Světce – jízdárna a zřícenina kláštera

Když jsme se v létě na víkend vydali do Českého lesa, doufali jsme, že se nám podaří v pátek večer přespat někde u rozhledny Vysoká nebo u jízdárny ve Světcích u Tachova. To druhé nakonec vyšlo. Na parkovišti u jízdárny jsme byli docela pěkně schovaní.

Světce jsou částí okresního města Tachov v západní části naší republiky, v podhůří Českého lesa. Rozkládají se zhruba 2,5 km severozápadním směrem od centra města na výpadovce do německého Bärnau.

Dříve samostatná obec existovala pravděpodobně již ve středověku, i když v dokumentech je řada nejasností. První kostel byl postaven nad kamenem, ke kterému se vztahovala pověst, že se pod ním objevovalo 14 světýlek. Zbožní lidé v nich viděli Čtrnáct svatých pomocníků a chodili se k němu modlit. Kostelík zasvěcený Čtrnácti svatým pomocníkům byl postaven asi v pol. 14. století, r. 1427 byl zničen husity.

Během třicetileté války panství vlastnil válečný dobrodruh, plukovník Johann Filip Husmann z Namedy s manželkou Amálií. Pauláni se za něj přimluvili u císařského dvora, aby mu byl prominut trest. Zato jim věnoval peníze a pozemky okolo tehdy již zchátralého kostela, aby si zde postavili klášter pro 12 řeholníků. I když tyto pozemky nikdo nevyužíval, vlastnili je křižovníci. Spor mezi řády nakonec musel vyřešit pražský arcibiskup Arnošt Harrach. I když dne 15. srpna 1641 byl kostel s pozemkem předán řádu paulánů, táhl se spor ještě dalších víc jak 10 let. Pauláni klášter začali stavět až r. 1656 vedle tohoto sporného pozemku. Dokončili ho r. 1669. Klášterní kostel se dvěma věžemi, zasvěcený Čtrnácti svatým pomocníkům, byl postaven v letech 1671–1674 .

Když byla v květnu 1787 paulánská komunita zrušena, odešlo 13 řeholníků do penze. Světce získal Josef Mikuláš Windischgrätz. Z kostela udělal skladiště, v klášteře měli Windischgrätzové své provizorní sídlo v době přestavby tachovského zámku, později zde byly kanceláře jeho úředníků.

Jeho syn Alfred Windischgrätz nechal r. 1857 - na sklonku svého života, konvent přestavět na romantický zámek a současně postavil i jízdárnu. Zemřel r. 1862 - dřív, než přestavbu celého komplexu dokončil. Jeho nástupci v další stavbě už nepokračovali. Na přelomu 19. a 20. století byl nedostavěný klášter z části rozebrán a dál ponechán svému osudu. Dnes vypadá jako romantická zřícenina, do které je vstup zakázán. K této zřícenině přiléhá přestavěná budova zámku, kde je střední průmyslová škola.

Trochu lepší osud měla jízdárna, kterou stačil Alfred Windischgrätz dokončit. Po r. 1945 se dostala stejně jako další majetek Windischgrätzů do státního vlastnictví. Jenže se nevyužívala , nikdo o ni nepečoval a tak pouze chátrala. R. 1981 se zdálo, že se blíží její definitivní konec. Byla určena k demolici. Naštěstí na to nebyly prostředky. Od r. 1989 se jí blýská na lepší časy. Plánovaná demolice byla zrušena. R. 1997 se jejím vlastníkem stává město Tachov, které r. 2000 začíná s její rekonstrukcí. Ta sice stále ještě není dokončena, ale skupiny zájemců si mohou prohlídky předem objednat. Je to největší česká jízdárna, a dokonce 2. největší jízdárna ve Střední Evropě. Větší je jen Španělská dvorní jízdárna ve Vídni. Konají se zde různé kulturní akce, divadelní představení i koncerty. V určité dny je otevřena i k prohlídce veřejnosti.

Když jsme my byli u jízdárny, byly v Tachově městské slavnosti. To byla přesně ta doba, kdy je veřejnosti otevřená i jízdárna. Prohlídky byly placené, ale komentované a úžasné. Všichni, i pokladní, byli ve stylovém oblečení, jejich projev byl zajímavý, přibližoval dobu největší slávy. Často jsme se i zasmály. Jízdárnou nás provedli doslova od sklepa až po půdu. Víc jsme si nemohli ani přát.

Na hlavní silnici směrem k Tachovu je restaurace, pravděpodobně i s možností ubytování. Tam jsme se večer chtěli zastavit na pivu, zavírali však dřív, než by měli. Naštěstí nám ještě pivo s sebou stačili natočit. Do centra města to daleko není, tam je možností víc.

Jízdárna je nádherně opravená, hodně zajímavá byla i prohlídka. Nás zaujala i prohlídka zříceniny, resp. procházka okolo zříceniny. Dovnitř jsme měli strach zajít. Je to tam hodně zarostlé a nestáli jsme o to, aby nám kus zdi spadl na hlavu.

Ve zdi proti jízdárně je zabudovaná studánka – pramen Nad jízdárnou. V její blízkosti je i kamenný Milník času, věnovaný Alfrédu Windischgrätzovi, který jízdárnu postavil.

Od jízdárny okolo zříceniny vede 1,8 km dlouhá naučná stezka Vysoká - Světce, na které je 10 zastavení. Vede okolo památného Šibeničního smrku, zaniklé Husmannovy kaple z 18. století, kde byly uloženy ostatky majitele panství, který umožnil stavbu zdejšího kláštera. Když byla kaple v 50. letech 20. století vyrabována, byla zasypána pískem. Dnes je vidět jen část obvodového zdiva. Naučná stezka končí u rozhledny Vysoká. Zpátky se nechá jít po zelené turistické trase okolo betonového památníku, který připomíná husitskou bitvu u Tachova ve dnech 3. - 4. srpna 1427. Vznikne tak necelé 4 km dlouhý okruh.

Po modré turistické trase je to cca 2,5 km do Tachova. Cesta vede nádherným stromořadím - Knížecí alejí, která díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy České republiky. Na trase jsou asi tři možnosti posedět pod přístřeškem. Do města se přijde u Husmannova mlýna z r. 1645, který má vysoké renesanční štíty. V opravené budově je zkušebna Tachovského dětského sboru. Na náměstí, kde modrá značka končí, dojdete okolo původních městských hradeb a věží z doby kolem roku 1300 .

Přes Světce vedou i cyklostezky. Do CHKO Českého lesa to není daleko. My jsme si výlet udělali z obce Branka – to je 8 km od Světců.