Švédské šance aneb zavraždění Slováci u Přerova

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody

Švédské šance rozcestník II.

Švédské šance - pohled do krajiny

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (3 fotografie)

Kam a jak jedeme?

I Morava má své hromadné popravy. Jedna z nejvýznamnějších se udála v novodobých dějinách, kdy během jedné noci zemřelo 265 osob. Bylo to v noci 19. června 1945. Na vrchu nedaleko Přerova mezi obcemi Moštěnice a Lověšice se udála tragedie, za níž stál jediný člověk Karol Pazúr. Tehdy pětadvacetiletý poručík komunistické kontrarozvětky neměl úplně čisté svědomí z válečných let a tak se chtěl očistit zabitím nějakých Němců. Nešťastná náhoda tomu přála, že se vlak s vracejícími se převážně karpatskými Němci, kteří cestovali ze severních Čech na Slovensko, potkal s transportem vojenským v němž cestoval Pazúr, právě u Lověšic. Na nedalekém kopci zvaném Švédské šance pak provedl Pazúr hromadnou vraždu nevinných lidí. Byli zde zabiti muži, ženy i matky s malými dětmi včetně osmiměsíčního mimina. Zabíjení probíhalo zvláště drastickým zůsobem.

Výlet na Švédské šance jsme zahájili v obci Moštěnice na Přerovsku, kde je celorepublikově známá stáčírna minerální vody Hanácká kyselka.

Za čím jedeme?

Vybaveni lahvemi na kyselku a literaturou, která se váže k oné tragické události jsme zaparkovali před Obecním úřadem v Moštěnicích. Minerálka se čepuje za obcí směrem na jih, tam je lepší zajet autem, ale ani pěšky to není daleko.

V samotném středu obce jsme informace ke Švédským šancím nenašli žádné, není odtud vedena ani turistická značka. Místní školák nám poradil, že máme jít k základní škole, kolem mateřské školky a pak Doprava dokopce. Řídili jsme se jeho radou, pro jistotu jsme se ještě ujistili u náhodných kolemjdoucích a vrchol jsme našli. Na vrcholu kopce, je turistický rozcestník s možností žluté značky vedoucí do Lověšic. Bylo velkým zklamáním, že vedle malé zmínky na rozcestníku, kde se ještě připomíná ležení Švédů v 17. století, kryty protivzdušné obrany z roku 1927, jsme další připomenutí masakru nenašli. Stejně jako označení hromadného hrobu tam nebylo nebo jsme neviděli. Myslím, že připomínat si dějiny, ať už pro nás vyznívají dobře nebo špatně bychom určitě měli. Tvářit se, že se nic nestalo, byť byli povražděni především obyvatelé slovenské Dobšiné, není správné.

Zpět je možné jít po žluté značce směr Lověšice a Přerov. Pod kopcem jsme se po neznačené polní cestě vrátili zpět do Horních Moštěnic.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Restaurační zařízení v Horních Moštěnicích fungovaly, stejně jako večerka, pokud by někdo potřeboval doplnit zásoby energie.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nelíbila se nám "utajenost" místa, žádné informace v obci Horní Moštěnice. Nevíme, jak to vypadá s informacemi v Lověšicích a dle internetu je v Přerově na hřbitově, kam byly přeneseny ostatky zavražděných, vzpomínková deska. Při příštím výletě zjistíme. Historickou událostí se podrobně zabýval ředitel muzea Přerov František Hýbl, který k ní vydal publikaci. Je dostupná na:

http://www.go-east-mission.net/dateien/cz/248_020910.pdf