, původní kamenný oltář a staré náhrobky. V této jeskyni prý žil v 9. století křesťanský poustevník Ivan. Musel to být život dosti krušný - je tu tma, krápníky a zima. Mj. tu uvidíte přírodní komín, jímž prý kdysi vyletěl čert sužující Ivana po souboji, pro poustevníka vítězném. Ivan je uváděn v Čechách jako sv. Ivan, ale katolickou církví dodnes za svatého uznán nebyl.

Až kostel opustíte, můžete se zastavit vedle něj u studánky, tzv. Ivanova pramene. Voda v něm je prý léčivá. Kromě nevábného jezírka (usazeniny způsobuje krasová činnost), do nějž házejí návštěvníci drobné mince, je tu i pumpa s hrníčkem, z níž se můžete napít.

Kláštera si jistě povšimněte, právě kvůli němu byl Sv. Jan pod Skalou v dřívějších dobách neznámý a v jednu dobu dokonce vymazaný z map. Po převzetí moci komunisty zde totiž byl v padesátých letech zřízen tábor nucených prací a věznice, později zde bylo školící středisko velitelů STB. Po vyslechnutí vzpomínek jedné pamětnice, řečné staré dámy na tyto doby, jsme s pohnutím postáli před seznamem s obětmi místního "teroru". V budově kláštera, který byl navrácen benediktinům, dnes sídlí Vyšší odborná pedagogická škola.

Pokud budete nít dost času, vraťte se ještě po silnici směrem na Loděnice a po chvilce narazíte na starý hřbitov s nádhernou kaplí sv. Maxmiliana v novogotickém slohu, postavenou jako hrobka rodiny Bergerových v letech 1847 - 9 profesorem architektury Karlovy univerzity Bernardem Grüberem. Kaple bývá bohužel uzavřená, ale i zvenku je co prohlížet a na hřbitově najdete unikátní staré hroby.

Pak už vám nic nebrání vydat se nahoru na skálu, protože odjet ze Sv. Jana bez pohledu na Český Kras z výšky by bylo hříchem... Cesta je nejprve pozvolná a po chvíli narazíte na kapli Povýšení sv. Kříže, která prý stojí na místě, kde se setkal sv. Ivan se sv. Janem Křtitelem v okamžiku, kdy chtěl - trápen démony - ze Sv. Jana uprchnout.

Po cestě můžete obdivovat flóru typickou pro tuto oblast včetně některých vzácných kousků - např. hrachor panonský, kostřavu sivou, žluté hluchavky či kavyl Ivanův. Cesta se postupně stává strmější, až přijdete k přírodním, nestejně vysokým schodům, tu a tam zpevněným dřevem, místy s hrubě otesanou kládou jako zábradlím. Vydáte-li se sem jako my po deštích, cesta nahoru se ještě ustát dá, ale dolů, rozbředlým blátem, s místy chybějícím zábradlím... Pomaličku, drobounkými krůčky a s podlomenými koleny jsme došli bez ztráty květinky:-)))

Pohled dolů z vrcholu skály od dřevěného kříže, kdy uvidíte domy jako krabičky zápalek a klášter s kostelem by mohly suplovat krabičku cigaretovou; kdy máte rozlehlé lesy Českého Krasu jako na dlani a potůčky, stezky a silničky vinoucí se mezi nimi jako různobarevné stužky; to všechno za cestu nahoru stojí i za těchto ztížených podmínek. Tady se ocitáte ve skalní stepi, kolem vás kvete lomikámen, tařice či koniklec, můžete tu vidět brouka roháče či ptáčka zedníčka skalního, pod nohama se vám prosmýkne užovka hladká. Těžko říci, zda je odsud hezčí pohled na jaře, kdy se stráně barví bíle a fialově sasankami a podléškami, v létě, kdy vše září jasně zelenou, nebo na podzim, kdy příroda hýří barvami jako šílený abstraktní malíř...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stačí jen přejít malý mostek od kostela a jste u Restaurace a hotelu Obecná škola. Vypadá vcelku pěkně a lákavě, s venkovním posezením za pěkného počasí. My jsme se však zastavili přímo u výjezdu z dálnice v Loděnicích v pizzerii La Grande. Obsluha příjemná, speciality zejména italské kuchyně skvělé za ceny běžné v obdobných podnicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Přímo zděšeni jsme byli stavem sousoší, které nechal z červeného mramoru postavit v r. 1602 Heřman Kryštof Russworm a stálo původně u výše zmíněné Kaple Povýšení sv. Kříže u cesty na skálu. Pokud se vám zdá jméno dárce povědomé a máte dojem, že jste je někde slyšeli, nemýlíte se... Kdo by neznal chrastící "plechovou nádheru" v podání Zdeňka Štěpánka z Císařova pekaře?

Sousoší, lépe řečeno jeho torzo, dnes stojí na křižovatce hned za mostkem a má bujná fantazie již malovala náklaďák do něj najíždějící. I toto sousoší se nachází mezi památkami, na jejichž opravy pořádá obec Svatý Jan pod Skalou sbírku.

Ostatní informace

Vstup do skalní jeskyně byl za naší návštěvy dobrovolný, jinde se neplatilo.

V kostele si koupíte turistickou známku, k mání je zde i spousta nádherných pohledů kostela i okolí a publikace o sv. Ivanovi.